Absolvoval nejtěžší zápas v životě. Emoce v něm musely vřít. Věděl, že do oktagonu vstupuje naposled, měl problém splnit váhový limit, bojoval pro svého zesnulého otce, stejně dominantně zvítězil. Pochroumaný byl přitom nejen psychicky, ale také fyzicky. Chabib Nurmagomedov si tři týdny před soubojem s Justinem Gaethjem na galavečeru UFC 254 v Abú Zabí zlomil nohu a dva prsty. Nikomu mimo tým to neřekl, chtěl si totiž dojít pro devětadvacátou výhru a skončit.
Dramatický, možná až filmový konec. Chabib Nurmagomedov zaznamenal devětadvacátou výhru v kariéře, upadl na podlahu oktagonu a propukl v pláč. Vítězství věnoval otci, který v červenci podlehl kvůli dlouhodobému špatnému zdravotnímu stavu nákaze koronavirem. Bez něj už zápasit nechce, a tak poté v rozhovoru ukončil kariéru. Takhle dojatý nikdy nebyl.
V kleci to byl ale úplně stejný šampion jako v předešlých zápasech. Justina Gaethjeho strhl ve druhém kole k zemi, kde jej uškrtil. Američan se musel sklonit před Supermanem z Dagestánu, stejně jako všichni předešlí soupeři. Jedinou zbraní, která mu částečně fungovala, byly kopy na nohu, ty Nurmagomedova trápily.
Tři týdny před duelem si ji totiž zlomil! „Byl v nemocnici, zlomil si nohu. Opravdu, před třemi týdny. Má dva zlomené prsty na noze a ještě nějakou kost, nebo tak něco, to mi řekli lidé z jeho rohu,“ přiznal na tiskové konferenci prezident organizace Dana White.
Nurmagomedov to ale nikomu neřekl, nechtěl. Zranění tajil a léčil, aby nic nebránilo tomu, vstoupit naposledy do slavného oktagonu. Ještě výrazněji tím podtrhl, jak obrovským válečníkem je a jak velkou stopu po sobě v historii tohoto mladého sportu zanechá.




