Nechápu slabou mentalitu, pálí šampion do Kinclova soka. Proč fotbal vyměnil za MMA?
Po nezdaru v Tipsport Gamechangeru se Ion Surdu vrací do velterové váhy, aby obhájil titul proti Andreji Kalašnikovi, a to na nepřátelské půdě v Brně. Před vzájemným duelem se bojovníci střetli, aby zasedli ke společnému rozhovoru pořadu Tváří v tvář, kterým Oktagon promuje nejočekávanější zápasy. Jiní aktéři často rozpoutají ostré slovní přestřelky. Moldavan a Čech ale společně vtipkovali a smáli se. „Musíme dělat show, což ale neznamená, že na sebe musíme plivat a vyhrožovat si,“ vysvětluje šampion v rozhovoru pro iSport.
Slovní výměny mezi bojovníky bývají často hodně vyhrocené. Mezi vámi a Andrejem ale panuje dobrá atmosféra plná humoru. Jak to?
„Užívám si tento druh trashtalku. Líbí se mi, protože v našem byznysu je každý naštvaný, tvrďácký a jde po krvi. Říkají: Zabiju tě, zničím tě. Víme, co musíme udělat v kleci – bojovat. Ale tady můžeme dělat něco jiného než ostatní bojovníci. Tento styl trashtalku je mnohem lepší pro fanoušky, protože je vtipný a slušný. Můžeme upoutat pozornost nových fanoušků.“
Cítil jste mezi vámi přeci jen tenzi?
„Tlak a tenze jsou tam pořád. Vzadu v hlavě totiž celou dobu víte, že se střetnete v kleci a on vás bude chtít knockoutovat. Máte v sobě obranný instinkt. Příliš tenze při tomto setkání Tváří v tvář ale nebylo. Bylo to opravdu milé. Říkali jsme si dobré příběhy, hecovali se a vtipkovali. Ne vždy šlo však jen o srandu.“
Po nedávném zápase Christiana Eckerlina a Roberta Pukače jste vítěze vyzval na síti X. Pukač ale míří na Patrika Kincla. Záhy se o vás přihlásil Andrej Kalašnik. Bral jste to hned jako hotovou věc?
„Víte, ještě před tím zápasem (Eckerlin vs. Pukač) jsem v kuse psal na X a říkal médiím, že to považuji za boj o post titulového vyzyvatele. Dávalo mi to smysl. Vždyť se koukněte na žebříček. První je Ronald Paradeiser, se kterým bojovat nebudu. Je můj týmový parťák, kamarád a bratr. Nebudu s ním bojovat. Druhý v řadě je Kaik Brito. Ten si to podle mého názoru nezasloužil, zatím. Posledně jsem s ním bojoval a knockoutoval ho. On se pak vrátil a vypnul borce, který ani nebyl v žebříčku. Ano, udělal skvělý výkon, ale ještě si to nezasloužil. A o třetí příčku bojoval právě Eckerlin a Pukač. Dávalo mi smysl, že vítěz by šel se mnou. Potom, co jsem napsal na X a viděl, že Pukač vyzval Kincla, říkal jsem si, co to sakra je.“
Rozvedete to?
„Každý bojovník, který si sám sebe váží, chce být lepší a ví, že je třetí v řadě a může jít o titul… Nerozumím této slabé mentalitě… Může bojovat o titul ve svém domovském městě a on si raději zvolí veterána, který teď není na dobré cestě, a chce si vybudovat pověst na jeho jméně. Já takovou mentalitu nemám. I kdybych byl na sedmém místě a dostal bych možnost bojovat o titul na jeho místě, šel bych do toho. Proto mám rád Kalašnika. Je čtyřka a zkusil mě vyzvat. Jasně, že jsem to přijal, protože z top desítky se mnou nikdo nechce bojovat. Já ale bojovat chci, chci obhajovat titul. Proč se vůbec probojováváte na špičku, když pak nechcete bojovat o titul. Co to sakra je? Šílené.“
Pokud se Pukač utká s Kinclem a vyhraje, bude další na řadě?
