Jiří Punčochář
23. září 2015 • 09:10

Strach, euforie a pak obří hambáč. Jak Sáblíková prožila olympijský sen

Martina Sáblíková s trenérským duem René Andrle (vlevo) a Petr Novák po úspěšné časovce na mistrovství světa v cyklistice
TOP VIDEA
Kuriozity Premier League: Minela roku skončila gólem, Guardiola ukázal zoufalství Kuriozity Premier League: Minela roku skončila gólem, Guardiola ukázal zoufalství
Trpišovský odmítl Spartu: Neúspěch Liberce mě zavazuje Trpišovský odmítl Spartu: Neúspěch Liberce mě zavazuje
VŠECHNA VIDEA ZDE

Pořádné nervy si užila Martina Sáblíková v noci na dnešek českého času, než si mohla říct: „Pojedu příští rok do Ria!“ Ani ne tak na trati cyklistické časovky na mistrovství světa v americkém Richmondu, ale v jejím cíli. Česká olympionička startovala dvanáctá od konce, dojela na průběžném čtvrtém místě a musela čekat, jak zareagují soupeřky. Bylo to těsné...



Minuty ubíhaly, ze startu se spouštěly další hvězdy cyklistické silnice a nejen Sáblíková, ale i početný tým kolem ní, počítali každou vteřinu.

„Moc přehled jsem neměla. Chvilku jsem seděla, abych se dala dohromady, a když jsem pak zapnula online přenos, nedávali tam průběžné pořadí. Začali jsme počítat. Jakmile projela cílem poslední, zažila jsem velkou úlevu,“ řekla rychlobruslařská šampionka, jejíž sen startovat i na letní olympiádě trval šest let. Nevyšlo to do Londýna v roce 2012, ale Rio už je jistotou.

Co rozhodlo? Česká reprezentantka potřebovala být do desítky tzv. redukovaného pořadí, v němž figurovala z každé země vždy jen nejlepší žena. Před Sáblíkovou se umístily dvě Němky, dvě Nizozemky a dvě Američanky, jednu z nich tedy nemusela brát na zřetel. V redukovaném pořadí stála česká vlaječka na devátém místě. To znamená olympijskou letenku.

Je sice pravda, že jde o místo pro reprezentaci, ne pro konkrétní závodnici, ale v tomto případě je to skutečně jen formalita.

Rychlobruslařka nebo cyklistka?

„Martina se řídí každou radou, kterou dostane. Dokáže je perfektně využít. Je vidět, že se neskutečně zlepšila ve šlapání, v technice jízdy, v projíždění zatáček. Rok od roku je lepší, za šest let udělala neskutečný pokrok a dneska není poznat, jestli je to rychlobruslařka nebo cyklistka,“ chválil ji bývalý profesionál René Andrle, nyní sportovní ředitel týmu AWT-GreenWay. Toho si Sáblíková do Ameriky vyžádala.

Andrle věřil, že připravená je od trenéra Petra Nováka dobře. Přidal postřehy, jak projíždět zatáčky, na co si dát pozor, jaké nástrahy mohou čekat na trati. A usedl do auta, které jelo za Sáblíkovou.

Petr Novák za pomyslným kormidlem, na dalším sedadle reprezentační trenér Tomáš Konečný.

„Byl jsem od rána nervózní, i na trati přišly nervy. A pak po dojezdu. Čekalo se do poslední chvíle, jak to dopadne. Byly to nervy, bylo to těsné,“ přiznal Andrle.

58 setin znamenalo strach

Varování přišlo, když Sáblíkovou předčila o 58 setin Ruska Taťána Antošinová. To Sáblíkovou pěkně nadzvedlo.

„Měla jsem v jednu chvíli opravdu hrozný strach, že to nedopadne. Když mě v cíli předjela o pár setin Ruska, říkala jsem si, že jestli tímhle o Rio přijdu, tak se snad zblázním. Naštěstí všechno dobře dopadlo,“ oddechla si.

Časovku v Richmondu označila za nejtěžší, jakou kdy v životě jela. Zopakovala si na ní výsledek z loňského roku, kdy byla taky dvanáctá. Ale s menším odstupem za vítězkou.

„Strašně těžká byla časovka kvůli větru, který se hodně točil. Podobné to bylo letos v Lublani, kde jsem jela posledních deset kilometrů proti větru, ale tady to bylo ještě horší. Když jsem jela na tom mostě, měla jsem tam naloženo a přišlo mi, že se snad zastavím,“ popsala průběh česká závodnice.

Za elitní desítkou zaostala o dvě a půl vteřiny, ale to nebylo včera rozhodující. Klíčové slovo bylo „redukovaná“ a tam se do desítky vešla. První cyklistka, která ji mohla o Rio připravit, byla o 16 vteřin pomalejší…

„Přitom tak jak jela si desítku určitě zasloužila. Byl to profesionální výkon,“ radoval se Andrle.

Sáblíková měla jasno v tom, jak se za práci odmění: vyhlížela, kam si zajde na obří hamburger. Taková je její tradice i z rychlobruslení. Výsledek a pak bašta, to má zažité. „Slíbila jsem si ho už před týdnem,“ tetelila se v cíli nejdůležitějšího cyklistického závodu v životě.

„Zase jsem si toho postupem do Ria na sebe naložila víc, ale jsem šťastná, že se to povedlo. Některé zatáčky jsem určitě neprojela ideálně, rezervy tam byly. Někdy jsem možná víc brzdila, ještě to nedokážu pořádně odhadnout. Určitě je co zlepšovat,“ řekla.