Jan Jaroch
5. července 2016 • 20:20

Respekt zahodil! Do Berdycha mi ale stále něco chybí, uznal Veselý

Autor:

PŘÍMO Z LONDÝNA | Šestkrát na letošním Wimbledonu přišel Jiří Veselý o podání, třikrát z toho v soudném pátém setu českého derby proti Tomáši Berdychovi. K úterní dohrávce osmifinále nastoupil znavený a nervózní z nečekané šance. A o osm let starší krajan si nakonec prosadil svou vůli.



Na kurt jste šel za nerozhodného stavu 2:2 na sety, ještě víc vzdorovat ostřílenějšímu krajanovi jste už ale nezvládl. Bylo to únavou či nervozitou?
„Kombinací obojího. Po včerejšku jsem byl zatavený, opravdu unavený. Hráli jsme tři a půl hodiny, fakt to bylo náročný. I tak jsem pořád šance dostal. I když jsem začal dost nervózně, dělal jsem lehké chyby a nešly mi nohy. Škoda situace za stavu 3:3, kdy jsem ho brejknul zpátky. V té chvíli byl zápas padesát na padesát. Jenže on zahrál zkušeněji. Jeho kvality jsou pořád někde jinde než ty moje. Měl jsem šanci ujmout se vedení, dýchalo by se mi líp. Jenže mě znovu brejknul, uvolnil se a v klidu si zápas dohrál.“

To jste slavnějšímu krajanovi zatrhl v pondělním večeru, když jste smazal pět mečbolů a srdnatým výkonem si na svou stranu získal i publikum na kurtu číslo 3.
„Moc jsem si užíval celý zápas, i když tedy dneska už ne tolik. Když se dostane člověk k vítězství blíž, rozleží se mu to během přerušení v hlavě a ta pak už pracuje jinak. Včera jsem šel na kurt naladěný jako do zápasů s Dominicem (Thiemem) nebo Sousou, že už nemám co ztratit a můžu si to užít. Obzvlášť první set jsem hrál výborně. Držel jsem si servis v klidu a na jeho jsem si vytvářel šance. Třetí a čtvrtý set byly o jednom dvou míčích. Já nedal setbol ve třetím, on měl mečboly ve čtvrtém. Tam už mi nešlo o nic, všechno hrálo jemu do karet a nějak se mi podařilo set otočit a dostat utkání do pěti. Fakt to bylo včera fantastický, ke konci jsem si to opravdu užíval.“

Jiří Veselý by měl být v blízké budoucnosti českou tenisovou jendičkou
Jiří Veselý by měl být v blízké budoucnosti českou tenisovou jendičkou

Diváky jste tehdy hecoval, křičel jste po důležitých výměnách. Podařilo se zahodit respekt z Berdycha, o němž jste před osmifinále hovořil?
„Myslím, že jo. A jsem za to rád. Snažím se na kurtu chovat fér a mít úctu k soupeři. Neměli jsme v zápase problémy, přitom jsem při utkání k Tomášovi nijak nevzhlížel. To se vytratilo. Povzbuzoval jsem se, šel jsem do toho naplno. Bohužel mi na něj pořád něco chybí.“

Co jste si řekli u sítě?
„Pogratuloval jsem mu a popřál všechno nejlepší do zbytku turnaje. Nebyla vhodná chvíle na nějaké vykecávání. Mně bylo smutno, z něj to naopak spadlo. Až se potkáme, určitě to bude v pohodě.“

Co vám ukázala wimbledonská jízda mezi šestnáct nejlepších?
„Vezmu si pozitiva z vítězství na trávě nad Dominicem a Sousou, i z vyrovnaného zápasu s Berďou. Budu na nich stavět a doufám, že se mi bude dál dařit.“

Pár dní před 23. narozeninami jste si dokázal, že můžete svůj tenis ještě hodně rozvíjet, že?
„Jsem za to rád a začínám to i sám vnímat. Dřív mi to museli říkat ostatní, já o sobě dost často pochybuju. Výhra v Monaku nad Novakem, zdejší nad Dominicem a pětiseťák s Berďou mi pomáhají a otvírají oči, že s takovými hráči můžu hrát i vyhrávat. Wimbledon mi dodá chuť pracovat tvrdě dál, abych své rezervy, kterých mám hodně, dokázal pomaličku zacelovat a zlepšovat se.“

V pondělí se vrátíte do první padesátky žebříčku. Jak vysoko byste se rád viděl na konci roku?
„Cíl jsem měl třicítku, na tom se nic nemění. Mám za sebou dobrý turnaj, ale deficit prvních tří měsíců je znát, tam jsem skoro neuhrál body. Čeká mě teď Umag, pak betony. Uvidíme, kolik bodů budu mít na konci roku.“