„Ne, určitě ne. Pokud teď porazí Kincla, bude muset čekat, hodně. On měl šanci, měl jednu dobrou šanci a nechytil se jí. Život vám dá jen jednu šanci. Pokud ji nevyužijete, jděte někam. Pokud teď porazí Kincla, bude to pro něj skvělá výhra, dostane odvetu po osmi letech, ale šanci o titul nikdy nedostane.“
Miluju být na nepřátelském území
Zpět ke Kalašnikovi. Vnímáte, že má na vás recept z vašeho posledního souboje s Krysztofem Jotkem a pokusí se vás porazit wrestlingem?
„Zápas s Andrejem může být nejhorší, nebo nejlepší. Je nebezpečný a nepředvídatelný. Má knockoutový úder, jak jsme viděli při jeho posledním zápase. Nemyslím si, že mě bude chtít od začátku jen házet na zem, ale zároveň v to i doufám. Po celou kariéru totiž bojuju s borci, kteří se mě snaží wrestlit, a tak to už umím bránit. Možná to neukazuji v zápasech, ale hodně na wrestlingu pracuji. On je v něm velmi dobrý, celý život ho trénuje. Zároveň je třeba říct, že my nezápasíme ve wrestlingu. Tohle je MMA, kde vyhrává komplexní bojovník. Ten, kdo vás přiměje učinit chybu, načež ji využije. Není to jen dovednostech ve wrestlingu, grapplingu a strikingu. Tohle je MMA, musíte ty jednotlivé aspekty umět dobře prolnout.“
Budete bojovat na nepřátelské půdě. Vnímáte bučení fanoušků a celkovou atmosféru, když jste v kleci?
„Když jdu do klece, slyším publikum, všechny fanoušky. Potom už jsem tak soustředěný, jako bych byl v tunelu. Soustředím se jen na soupeře, strategii a pokyny trenérů. Ano, miluju být na nepřátelském území a miluji být outsider. Zažil jsem to třeba s Davidem Kozmou, když jsem bojoval v Edenu. Připravoval jsem se, dělal jsem hodně vizualizace. Věděl jsem totiž, že je v Česku legenda. Připravoval jsem se pouze na publikum. Sledoval jsem jeho zápasy, pouštěl jsem si začátky, když nastupoval do klece, zavíral jsem oči a představoval si, že jsem tam a všichni křičí Kozma. Pak už mě atmosféra nerozházela.“
Cítíte se jako outsider?
„Vždy se cítím jako outsider. Vím, že bookmakeři a fanoušci mě tak nevidí, ale já se tak cítím vždy. Nutí mě to posouvat se vpřed a zlepšovat se každý den.“
Přesto zažíváte velmi dobré přijetí od českých fanoušků. Píšou vám?
„Dostávám spoustu zpráv. Poté, co jsme začali vtipný trashtalk s Andrejem na Instagramu, mi spousta lidí psala: Miluju vás oba a doufám, že budete mít super zápas a nikdo se nezraní. Oktagon, české a slovenské publikum… Cítím se tu jako doma. Jsem nadšený a vím, že jsem na správném místě.“
Myslíte, že vy a Andrej můžete změnit místy nepřátelskou atmosféru tohoto sportu?
„Ano. Tento zápas a toto Tváří v tvář může být bodem nula. Jak jsem již říkal, všichni si myslí, že každý bojovník je zuřivý a jde toho druhého zabít. Ale my jsme taky normální lidé. Ano, musíme zápasy prodávat, je to důležité. Musíme dělat show, což ale neznamená, že na sebe musíme plivat a vyhrožovat si. Fanoušci platí lístky, dávají nám pozornost a svůj čas, aby viděli něco speciálního a získali skvělé vzpomínky. Sranda-trashtalk, který my začínáme, může být bodem nula a začátkem nové éry Oktagonu.“
Nemyslím, že s Machem kdy budu bojovat
Zmínil jste dnes už vašeho kamaráda Paradeisera, který je nyní jedničkou divize. Pokud bude nadále vyhrávat, organizace vás může tlačit, abyste se spolu utkali. Snad byste změnil váhu a přešel výš do střední. Tam je ale Machmud Muradov. Vypadá to, že v nějakém bodě budete muset bojovat s nějakým kamarádem, pokud chcete titul.
