Když před lety squashista Jan Koukal prohlásil v jednom z rozhovorů, že je hříčka přírody, culil se u toho jako sluníčko. Jenže slova vyřčená s jistou dávkou nadsázky dokáže proměnit v činy. V Galerii Harfa totiž v pátek večer vydřel postup do semifinále mistrovství republiky, i když takřka celý rok nehrál. Stále tak může snít o devatenáctém titulu mistra republiky. „Sparta vyhrála, co. Ale prohrávala,“ usmál se pravověrný slávista po postupu. Fanoušci rudého klubu proudili z O2 Areny a hlasitě dávali najevo, že jejich klub vybojoval předkolo play off. Na chvíli sledovali vyhecovaný squashový mač. A nelitovali.
Sliboval, že každý zápas pro něj bude jako finále. V tom případě už má Koukal za sebou hned tři a další v sobotu večer od půl sedmé před sebou. Jeho fanoušci byli v menšině, o to větší radost pak ale po skončení duelu měli. Hrábl si na dno, stejně jako soupeř. V podání Martina Švece a Jana Koukala to nebyl squash pro obyčejné smrtelníky. „Už bych dávno umřel, nebo bych minimálně zvracel,“ udiveně zíral na nekonečné výměny jeden z diváků.
Jeden z hokejových fandů vyzvídal, kdo že vlastně hraje. Když zjistil, že je na place Koukal, tak se jen pousmál. „To snad není možný, takhle honil po kurtu soupeře už před dvaceti lety. Ale vypadá pořád stejně, to je neuvěřitelný,“ sledoval přes skleněnou stěnu kurtu squashovou legendu, kterou viděl naposledy před mnoha lety.
„Tohle nikdy neskončí, to dřív bude Harfa zavírat, nepůjdeme pryč,“ vyptával jeden z dvojice čtyřicátníků kamaráda. „Nikam nejdu, je to 2:2 na sety a 7:7, to dokoukáme,“ zavelel kolega před vyvrcholením obrovské squashové bitva. Nakonec pětatřicetiletý Koukal vyhrál nad jedničkou českého žebříku, oba hráči si ale sáhli na dno. Když po utkání fandové tleskali, patřily ovace oběma zúčastněným. A zaslouženě.
Odměna pro Koukala byla sladká, pusa od sestry Veroniky. Plesknutí dlanění, sem tam pozdrav pěstičkou s kamarády, s telefonem u ucha také nejspíš zvěstoval domů manželce, jak zápas dopadl. V očích se mu zračila radost i únava zároveň. Jeho cesta šampionátem ale pokračuje, to soupeř je na konečné.
„Jsem zdrcenej. Prohrál jsem, i když výhra byla blízko,“ posteskl si Švec, jenž vedl 2:1 na sety. „Myslím ale, že se nemám za co stydět. Všechna čest Honzovi, zahrál neskutečně. Chtěl bych mu pogratulovat k výhře a poděkovat mu za parádní zápas. Až na tu koncovku jsem si to neskutečně užil,“ ukázal se jako gentleman. Porážka bolela, ale stejně dokázal složit soupeři poklonu, to umějí jen velcí hráči. „Chci poděkovat i lidem, vytvořili skvělou atmosféru. Já věřím, že se právě z takových zápasů, jako bylo tohle čtvrtfinále do budoucna poučím,“ slíbil Švec.
