Do tragikomických až nedůstojných rozměrů se vyvinula story hokejisty Pavla Zachy s kapitolami o vábení šéfů reprezentace do služeb národního týmu. Na placu čpí přebytečné množství ega na úkor upřímné snahy rozumně se domluvit. Jenže to by chtěl člověk moc. Co bude výsledkem? Nejspíš to, že Zacha oblékne dres elitního českého mužstva nejdřív v příštím životě.
Nečiním si nároky do komplikovaného tématu vnášet klíčovou dávku světla, spíš bych jen vyzdvihl trapnost nekonečné ságy, kdy na jejím začátku stojí dlouholetá averze hráčova otce vůči hokejovému svazu za jeho břídilské kroky, jejich náležitě ostré komentování (nejen) na sociálních sítích. To samé platí z druhé strany. Pachuť odpovědných lidí v hnutí vůči Zachovým postojům, které si na svazu vysvětlují jako nemístné a lživé útoky.
Co je špatně? Tenhle smradlavý maglajz bohužel padá i na hlavu mladého hokejisty, jehož image v Česku má hodně daleko k ideálu a po dalším letošním odmítnutí pozvánky a nekomentování důvodů celý pohled na něj jenom zhoršuje. Přitom, a to zcela upřímně, Zacha mladší je sympatický mládenec, co pro naplnění snu udělal maximum.
Ale zase, je mu už 22 let, není to žádný vyjukaný bažant odkázaný na pomoc druhých a žabař,
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
Témata:
NHL, reprezentace, blog, Miroslav Horák, New Jersey Devils, sport, pavel zacha, hokej, Sport na Heureka.cz