„Ano, Oktagon mě může tlačit. Pokud Rony bude pořád vyhrávat, zaslouží si titulovou šanci. Já s ním ale nikdy bojovat nebudu. Pokud bude dál vyhrávat a dál si držet první příčku žebříčku a musel bych s ním bojovat, radši bych mu titul přenechal a šel pryč. Mně stačí, že s ním mám sparingy v tělocvičně. On je pro mě víc než týmový parťák. Nikdy s ním nebudu bojovat.“
A souboj s Muradovem?
„Nemyslím, že s Machem kdy budu bojovat. Je můj týmový parťák. Zároveň, pokud se rozhodnu přejít do střední váhy, nechci jít hned pro titul. Chci postupovat krok po kroku a až pak bojovat o pás. Kariéra bojovníka navíc není tak dlouhá. Až se probojuju k titulu, Mach možná bude v důchodu. Kdo ví. Pokud přejdu do střední váhy, pokusím se dál vyhrávat, a to ve velkém stylu a porážet velká jména. Pak chci získat titulovou šanci, nikoliv však proti Machovi.“
Když se ohlédnete o deset let dozadu, jak moc jste se změnil?
„Úplně! Před deseti lety jsem byl fotbalista. Tehdy jsem vůbec nepřemýšlel nad tím, že bych byl profesionální bojovník. Za těch deset let jsem se stal nejlepším v Evropě. To je šílený příběh. Změnil jsem se úplně. První velký zlom přišel, když jsem se odstěhoval do Rumunska v šestnácti. V Moldavsku jsem za sebou nechal všechno. V Rumunsku jsem nikoho neznal. Matka mě tam vzala na studijní lyceum a druhý den odjela. Druhá změna přišla při mém odchodu z Rumunska poté, co jsem vyhrál Exatlon (rumunská verze Survivoru). Měl jsem hrozně moc fanoušků, všichni mě znali, měl jsem vše. A to jsem taky nechal za sebou. Koupil jsem si jednosměrnou jízdenku do Polska a přestěhoval se. Nikdo mě tam neznal a já začal s bojovými sporty.“
Jak se stane, že profesionální fotbalista nalezne vášeň pro bojové sporty?
„Lákalo mě, jak jiné bojové sporty jsou. Když jste fotbalista, myslíte, že budete na nejvyšší úrovni, na největších stadionech. Pak tam jste, ale v terénu je s vámi dalších deset lidí. Když vstupuješ do klece, jsi sám. Ano, máte za sebou trenérský tým v rohu, ale vše závisí na vás. Jak tvrdě jste trénoval, jestli jsi nevynechával tréninky a tak dále, protože v boji se to ukáže. V boji ty dostaneš rány, ty dostaneš kopy, tebe hodí na zem, ty budeš ten, kterého třeba zbijou. Roh se ti pokusí pomoct, ale nemůžou přijít do klece a ochránit vás. Všechny oči jsou jen na vás. To je rozdíl mezi fotbalem a MMA. Fotbalista může mít blbý den, třeba byl den předtím na párty a na hřišti nechá jen třicet procent. Ostatních deset hráčů je na tom ale dobře, a tak tvůj tvým vyhraje. Jestli máš ale špatný den jako bojovník, stojí tě výhru.“
A možná taky zdraví.
„Ano, přesně tak. Tým se ti může snažit pomoct, ale vše závisí na tobě.“
Jak si vizualizujete své vítězství proti Kalašnikovi?
„Bude to zábavný boj, spektakulární zápas. Nejdál půjdeme do třetího kola, vyhraju K.O.“
