Sobotní MMA večer v O2 areně, který vyvrcholil „Zápasem století“ mezi Attilou Véghem a Karlosem Vémolou, dostal po Česku přízvisko „největší sportovní akce roku“. Jenže opravdu jde o sport? Svůj názor přidal reprezentant královny sportů – atletiky. Mílař a halový vicemistr světa Jakub Holuša by si organizaci podobných akcí vzal za vzor, ale… „Je dobře, že naše děti chtějí chodit do posilovny, umět se prát a umět člověka vypnout?“ ptá se na Facebooku.
Jakuba Holušu rozparádil názor, že MMA je větší zážitek, než světový rekord Usaina Bolta, Jamajčan před deseti lety v Berlíně přepisoval historii. Stovku zaběhl za 9,58, dvojnásobnou trať za 19,19, v obou případech před skvělou atmosférou zaplněného Olympijského stadionu.
Atmosféra se příliš srovnávat nedá, ale v porovnání disciplín se dvojnásobný halový vicemistr světa staví na stranu své domovské atletiky. „Já bych to nenazval sportem. Je to show a ne sport! Zamysleme se. Je pro naši generaci dobře, že většina společnosti šílí nad touhle akcí a kouká se, jak se kdo umí nejlíp mlátit?“ ptá se na Facebooku.
Jedna věc ale ani Holuša MMA neupírá – skvělou propagaci. Karlos Vémola je v českém prostředí celebritou, MMA už dvakrát za poslední rok vyprodalo O2 arenu a plno bylo i na Štvanici…
„My atleti bychom se měli učit, jak se dělá velká akce. Jak umí událost propagovat, nalákat lidi, sponzory, prodat se na sociálních sítích, ukázat příběh aktérů, jejich přípravu a osobní život…,“ přiznává mílař.
Sport ale nepovažuje jen za show, ale za prostředek třeba pro výchovu mladých lidí. „Děti neslyší a nevidí nic jiného, než o rozbité hubě Karlose a neskutečné výhře Laviho. Je dobře, že naše děti chtějí chodit do posilovny, umět se prát a umět člověka vypnout? Je dobře, že děti sledují, jak z lidí v kleci stříká krev?“
31letý mílař jako řešení přirozeně nabízí atletiku, i když zároveň přiznává, že jeho sport je aktuálně i pro konkurenci jiných forem zábavy v útlumu: „Pojďme udělat vše proto, aby naše děti po závodě nemusely na chirurgii nechat se sešívat. Není lepší si jít zaběhat? Skočit si? Hodit si?“
