„Fantazie,“ rozplýval se Marek. Jiné slovo ho nenapadlo. Proč taky… „Vím, že můžu jeden gól dostat a stejně vyhrajeme,“ pochvaloval si po zápase spokojený Vokoun. Pro dva šikuly měl jenom samé superlativy. Aby ne. Jsou bezchybní. Dva pokusy, dvě klíčové trefy. „Teď to tam padá,“ culil se Lukáš Kašpar.

Flegmatik, pohodář, který po konci klubové sezony ani nedoufal, že by si mohl na mistrovství zahrát. Teď pomáhá rozklíčovat zásadní okamžiky. „Věděl jsem, co chci udělat. Tohle už se mi párkrát povedlo,“ vykládal o své úspěšné penaltě. Ve čtvrtek střílel mezi betony, tentokrát naznačil, uhnul a puk poslal do branky mezi roztaženýma Gustavssonovýma nohama.

Po něm vyrovnal šikula Linus Omark, vyhlášený expert samostatných nájezdů. Všechno tak zase rozetnul Jan Marek. Útočník, který opět nehrál závěr třetí třetiny ani prodloužení. „Teď jsem si byl jistější než ve čtvrtek, že gól dám,“ přiznal. „Viděl jsem, že je brankář hodně v bráně a rozmýšlel jsem se, jestli střílet na lapačku, nebo mezi nohy.“ Nakonec vyhrála druhá varianta. Trefil přesně.

Nájezdová senzace se narodila na poslední chvíli. Vždyť ještě dvacet vteřin před koncem třetí třetiny Češi prohrávali 1:2. Šestice Jágr, Rolinek, Kašpar, Blaťák, Novotný a Rachůnek, to nejlepší, co mají trenéři k dispozici, strávila při hře bez brankáře na ledě minutu a půl. Nepodařilo se jim vyrovnat.

Na posledních čtrnáct vteřin tak dostala prostor jiná šestice. A Voráčkův centr na kruh dokonale napálil Rachůnek. „Snažil jsem se věřit, ale víra pomalu opadala,“ přiznal Kašpar, co se mu honilo hlavou na střídačce. Z ledu předtím šel s tím, že je konec.

V prodloužení pak ještě při obří šanci netrefil z úhlu odkrytou branku. „V takhle velkém zápase to musím dát, byl jsem zklamanej. Měl jsem si to zastavit, ale já do toho plácnul špatně, úplně se mi hokejka v ruce otočila,“ líčil. Jeho chvíle ale přišla o pár minut později. Pomohl týmu přes další kolo play off. Do finále mistrovství světa. Do utkání, o kterém by bylo před šampionátem málem hříšné mluvit.