12. září 2016 • 14:20

Medaile, pak smrt! Hrdinka z Ria šokovala svět: Chci eutanázii!

Autor:

Vždy budou ve stínu olympiády, ale i paralympijské hry nabízí silné příběhy. Atletický svět v současné prožívá boj belgické závodnice Marieke Vervoortové, která si o víkendu v Riu vyjela na vozíku na atletické dráze stříbrnou medaili a otevřeně promluvila o tom, proč plánuje eutanázii.



„Byl to ohromný okamžik. Medaili mi předávala belgická princezna. Já měla na krajíčku, ona taky. To, že jsem tady, je tak trochu zázrak. Byl to nejhezčí okamžik, jaký jsem si jen kdy představovala,“ řekla v sobotu po stříbrném závodě na 400 metrů Vervoortová, která v Riu obhajuje dvě medaile z Londýna.

Další a zřejmě poslední paralympijský cenný kov bude moci přidat v sobotu v závodě na 100 metrů, po Riu plánuje konec kariéry. A možná nejen ten... Belgičanka od patnácti let trpí stále se zhoršující degenerativní chorobou páteře a svalů a před startem paralympiády se nechala slyšet, že uvažuje po skončení Her nejen o ukončení své sportovní kariéry, ale také vlastního života.

"Když je špatné počasí, kvůli bolesti nespím celé dny a noci. Morfium a valium proti bolesti doslova zabíjejí moje svaly, rozežírají mě zevnitř. Každý rok je to horší a horší, dřív jsem ráda malovala, teď to není možné, pomalu slepnu a vidím už jen na 20%. Co bude dál, co mě ještě čeká? Mám opravdu velký strach," vyznala se blonďatá závodnice před odletem do Brazílie.

Eutanázii podepsala v roce 2008

V té době měla rodačka z Diestu u Antverp i velké zdravotní komplikace. „Jeden den jsem přišla do jídelny a najednou jsem musela zvracet. Zvracela jsem celý den. Pak mě odvezli do nemocnice, dali mi kapačku a nejsilnější léky, které dávají lidem s rakovinou po chemoterapii. Chtěli mě převézt do větší nemocnice, ale naštěstí to neudělali,“ popsala děsivou zkušenost Vervoortová, která v roce 2008 podepsala ve své domovině dokumenty k eutanázii, která je v Belgii povolená.

"Bylo strašně těžké ty papíry získat, musela jsem navštívit spoustu doktorů, kteří zkoumali mé onemocnění. Musela jsem získat tři podpisy a mluvit s psychiatrem, který zjišťoval můj psychický stav. Pokud bych ty papíry nezískala, spáchala bych sebevraždu. Myslím, že i v jiných zemích by se mělo začít o eutanázii mluvit. Neznamená, že když ty dokumenty podepíšete, musíte umřít do 14 dnů. Já je podepsala před osmi lety a podívejte se, teď je rok 2016 a já mám na krku stříbrnou medaili," řekla dojatá Vervoortová a prozradila, že eutanázii podstoupí, až se sama rozhodne.

Medaile z Ria nebyla jediným přáním, na které si Vervoortová myslí.
Medaile z Ria nebyla jediným přáním, na které si Vervoortová myslí.

"Až to nebude snesitelné, budu tomu moct uniknout. Což je příjemný pocit, můj strach ze smrti je definitivně pryč," pokračovala závodnice, která miluje Lanzarote, kde se připravuje. Chladné zimy v Belgii jsou pro ni strašné a proto by na Kanárských ostrovech ráda žila.

"Byla tam žena, která měla na starost paliativní léčbu pacientů. Když jsme se poprvé viděli a viděla mé utrpení, ztratila vědomí, normálně omdlela. Hrozně se ty mé stavy mění, teď jsem v pohodě, ale za půl hodiny to může být úplně jinak."

Medaile z Ria nebyla jediným přáním, na které si Vervoortová myslí. Má svůj seznam věcí, které chce ještě během života stihnout. Ráda by absolvovala tandemový seskok s padákem, proletěla se stíhačkou F16, otevřela si muzeum nebo se projela autem při rallye.

"Chci, aby si mě lidé pamatovali jako dámu, která se uměla i smát. A i když jsem hodně trpěla, tak že jsem se na svět dokázala dívat i z hezčí perspektivy," uzavřela Vervoortová. Může se spolehnout, svět o ní ví a nezapomene, ať se v příštích měsících stane cokoliv...