PŘÍMO Z ITÁLIE | V noci se dlouho jen převalovala, páteční závodní odpoledne jí zase znepříjemnila mlha, která chvílemi zahalovala sjezdovku Faloria. Nakonec ale Ester Ledecká zase slavila vítězství. V paralelním obřím slalomu snowboardistek v Cortině d´Ampezzo si pojistila žlutý dres vedoucí závodnice Světového poháru.
V semifinálové jízdě proti Rakušance Schöffmannové nebylo přes mlhu skoro nic vidět. Jak jste prožívala tuhle klíčovou jízdu, v níž jste po polovině prohrávala, abyste postoupila do finále o titěrné čtyři setiny sekundy?
„Udělala jsem dost chyb, protože jsem si neviděla pod nohy, ale na to se člověk nemůže vymlouvat, protože ta druhá viděla úplně stejný houby jako já... Nějak se mi ta jízda úplně nepovedla, doháněla jsem to od půlky, naštěstí jsem zase dobře najela do roviny, zase mi pomohlo dobře připravené prkno. Měla jsem docela štěstí, že jsem mlhu měla jen jednu jízdu...“
Trať byla chvílemi v mlze v podstatě neviditelná a závod musel být přes půl hodiny přerušen, jak jste ten čas strávila?
„Vyjela jsem nahoru, posedávala jsem tam, bavila jsem se s Nevinem Galmarinim (švýcarským snowboardistou – pozn. red.). Pak jsem si musela sednout do stanu, dost foukalo a bylo to nepříjemné. Jen vlhko, takže docela zima. Posedávala jsem si ve stanu a snažila se zkoncentrovat. Vydržet to. Prostoje jsou trošku nepříjemné.“
Zažila jste někdy takovou mlhu?
„To je pořád něco. Je to outdoorový sport, to k tomu patří. Počasí si s námi dneska trochu dělalo, co chtělo. Ale nakonec to dopadlo dobře a jsem strašně ráda, že pořadatelé měli koule, aby to zdrželi a nepustili nás do největší mlhy.“
Ve čtvrtek jste vyhrála v Carezze, jak hodnotíte druhé vítězství na startu sezony?
„Radost mám stejnou, užila jsem si skvělý závod. Tenhle kopec jsem jela na obřákovém prkně poprvé, fakt se jim to povedlo skvěle připravit, organizátoři odvedli skvělou práci. Musím poděkovat celému týmu, pracovali výborně. Bez Olsena (servismana Petra Kouřila) a jeho zlatých ručiček bych dneska byla fakt v háji. Byla to velká rovina a mně se na té největší placce vždycky podařilo na holky něco nahnat. Rozhodl se před závodem pro jiné prkno než v Carezze a to bylo správné rozhodnutí.“
Prý jste v noci moc nespala, co se stalo?
„Nevím, od včerejška od večera mi není úplně dobře. Trošku bojuju, nevím, jestli přichází nějaká virózka... Celý den se tak plahočím. Mezi jízdami jsem se snažila ušetřit co nejvíc energie, zkrátit rozcvičku na minimum, ani jsem nedávala tolik jízd, vyplatilo se. Už se těším do postele. Spala jsem, ale moc dlouho ne, tak čtyři hodiny, což je na mě strašně málo, já normálně spím minimálně deset.“
I tak jste ale zase vyhrála, bude to tak pořád?
„Vy to čekáte? Jo, takže tlak bude i od vás! Rozumím tomu dobře... (smích) Každý závod je jiný. Dneska jsem měla i štěstí, že v semifinále jsem nebyla ta, co tam stála na startu a mohla jsem se schovat do stanu. Holky čekaly a nevěděly, jestli pojedou za pět nebo deset minut. Měla jsem dobré jízdy, dobře namazáno. Doufám, že se budu těmhle příčkám tak nějak... Budu se o to vždycky snažit.“
