Říká o sobě, že je obojživelník. Jiřího Nováka dovedl na páté místo světového žebříčku, jako kapitán československého týmu vyhrál s tenistkami Fed Cup. Nesmírné zkušenosti s oběma póly tenisového světa má třiasedmdesátiletý bývalý kouč Jan Kukal. Když vystupuje jako advokát ženského tenisu, má to svoji váhu.
Znovu hoří věčná debata nad rovnými prize money v tenise. Na jaké jste straně?
„Já si myslím, že ženské si stejné peníze zaslouží. Hodně jejich zápasů je dneska zajímavějších než mužských a za druhé ženy dávají tenisu strašně moc, hrají ho 24 hodin denně, jedí ho, spí ho. Pro ně je tenhle život nesmírně těžký, musejí být egoistky s ostrými lokty. Pak to má takové následky, že byste ani do deseti nenapočítal šťastně vdané bývalé tenistky. Ony tomu dávají opravdu úplně všechno. Já bych se ale spíš přikláněl k jiné věci, která by nesmírně pomohla tenisu.“
Jaké?
„Zkuste si sedět deset hodin za den při Davis Cupu. Přikláněl bych se k tomu, aby chlapi nehráli na tři vítězné sety. Tím pádem by debata o penězích úplně odpadla. Větší problém je podle mě dneska atraktivita mužského tenisu. Dominuje mu Djokovič s celodvorcovou hrou a neuvěřitelným rozsahem pohybu, což má negativní vliv na všechny ostatní. Všichni ho napodobují a hrají nesmírně namáhavý tenis. Na to se jenom začnete dívat a už vás bolí nohy. Vezměte si Murrayho, to je superpinkač. A to samé Djokovič. Mnoho ženských zápasů je dnes zajímavějších.“
Podle vás tedy WTA nabízí lepší produkt než ATP?
„Skoro ano. Někdy se samozřejmě ženský grandslam nevydaří, ale jindy ano a pak je to radost. Třeba dívat se loni na Šafářovou v Paříži bylo mnohem lepší než se tam dívat na Djokoviče. Mám prostě dojem, že už si holky stejné odměny vybojovaly a nemělo by se na to sahat. Tenis ušel neuvěřitelnou cestu, a když už mají rovné prize money, nesahal bych na to. Ale aby chlapi nemuseli po pěti hodinách remcat, bylo by optimální zkrátit jejich zápasy na dva vítězné sety. Tam je horní hranice takové tři hodiny hry, což už se dá snést. Nemá cenu zápasy nesmyslně natahovat.“
Jak kauza začala? Výrokem šéfa turnaje v Indian Wells. ČTETE ZDE>>>
Sám jste tenis profesionálně hrál, když začátkem 70. let vznikala WTA a hráčky začaly boj o rovnoprávnost. Jak jste ho tenkrát vnímal?
„Holky tehdy neměly ani svůj vlastní turnaj, natož okruh. Ony byly rády, když hrály na turnaji s námi. A my jsme byli šťastní, že tam jsou některý pěkný baby. Měli jsme rádi Italku Leu Pericoliovou, Rumunku Virginii Ruziciovou a další fešandy. Brali jsme je jako doplněk. Ale tím, jak založily vlastní okruh a byly autoritativně vedené, dokázaly strašně moc. Rovné prize money jsou zásluhou Billie Jean (Kingové) a Martiny (Navrátilové), které pro ženské peníze vybojovaly. Ty dnešní hráčky by jim měly dneska posílat část výdělků. V žádném jiném velkém sportu, kde se hraje o miliony, tohle není. Tenis je absolutní unikum. Opravdu se divím, že Billie Jean nekandiduje na prezidentku Spojených států. Ona je rozená talentovaná politička.“
Americké prostředí ovlivnilo celé klima kolem WTA, že?
„Vezměte si, že WTA dneska sídlí na Floridě. V Americe je těžký matriarchát. Tenis pochází z Anglie, WTA je ale hrozně americká. To s tím nesmírně souvisí. V Americe rozhoduje žena, kam se půjde do restaurace, s kým se bude rodina kamarádit nebo jaký barák se koupí. Tam mají ženy neuvěřitelnou moc. Nakonec komunismus neporazil Reagan, ale jeho manželka Nancy. A WTA je taky přísná, hráčky jsou nesmírně autoritativně vedené. Je to samostatná, nezávislá, emancipovaná organizace. Svoji věc vybojovaly neuvěřitelně. Kdysi neměly kde hrát a teď bude i v Praze turnaj s rozpočtem půl milionu dolarů. Musím smeknout, co ty emancipované baby dokázaly. Ale zaslouží si to. Dívat se na hezký holky a mít ještě k tomu dramatický zápas je momentálně zajímavější než se dívat pět hodin na Djokoviče. To je můj názor.“
