ČESKÝ FOTBAL | Věděl to už dopředu. Všechno si předpověděl. Útočník Bohunic Boris Tonev před divizním zápasem se Spytihněví prohlásil že dá dva góly – ty stihnul do poločasu. O pauze pronesl stejnou predikci a ve druhé půli ji opět naplnil, k tomu přidal asistenci. Řídil tak jasnou výhru Bohunic 6:0.
Dát v divizi čtyři góly a připočítat si k tomu asistenci, to je zápas pro fotbalistu jako řemen. Ale předpovědět si takový individuální úspěch... 23letý útočník s bulharskými kořeny Boris Tonev si může připadat jako fotbalový Nostradamus.
„Byla to spíš taková legrace. Před zápasem jsem klukům říkal, že dám dva góly a poštěstilo se už před pauzou. Tak jsem to pak ještě zopakoval a zase se povedlo,“ usmívá se střelec, který pracuje jako stavař.
Prý mu pomohlo, že šel do zápasu uvolněně. Nikdo z bohunických hráčů od utkání příliš nečekal. „A pak jsme si to parádně užili. Za ten úspěch děkuju i klukům,“ povídá Tonev.
Teď si ho spoluhráči dobírají, aby podobný kousek zopakoval v dalších zápasech.
„Je to teď super. Po tom zápase se mi trénuje úplně lehce, mám z toho takovou dětskou radost. Chtěl bych, aby se mi to povedlo zase,“ vypráví Tonev a vybavuje si, jak tribuny při utkání skandovaly jeho jméno.
Nic podobného se mu mezi dospělými v soutěžním zápase ještě nepovedlo. „Čtyři góly jsem dal v žácích a naposledy za muže v přípravném zápase. Vzpomínali jsme na to s dědou,“ říká mladík.
Právě jeho dědeček je rodilý Bulhar, který už ale žije trvale v Česku. Po něm má Tonev krev namíchanou Balkánem.
On sám ale v Bulharsku nikdy nebyl. Ani neumí tamní řeč. „Napadlo mě, že bych se tam jednou vydal na dovolenou. Uvidím, ještě si to musím naplánovat,“ vykládá.
Odmalička má prý ale Tonev jiný cíl, než poznat rodiště svého dědečka – hrát za Zbrojovku.
„Občas se na naše zápasy přijdou podívat pánové Petr Čuhel s Karlem Jarůškem. Ti určitě talentovaného fotbalistu rozpoznají,“ odkazuje se Tonev na „zbrojovkářskou“ dvojici trenér - předseda představenstva.
