Zranění jako dar. Procházka: Stále chci show, ale... Proč a jak se změnil?
Návrat českého samuraje je tu. Už v sobotu čeká Jiřího Procházku titulová bitva o pás UFC. Proti němu se v New Yorku postaví bývalý šampion a kickboxerská legenda Alex Pereira. Jednatřicetiletý Čech už trůn polotěžké váhy držel, ale obhájení mu zhatilo děsivé zranění ramene. „Zpětně vidím ve zranění poučení o přístupu k tréninku. Zároveň jsem to vzal jako dar,“ vyjádřil se Procházka před odletem do USA.
Vrací se pro ztracený titul. O pás šampiona se Jiří Procházka v New Yorku utká s nebezpečným Brazilcem Alexem Pereirou. Střet dvou obávaných finišerů bude v sobotu vévodit jednomu z největších turnajů roku UFC 295.
Český bijec se vrací po sedmnáctiměsíční pauze, kterou si vynutilo vážné zranění ramene, aby se utkal se svěřencem Glovera Teixeiry, kterého v posledním zápase porazil. V divoké bitvě s Brazilcem otočil nepříznivý bodový výsledek na konci pátého kola senzačním ukončením.
„Duel s Gloverem mi odhalil některé věci o mém přístupu k zápasu. Samozřejmě mi ukázal i prostor k technickému posunu. Hlavně wrestling a boj na zemi,“ reflektuje Procházka. „Chci stále předvádět show, atraktivní souboje pro lidi, ale zároveň být svůj.“
Po jednom z největších triumfů evropského MMA měla následovat éra českého samuraje. Tu však rychle ukončila nehoda na tréninku, kterou tehdy doktoři označili za nejhorší v historii UFC. „Zpětně vidím ve zranění poučení o přístupu k tréninku. Zároveň jsem to vzal jako dar, díky němuž jsem se mohl rozvinout v určitých věcech. Získal jsem nadhled nad svým životem. Ne kontrolu, ale plynutí,“ vypráví Procházka.
Styl jednatřicetiletého Čecha byl riskantní nejen v tréninku, ale především v zápasech, v nichž se nejednou ocitl otřesený v chaotických přestřelkách. „Jeden z hlavních úkolů, na něž jsem se zaměřoval, bylo najít rovnováhu mezi vnitřní bouří a klidem,“ odhaluje Procházka, na čem během dlouhé nucené pauzy pracoval. „Zranění a nucená pauza mi daly čas zaměřit se na to. Zranění bylo i ukazatelem na potřebu na tom pracovat.“
Tým bývalého šampiona před duelem s Pereirou vyzdvihuje hlavně progres ve všestrannosti. „Celá má cesta bojem a životem je pro mě vývoj a to mě baví. Trošku mě zpětně mrzí, že jsem si od malička navykl na odpor k učení. Přitom právě ono učení je stěžejní,“ uvědomuje si světová jednička v polotěžké divizi.
„Byl jsem jednostranně zaměřený bojovník. Razil jsem pořád tvrdohlavě postoj. Teď je mou cestou komplexnost. Samozřejmě nechci pustit ze zřetele své dominantní zbraně. Chci však být schopný používat celý arzenál.“
Procházka přiznává, že vliv na zklidnění a otevření se učení může mít i věk. „Člověk si časem uvědomí, kde má slabiny, co změnit, co zdokonalit. Naučil jsem se na nějakých věcech zbytečně neplýtvat energií a v jiných naopak přidat,“ vypráví jedenatřicetiletý bojovník. „S tím, jaké kroky dělám, zjišťuju, že vrchol mé výkonnosti teprve přijde. Jako sněhová koule. Schopnosti se nabalují, prohlubují, posilují.“
Rozvoj schopností se Procházka opět rozhodl posunout zahraničními kempy. Dříve pravidelně navštěvoval nejlepší evropský tým Allstars ve Švédsku. Před bojem s Teixeirou sbíral vědomosti od bývalého šampiona UFC a olympijského vítěze Henryho Cejuda. Nyní podnikl hned dvě výpravy. „Trénink v Thajsku jsem zaměřil na úplně jiné věci oproti Islandu, kde jsem navštívil Gunnara Nelsona. Šlo o přátelské setkání, s tím že mi pomohl rozebrat různé techniky a situace, které bych chtěl v zápase zrealizovat,“ říká o setkání s elitním evropským zemařem. „V Thajsku jsem se chtěl hlavně kondičně a technicky posunout.“
