Úspěšná olympijská série českého tenisu pokračuje na třetí olympiádě za sebou. Barbora Krejčíková s Kateřinou Siniakovou po semifinálovém vítězství nad Ruskami Kuděrmetovovou a Vesninovou mají jisté finále i medaili. A i pro ostřílené profesionálky a šampionky grand slamů je to velká událost. „Já budu v neděli brečet, ať to bude zlato, nebo stříbro,“ řekla Krejčíková.
Jak vyjádřit, co pro vás olympijská medaile znamená?
Krejčíková: „Jak jsem brečela po prohře s Belindou (Bencicovou), protože mě to hrozně mrzelo a došly mi síly, tak budu brečet zase. Tak hluboký to je a emociálně silný. Poslední dva roky, když jsme měly takovou šanci, tak tomu dáváme extra váhu.“
Siniaková: „Budeme chtít slyšet naši hymnu.“
Krejčíková: „Reprezentujeme naši zemi a je to něco jiného. Na turnajích sice taky, ale tohle je jiné. Hrajeme pro lidi, snad na nás doma budou hrdí a užijí si to s námi. Do teď nás podporovali, přišlo hrozně moc hezkých zpráv, všem chci moc poděkovat a slibuju, že do toho dáme všechno.“
Finále hrajete pravidelně, je to na olympiádě jiné, když máte medaili v kapse?
Krejčíková: „Je to jinačí. Ať přivezeme jakoukoliv, máme medaili. Tu nám nikdo nevezme. Bude to další těžký zápas. Soupeřky ušly stejnou cestu, bude to zase náročné. Zase budeme bojovat ze všech sil. Necháme tam všechno. Chtěly bychom tu nejcennější medaili. Kéž by to vyšlo. Je to daleko. Ale je fajn, že přivezeme alespoň jednu.“
Čím jste výhru s Ruskami urvaly?
Siniaková: „Bojovností. Nechaly jsme tam všechno. Byl to strašně těžký zápas. Důležité bylo, že jsme chytly začátek super tie-breaku. Tam jsme hrály fakt dobře. Mám velkou radost.“
Před začátkem super tie-breaku jste měly zuřivou debatu, o co šlo?
Krejčíková: „Řešily jsme, jak začneme. Věděly jsme, že začnu podávat, takže jsme se bavily, kde budu podávat, co jak zahrajeme. Samozřejmě i o tom, že budeme makat a bojovat a nedáme Ruskám nic zadarmo. Chtěly jsme hlavně odevzdat maximum. Tohle je o štěstí, hodně o štěstí. Stálo to při nás. Oplatily jsme jim porážku z Wimbledonu., která byla hodně těžká.“
Je to fakt jenom o štěstí? Vždyť jste super tie-break zvládly na turnaji potřetí v řadě…
Siniaková: „Koncentrace tam musí být stoprocentní, protože to jde rychle za sebou. Rychle to utíká, každý míč je důležitý. Snažily jsme se zahrát každý míč na sto procent. Nechtěly jsme ničeho litovat.“
Bylo důležité na zrychlujícím se povrchu hrát ostře, s odvahou?
Krejčíková: „Odvaha je hodně důležitá. Jak tady už říkal jeden olympionik, hlavní je se z toho nepos... Napadlo mě i v zápase, že do toho musíme jít. Že nesmíme hrát pasivně, ale být pořád aktivní. I za cenu chyb, za cenu toho, že zkazíme. Pořád jít, pořád útočit. I na soupeřky to padne, zkazí, cvaknou si. V tom super tie-breaku jsme hrály lépe, lépe jsme si to připravily. Byly jsme lepší, měly jsme více vítězných míčů. Zaslouženě jsme vyhrály.“
Potom, co jste se tady týden nezastavily, teď máte před nedělním finále dva dny volna. Co si jenom bez tenisu počnete?
Krejčíková: „Ty půjdeš trénovat!“
Siniaková: „Já nechci mít dva dny volno.“
Krejčíková: „Chceš hrát o třetí místo?“
Siniaková: „Ne, ale myslím si, že by se ten rozpis dal udělat jinak. Budu fandit ostatním českým sportovcům a užiju si olympijskou atmosféru ve vesnici.“
Krejčíková: „Já půjdu regenerovat a taky si zahrát, dva dny bez tenisu nejsou ideální. Jinak víceméně stejný program jako Katka. Budu v klubovně, užívat si atmosféru, půjdeme dneska určitě fandit Maky. A máme radost, protože jsme se dozvěděly, že ve střelbě jsme vyhráli zlato a stříbro. Klukům moc gratulujeme! Určitě se s nimi v klubovně uvidíme, poblahopřejeme jim a budeme fandit dalším sportovcům, abychom dovezli medailí co nejvíc.“
