Byl již druhým fotbalistou Jihlavy, kterého sudí Ondřej Lerch potrestal v sobotním utkání Synot ligy na jabloneckém stadionu červenou kartou - obránce Jiří Krejčí následoval do kabin vyloučeného spoluhráče Vladimíra Kukoľa. Domácí nakonec oslabenou Vysočinu zdolali 2:0.
Červenou kartu jste dostal čtvrt hodiny před koncem za faul na Stanislava Tecla. Byla podle vás oprávněná?
„Myslím, že jsem se dokázal dostat nohou před Standu Tecla a jak přišel, kopnul mě do lýtka. A v ten moment to podle mě penalta nebyla, protože já jsem kopal balon. Ale samozřejmě uvidíme, jak to bude na videu, byť si myslím, že nebyla. Ale nebudu se teď hádat. Podle mě rozhodl první gól, kdy jsem to špatně odhlavičkoval a domácí šli do vedení. Pak už to bylo těžké se nějak více dostat do hry.“
Čekal jste za to červenou kartu?
„Pokud odpíská faul, tak je to zmaření vyložené brankové příležitosti a to už asi musel červenou kartu vytasit.“
A co ta první pro Vladimíra Kukoľa ve 23. minutě?
„Vracel jsem se ze standardky a to se nám nemůže stát, aby šel hráč sám na gólmana. Z mého pohledu to červená byla. Byl sražený, bylo to oprávněné. Na to se vymlouvat nemůžeme.“
I v deseti jste však hráli celkem dobře.
„Trochu paradoxně ještě před tou penaltou jsme měli střelu Petra Hronka a pak sice, asi ne chtěné břevno Lukáše Vaculíka, při kterém si myslím, že domácím zatrnulo, že jsme schopní být nebezpeční i v deseti. Ale pak přišla penalta a zbytek zápasu se odehrál v takovém stavu, že to nešlo v osmi lidech na hřišti otočit.“
Takže klíčovější momentem byla z vašeho pohledu penalta a druhý gól?
„Samozřejmě penalta byla rozhodujícím momentem, ale kdybychom nedostali gól na 1:0... Do té doby neměli domácí pořádnou šanci a nebyli až tak nebezpeční. Pak to z nich samozřejmě spadlo, když vedli 1:0. Chytili se i diváci, kteří na ně začínali už trochu řvát. Jelikož jsem tady hrál, tak vím, jak to je (usměje se). Tím gólem se nastartovali, byli lehčí a penalta to jen potvrdila, mohli hrát v klidu svou hru. Ale do té doby i v deseti jsme byli nebezpeční a domácí si s námi chvílemi nevěděli rady.“
Jablonec naposledy doma porazil Olomouc, která dohrávala rovněž bez dvou vyloučených hráčů a cítila na podzim velkou křivdu. Co teď cítíte vy?
„Křivdu možná jen nějakou, ale my se nebudeme koukat na to, co bylo. Pro nás je důležitých dalších třináct zápasů. Jdou rychle za sebou, musíme to hodit za hlavu. Nemyslím si, že bychom podali špatný výkon, rozhodně ne. Ale musíme hrát co nejdéle v jedenácti. Paradoxně i v posledním zápase tady před rokem a půl byli vyloučení dva hráči, dokonce zase Vladimír Kukoľ. Opravdu se nám to tady nedaří dohrát zápas ve všech lidech.“ (usměje se)
