První cesta na vrchol skončila za vedení trenéra Dušana Uhrina mladšího kousek nad základním táborem. Ztráta cenného času? Slávistický boss Jaroslav Tvrdík to tak nevidí. „Majitel Sparty Dan Křetínský taky k opravdu výbornému týmu, který teď má, nešel přímou cestou,“ argumentuje. A věří, že druhý pokus spojený se jménem Jaroslava Šilhavého vyjde.
Nejdřív roční nedotknutelnost. Pak - před startem sezony - dokonce dvouletá. To kouči Dušanu Uhrinovi veřejně slíbil zástupce čínského majitele, společnosti CEFC, Jaroslav Tvrdík . Před týdnem však ukázal palec dolů. „Bylo to možná trochu marketingové prohlášení, že klub za Dušanem stojí. Nelituju toho,“ říká.
Přineslo vám angažmá Dušana Uhrina mladšího nějaké poučení? Ovlivní nějak vaše jednání do budoucna?
„Dušana si nesmírně vážím za to, že byl ke mně vždy otevřený, říkal mi názory na tým a pomohl mi zorientovat se v českém i mezinárodním fotbale. Spolupráce s ním si vážím a budu na něho vzpomínat v dobrém. Vedení i majitel udělali maximum pro to, aby mu vytvořili podmínky potřebné k úspěchu. Ve své kariéře měl Dušan úspěchy, které nás vedly k přesvědčení, že bude tím správným trenérem, který dovede Slavii na vrchol. Bohužel se to nepodařilo. Poučením pro mě je, že mozaika faktorů vedoucích ke špičkovému výsledku, kterým je bezesporu zisk titulu nebo domácího poháru, musí být ještě mnohem lépe promyšlená a propracovaná.“
A řekl jste si, že ani při snaze o absolutní podporu trenérovi není na místě vyhlašovat roční či dvouletou neodvolatelnost, jak jste to u Dušana Uhrina udělal?
„Nevidím to jako problém. Byli jsme v situaci, kdy pozice trenéra a vůbec sportovního úseku byla zpochybněna. Hráči to velmi senzitivně vnímají. Když začaly probleskovat zprávy, že má dojít k výměně trenéra, viděli jsme obrovský negativní dopad do kabiny. Ovlivnilo to několik utkání. Mé prohlášení směřovalo k tomu, že trenér musí mít autoritu, odvahu k pozitivním i negativním změnám, že má podporu majitelů. Bylo to možná trochu marketingové prohlášení, že klub za Dušanem stojí. Všichni cítíme, že to nebylo ono. Na druhé straně jsme za ním stáli do posledního zápasu. Teprve ve chvíli, kdy jsme se rozhodli, že ho vyměníme, jsme začali jednání s novým trenérem. Nevím, jestli je to ve fotbale obvyklé, já to považuju za minimální základ lidské a profesionální slušnosti. V tomhle mého prohlášení nelituju.“
Myslím, že pro Dušana to na konci bylo vysvobození
Co se stalo, že jste neodvolatelnost zrušil?
„Majitelé mají se Slavií velké ambice, ale nejsme pod tlakem rychlých výsledků. CEFC je mezinárodní korporace, která si velmi dobře uvědomuje, že cesta k vrcholu je těžká, dlouhá a tvrdě odpracovaná. Naše rozhodnutí přišlo ve chvíli, kdy jsme viděli, že už se trápí tým i trenér. Myslím, že i pro samotného Dušana to na konci bylo vysvobození. Něco v klubu bylo špatně, nefungovala lidská chemie. To se ve sportu stává a občas je jediným řešením změna. My jsme ji museli provést. Neradi, ale bylo to v zájmu klubu.“
Stalo se tak po porážce 1:3 v Plzni. Jak to, že najednou přišel takový zlom, pokud jste předtím za trenérem stáli?
„Myslím, že všichni soudní lidé viděli, že chemie nefunguje. Na druhé straně se od vedení klubu neočekává, že bude dávat najevo nespokojenost po každém nepovedeném zápase. Je to věc dlouhodobějšího záměru a podpory. Když se podíváte na to, jakou etapu měl tým za sebou, nejde, proboha, měnit trenéra mezi prvním a druhým zápasem s Anderlechtem. Když už jsme museli změnu udělat, zvolili jsme období, které pro to bylo nejvhodnější - reprezentační pauzu. Důvodem bylo i vystupování hráčů v posledních zápasech.“
Jak na vás působilo?
„Odpustili bychom týmu i případný neúspěch, nebo že nestačí na těžšího soupeře. Ale že trenér o svých hráčích řekne, že nehrají s plným nasazením a se srdcem, je pro nás absolutně nepřijatelné. Před těmi zápasy klubové vedení s hráči hovořilo, a jestli tohle byl odraz... Takhle se za klub s tradicí Slavie prostě nehraje. Pokud si trenér z důvodů, které neznám, nebyl schopen zjednat u hráčů autoritu, museli jsme hledat jiného.“
Máme výborné hráče, ale chybí týmovost, srdce, výkon
Dáváte znovu najevo, že trenér je tím hlavním, nikoli hráči. Opravdu ale může jakkoli naložit třeba i s posilou za 35 milionů korun, jestli nebude plnit, co má?
