Český hokej potřebuje zlepšit skoro všechno. Okysličit práci s mládeží, posunout extraligu o úroveň výš, nebránit se moderním trendům. Jistě, samé známé skutečnosti. Ale je tu ještě jedna věc, která by mu náramně prospěla. Zapomenout na slovo Nagano. Zakázat si ho. Vzpomínky na osmnáct let starý olympijský triumf jsou jako závaží, alibi i přelepená červená kontrolka v jednom.
Už asi pět let národní tým neodjížděl na velký turnaj v roli favorita. Věří se mu stále méně. Ale i tak se před každou akcí opakuje zaklínadlo: „Tenkrát nám taky nikdo nevěřil, a bylo z toho zlato. Proč by se historie...“ Tyhle hlasy zněly také před pár týdny, před odletem do Toronta.
Světový pohár nemohl být novým Naganem. Národní tým nemá žádného Haška a Jágra , tehdy dva nejlepší hokejisty světa. Na soupisce není zástup hráčů, kteří jsou v klubech NHL nepostradatelnými veličinami.
Hvězdy s českým pasem jsou stále vzácnější jev. To je realita, která se nedá překrýt naganským chlácholením, že letos třeba, možná, případně přijde repete.
Není tragédie, že Světový pohár neskončil lichotivým umístěním. Horší je, že český hokej je odstavený na vedlejší kolej a sleduje, jak kolem sviští moderní zahraniční supervlaky. A jenom nostalgicky vzpomíná na zastávku Nagano.
Vše o Světovém poháru v hokeji 2016 čtěte ZDE »
Související články
