PŘÍMO Z NEW YORKU | Je nejhlasitějším fanouškem Petry Kvitové. „Pojď, dobře, dej to!“ rozléhalo se Ashovým stadionem povzbuzování Davida Vydry, tenistčina kondičního trenéra. Ten po triumfu nad Garbiňe Muguruzaovou prohlásil, že víc už u kurtů snad zažít nemůže. Tam je ale jen část života a ta méně podstatná. To její tým vštěpuje wimbledonské šampionce a snímá tak z ní tlak. Bez něj hraje Kvitová vždy nejlépe.
Z bídných letních výsledků se Petra dostala až do čtvrtfinále US Open a k triumfu nad hráčkou, která měla poslední měsíce nejlepší formu. Žasnete?
„My tomu všemu chvílemi nevěříme. Peťa pořád není stoprocentně fit, ať jde o stav její ruky nebo o pohyb po kurtu, který se dá dohnat jenom v zápasech. Fyzicky je připravená maximálně na osmdesát procent. Navíc se ozývají stavy z toho jejího zážitku. Už je to za ní, ale pořád se jí to promítá do hlavy. Takže si dáváme klid, netlačíme na nic. Připravíme se na novou sezonu. Teď si užíváme každý zápas.“
Ty čtyři poslední vyšly náramně. To už není náhoda.
„Znáte Peťu. Když si to nastaví v hlavě a nemá na sebe tlak... Je jí jedno, že má od prvního kola silné soupeřky, kolikrát už takhle v minulosti vyhrála titul.“
Jak jí otřásly bídné výsledky na severoamerické letní sérii?
„Jak má to svoje velké srdce, byla smutná spíš kvůli nám. Říkala, ať neklesáme na mysli a nepanikaříme. Starala se, abychom byli v pohodě. Věřila, že to přijde. Myslí na lidi okolo.“
Přežili jsme horší věci. Opakujete si to, i když se nevede?
„Na tom je náš tým založený. Bavíme se o tom, že musí tu hrůzu hodit za hlavu. Smířit se s tím, že se to stalo. Říkám jí: Až budeš mít děti, budeš se je bát pouštět ven na ulici? Snažíme se s tím bojovat. Když se Petra vrátí do tenisové pohody za rok nebo za dva, tak dobře. Když to nepřijde nikdy, tak se z toho neposereme. Jde jen o sport, není to pupek světa. Snažíme se pořád smát. Když budeme brečet, vrátíme se o krok zpátky a třeba už nikdy tu řeku nepřekročíme. Ale Peťa bojuje. Včera vyrazila nakupovat na Manhattan. Šla úplně sama po městě. Normálně chodí Jirka za ní, dělá jí zeď kvůli pocitu. A teď vyrazila sama.“
Což je dobrý signál?
„Super. Rozloučili jsme se v deset dopoledne a viděli jsme se až v půl jedné.“
A na druhý den předvedla velký zápas proti Muguruzaové.
„Hrozně jsem ho prožíval. Klidně v boxu nechám hlasivky. Ale po zápase se zklidním, uvědomím si, co je v životě nejpodstatnější. Vzpomenu si na ženu a děti. Ráno se vzbudíme, nasnídáme se a jedeme dál. Vypnu a funguju jako člověk. To je u sportovce důležité, aby dokázal přepnout. Kdyby pořád jel roli profíka, časem by ho to sežralo.“
Umí tohle Petra oddělovat?
„Učí se to. Snaží se na tom pracovat. Je spokojená, že je zdravá. Říkala mi před zápasem: Dáfo, já se těším. Kvůli tomuhle jsem se vracela.“
A další zápas s Venus bude opět sváteční.
„Zase tam nechá úplně všechno, tím jsem si jistý. Ale jinak? Peťa vážně nepřemýšlí dopředu. Vždyť my nevíme, co jí může skočit zpátky do hlavy. Najednou může prohrát 2:6, 3:6, koncentrace úplně zmizí. To není výmluva, ale fakt. Už se nám to párkrát stalo a vůbec nic s tím nenaděláme.“
Vyladit mentálně
Kvitovou
je kumšt. Stále se držíte modelu volných dní, při nichž nejezdíte na tenis?
„Jo, chodíme jen na padesát minut do fitka. Péťa chtěla jen na třicet, ale prodloužili jsme to. Prostředí tady na tenise fakt vysává. Když něco funguje, proč to měnit?“
Celý váš tým je semknutý a funguje, Petra vám nikdy nezapomene poděkovat. Je taková parta na tenise výjimečná?
„Rozhodně. Jirka (kouč Vaněk) k nám zapadl neskutečně. Víte, razím heslo, že si lidi musí říkat pravdu. Vím, že tím spoustu lidí okolo štvu, ale v našem týmu to tak máme nastavené. Když pak v těžkých životních situacích zjistíte, že vám druhý nelhal, tak to buduje vztah. Zažili jsme s Petrou už tolik věcí, pořád si nelžeme a stojíme jeden za druhým. Pak z toho vzejde takový vztah.“
Také se říká, že sliby se mají plnit. Petra se zvládla vrátit a vy s Jiřím Vaňkem jste prohráli sázku. On již svou část, zvednutí 110 kilo na bench, splnil. Kdy přijde na řadu váš tanec?
„Určitě bude tady v New Yorku, až Petra skončí. A když budu muset tančit na centru, tak ať. Je mi jedno, co po mě budou chtít. Teda pokud to nebude striptýz.“