„Trenér má od nás plnou podporu a v týmu může učinit jakýkoli zásah. Když bude potřeba posadit na lavičku, poslat do juniorky nebo vyřadit z týmu hráče s několikamilionovou hodnotou nebo cenou v desítkách milionů, tak to prostě může udělat. Hráči jsou na startovní čáře a my chceme, aby jeli naplno. Já jsem tak taky zvyklý pracovat. Jestli jsou v týmu fotbalisté, kteří si Slavie neváží, nechtějí za ni hrát na sto procent, tak ji opustí. V tom máme dostatečnou finanční sílu, aby si to trenér mohl dovolit, při budování týmu nemá pozitivní ani negativní limity. Nechceme přerušovat kontinuitu toho dobrého, máme individuálně výborné hráče, ale chybí týmovost, srdce, výkon. Kdo s námi nechce být mistr ligy, tak za nás hrát nemusí...“
Pokud byste sáhli na drahé posily, společnost CEFC by to nevnímala jako špatný signál?
„To k fotbalu patří, stává se to všem klubům. Majitelé Slavie jsou zvyklí velmi tvrdě pracovat. Jiná cesta k úspěchu nevede a v první řadě by si nepřáli hráče, kteří na to nejsou připraveni. Kdybych s nimi musel konzultovat takový krok, protože každá investice v řádu milionů či desítek milionů je předmětem jejich pozornosti, jsem si absolutně jist, že bych získal jejich podporu. V tomhle směru je znám velmi dobře. Kdo tvrdě nepracuje, nemá v týmu co dělat.“
Není to tak, že Slavia ztratila cenný čas na cestě vzhůru? Berete to jako zdržení, nebo ne?
„Za prvé: naši majitelé jsou z Číny, která má několikatisíciletou historii. Na čas se dívají úplně jinou optikou než my v České republice. Za druhé: ani dnešní síla Sparty nevznikla ze dne na den. Majitel Dan Křetínský taky k dnešním úspěchům a opravdu výbornému týmu, který teď má, nešel přímou cestou. Ve fotbale podle mě neexistuje univerzální řešení typu koupím trenéra a za rok mám titul. Je to běh na dlouhou trať. Letošní sezonu ale stále vidíme jako otevřenou. Jsme bytostně přesvědčeni, že jsme si vybrali nejlepšího z možných trenérů, pojďme se pobavit na konci ročníku.“
Jednání o novém trenérovi provázela rozmíška s fotbalovou asociací, od níž jste původně chtěli získat Luboše Kozla. Jaké teď máte vztahy s jejím šéfem Miroslavem Peltou ?
„Vedli jsme profesionální výběrové řízení. Zvedl jsem telefon a Mirka Peltu jsem informoval o tom, že plánujeme jednat s jeho podřízeným. Požádal jsem ho o názor a velmi mě potěšila odpověď, že nikoho nebude držet a že to Slavii přeje. Za osmačtyřicet hodin došlo k naprosto neetickému a nemorálnímu úniku informací, který ukazuje na zaměstnavatele trenéra Kozla. Při vědomí motivů, které k tomu vedly, nemůžeme fotbalový svaz za jeho konání nekritizovat. Nebylo to fér. Jestli proběhla série dohod, snaha trenéra udržet, jestli byla vedena diskuse o dorovnání nabídky Slavie... Čekal bych, že nám férově řeknou, že chtějí trenéra udržet. Máme trošku pocit, že jednání bylo úmyslně zmařeno vynesením informací. A že to vyvolalo nedůvěru pana Kozla. Poškodilo to i obraz a image Slavie, vypadalo to velmi neprofesionálně.“
Přesto, i pokud by vše proběhlo, jak líčíte, nebyla pak vaše reakce spojená s naznačením, že CEFC přestane být partnerem asociace, přehnaná?
„Volal jsem předsedovi, řekl jsem mu, ať to ode mě bere jako oficiální stížnost a že budu doufat, že mi poskytne nějakou kompetentní odpověď, až se potkáme. Jednání s Duklou a jejím majitelem panem Pauknerem, to byl úplně jiný svět. Přál bych si, aby svaz měl profesionalitu Dukly Praha, která se mohla cítit oprávněně rozladěna, že jsme ji postavili do situace, ve které jsme byli my. Jednání bylo lidsky příjemné, majitel nám trenéra doporučil. (usmívá se) Jednání se svazem bylo opačný pól. Museli bychom dlouhodobě přemýšlet - a není to poprvé - proč máme být finančním partnerem takové instituce. A to není vyhrožování, ale konstatování faktu.“
