Zpráva o tom, že český parkur bude mít po 84 letech zastoupení na olympiádě, nadchla i Aleše Opatrného. O kvalifikaci se musí teprve poprat, věří však, že to bude spíš formalita. „Pokud bych už s tím měl problémy, nemám v Tokiu co pohledávat,“ říká osmatřicetiletý pokračovatel známého jezdeckého rodu, kterému účast pod pěti kruhy těsně utekla už třikrát. I proto předčasně nejásá. Je však rád, že neprodal svého letos devítiletého koně Forewera, jehož považuje za nejlepšího, na jakém kdy seděl.
Když do Prahy dorazila zpráva o tom, že původně postupující Ukrajina nedokázala doložit splnění kvalifikačních požadavků, došlo k přerozdělení kvót a český parkurový tým se může chystat do Tokia, u Opatrných v Hořovicích šampaňské nebouchalo. „Věci se často na poslední chvíli mění. Mám jen jednoho koně, který může startovat na olympiádě, on i já se můžeme zranit. Cesta je dlouhá,“ říká opatrně Aleš Opatrný. „Ale jsem samozřejmě nadšený, je to obrovská, fantastická věc, že Česká republika nebude na olympijských hrách chybět,“ dodává jedním dechem. Do Tokia by měl vyrazit tříčlenný český tým s jedním náhradníkem, ve hře je momentálně pět jezdců. Vedle Opatrného mimo jiné i po zranění se vracející Anna Kellnerová, Zuzana Zelinková či Ondřej Zvára.
Olympiáda je snem každého sportovce, ale vy nevypadáte, že byste skákal radostí metr vysoko. Jak to je?
„Už jsem přece jen dospělejší, život mě naučil spoustu věcí, zažil jsem dost vzestupů i hodně pádů. Proto jsem trošku nohama na zemi. Po olympiádě touží každý sportovec a já jsem na ní nikdy nebyl. Ale startoval jsem na mistrovství Evropy i světa, byl jsem ve finále Světového poháru, spoustu velkých závodů jsem už objel. A mám-li vyrazit na olympiádu, musím cítit, že já i kůň jsme v takové formě, že se můžeme poprat o zajímavý výsledek. Cesta je dlouhá, do Tokia zbývá ještě sedm měsíců. Takže předčasně nejásám a nechávám tomu volný průběh.“
Kvalifikaci máte vyjetou jen napůl, navíc ne s vaším nejlepším koněm Forewerem. Bude těžké se do týmu probojovat?
„Určitě se o to chci pokusit a určitě počítám s Forewerem, lepšího nemám. Samozřejmě, pokud bych měl během následujících měsíců s kvalifikačním výsledkem problém, tak nemám v Tokiu co pohledávat, byl bych tam jen do počtu. Ale věřím, že vyjet kvalifikaci by měla být formalita. A když to půjde tak, jak si představuju, mám v Tokiu co ukázat.“
Váš Forewer podával koncem minulého roku výborné výkony. Jak se má teď?
„Je v zimní pauze, měl čtyři volnější týdny. Teď se bude pomalinku vracet do práce, aby začal dělat na kondici, někdy do konce ledna přejdeme ke skokovému tréninku a od půlky února už na závodní kolbiště.“
Je vaším cílem získat kvalifikační výsledek co nejdřív a pak se už v klidu připravovat?
„Tak to mám v plánu. Kvalifikovat se, pomoci Forewerovi nasbírat zkušenosti, které na olympiádu potřebuje, a když všechno půjde, jak má, poslední dva měsíce budou volnější, trošku odpočinku, pak lehká závěrečná příprava a cesta do Tokia. Ale to je fakt ještě daleko.“
Co se dá udělat pro to, aby kůň zůstal zdravý? Třeba víc využívat služeb koňského fyzioterapeuta?
„Moc se toho udělat nedá, je to zvíře a neřekne vám přesně, co mu je a kdy ho něco bolí. Já ho ale znám odmala, takže spoustu věcí na něm poznám. Věřím, že mu zdraví vydrží. A fyzioterapie? Ta probíhá pravidelně, i když koni nic není. Snažím se, aby ho každých čtrnáct dní zkontroloval veterinář nebo fyzioterapeut. “
Měníte kvůli olympijské vyhlídce plány?
„Určitě, plány se mi změnily kompletně. Od úterka (kdy přišla potvrzující zpráva, že Mezinárodní jezdecká federace přidělila účastnickou kvótu České republice) o tom přemýšlím, včera jsem trošku seděl nad rozpisem závodů. Původně jsem chtěl začít sezonu na halových soutěžích a teprve pak vyrazit ven. Teď budu muset halu vynechat a jet závodit někam do tepla, do Španělska, aby si kůň rychleji navykl na venkovní kolbiště. V hale se kvalifikace udělat nedá.“
Vám už olympiáda párkrát utekla, kdy to nejvíc bolelo?
„Nejvíc mě to štvalo při minulé olympiádě v Riu. Když mi to uteklo poprvé, před Aténami, byl jsem ještě mladý a bylo to sice těsné, ale věděl jsem, že nemám koně, který by olympiádu s jistotou zvládl. Ale o Rio jsem přišel kvůli půlsekundě. I díky tomu jsem teď nohama na zemi a beru to tak, že když to přijde, má to tak být.“
Prý jste chtěl Forewera před časem prodat, dostal jste výhodnou nabídku. Teď si asi blahořečíte, že jste to neudělal.
„Je to opravdu hodně velká satisfakce. Když mi volali poprvé, odmítl jsem, čekala nás olympijská kvalifikace v Budapešti. Jenže nevyšla, tak volali podruhé. Že hledají koně pro olympiádu, a když my jsme se tam nedostali… Trošinku jsem o tom uvažoval. Člověk doma leží a říká si: stejně to nedopadlo… Ale nakonec jsem se rozhodl, že ho neprodám. Teď jsem samozřejmě strašně rád.“
Jaký kůň je Forewer? Skutečně se píše s dvojitým W?
„Mělo být jednoduché, tak je to správně, ale někde někdo udělal chybu a od té doby je to takhle. Ale na tom nezáleží. Důležité je, že je to neuvěřitelný kůň. Nejspíš jeden z nejlepších, na kterých jsem kdy seděl. Loni jsem s ním vyhrál dvě mezinárodní Velké ceny, a to teprve sbíral zkušenosti. Skákal závod od závodu líp. V Salcburku začátkem prosince šel Velkou cenu (na překážkách vysokých) do 160 cm, to je maximum, které v našem sportu je. A udělal jen jednu lehkou, smolnou chybu. Přitom byl nejmladší z celého startovního pole! Někteří koně chodí tak vysoké překážky v devíti letech, někteří až v deseti a někteří se k tomu nikdy nedopracují. Forewer je výjimečný.“
Jak mu říkáte? Asi na něj nevoláte Forewere, že?
„U nás ve stáji mu odjakživa říkáme Princ, ani nevím proč… Podle mě jsme do jeho šesti let ani pořádně nevěděli, jaké má jméno, od začátku se mu říkalo Princi. Máme tu i jeho poloviční ségru a té se říká Princezna. Ve stáji se jim jinak neřekne…“
