Český reprezentant a hrdina mistrovství Evropy 2012 Václav Pilař si splnil velký sen, když v létě přestoupil z Viktorie Plzeň do německého VfL Wolfsburg. Dosud si ale kvůli zranění nepřipsal jediný start v bundeslize. Nyní už je zdráv a brzy bude trénovat s týmem.
Po vážném úrazu kolena v srpnovém utkání s Ukrajinou je Václav Pilař už zdravý, chce si konečně zahrát bundesligu a nezapomněl snít. „Jednou bych si rád zahrál za Barcelonu,“ říká s vážným výrazem hráč, kterého přezdívají „český Messi“. Vzhledem k jeho zarputilosti to není nemožné.
Vaši bývalí spolubojovníci z reprezentačního týmu se chystají na zápasy s Arménií a Dánskem a hvězda loňského EURO jenom bezmocně přihlíží. Nechtěl byste jim raději pomoct?
„Chtěl a jak. Shodou okolností mi před několika dny volal trenér Michal Bílek a ptal se na moje zdraví: Tak co, už v pohodě, můžeš nastoupit? Tak někdy špičkuje. (smích) Jsem moc rád, dodalo mi to sebedůvěru. Věřím, že povolá ty nejlepší a oba zápasy zvládneme.“
A kdy budete v pořádku?
„Zapojím se tak za tři týdny do tréninku s mančaftem. Důležité bude po tak dlouhé přestávce odbourat strach. Když pak budu hrát dobře, věřím, že Bílkův telefon znovu zazvoní.“
Budete spoluhráčům aspoň fandit v televizi?
„Koukám na ně, ale na internetu. Palce držet budu. Je to hrozné, když nemůžete nic dělat. Chcete pomoct a nejde to.“
Jste s ostatními ve spojení?
„Občas si cinkneme. Nedávno s Vláďou Daridou. Přeju jim to nejlepší, ať to zvládnou, já se musím dát hlavně do pořádku. Je to nápor hlavně na hlavu.“
Stihnete ještě jaro?
„Mám radost, jak se všechno lepší. Když by šlo všechno podle plánu, tak bych konec bundesligy mohl stihnout. Ale samozřejmě když to nebude na sto procent, tak zbylé zápasy vynechám. Nemá cenu tam jít, když to nebude ono. Pak je lepší sezonu vynechat a začít novou naplno než něco pokazit.“
Takže budete připraven na vrchol, na podzimní duel s vicemistry Italy na jejich půdě.
„Zní to hezky, ale to není teď klíčové. Tím je zápas s Dánskem, aby ho kluci zvládli.“ V televizi nebyla jen reprezentace, ale také Plzeň.
Sledoval jste její cestu Evropou?
„Viděl jsem všechno, klobouk dolů, jak zvládli Neapol. Hlavně zápas tam, to bylo excelentní. Venkovní zápasy jim jdou dobře, to ukázali i proti Fenerbahce. Musí se uznat, že Turci v Plzni sehráli výborný zápas. Nakonec Viktoria vypadla, ale nezatracuji ji, protože to, co udělala pro český fotbal, je obdivuhodné. Její utkání s Fenerbahce jsem sledoval shodou okolností doma, kam jsem jel na kontrolu.“
Sami Plzeňáci přiznali, že jim chyběla odvaha. Nemohl jste jim telepaticky nějakou přeposlat?
„Ono se to řekne, že chybí odvaha. Taky jsem si říkal, že to nejsou oni, ale hrajete, co vám soupeř dovolí. Hrál skvěle.“
Po vyřazení z Evropské ligy se Viktoria soustředí jen na ligu. Myslíte, že ji vyhraje?
„Věřím v to a Hradec, můj domovský klub, se zachrání. To by bylo pro mě ideální.“
Co je pro vás důležitější?
„To je nastejno. Nemůžu si vybrat, oběma to přeju. Naštěstí se nebude v posledním kole rozhodovat mezi nimi, kdo uspěje. A i kdyby hrály, já to neovlivním. Já jsem hráčem Wolfsburgu.“
Jak jste šťastný, že už v klubu není Felix Magath?
„No… (váhá) Zní to blbě, ale jsem rád, že už tu není. Teď je tu větší pohoda, hráči nabrali větší sebevědomí, protože cítí důvěru od trenéra. Dieter Hecking je jiný. Za Magatha nikdo nevěděl, jestli nastoupí, jeho metody se ani popsat nedají. Byly nelidské. Teď je to jiné a zvedá se to.“
Z dřiny se stala flákárna?
„To ne, to v Německu nejde. Tady se všechno dělá na sto procent, nikdo nic nezanedbá. I když vás někdy naštve, že je toho moc, uvědomujete si, že je to pro vás. To je ten hlavní rozdíl od Česka. Tam se všechno dělá jen na 80 procent.“
Nehrajete, jenom se pořád léčíte. Jak se vůbec sžíváte s novým prostředím?
„Jsem tu půl roku, ale dohromady vlastně jen dva měsíce. Zbytek jsem strávil v Česku, kde jsem se léčil. Teď chodím na němčinu, protože trenér chce, abychom všichni mluvili. Je to pro mě těžké, nejde lusknout prsty a hned mluvit. Ale už něco řeknu, třeba i nesmysly, ale je to lepší než mlčet. Takže Wolfsburg teprve poznávám. Naštěstí poznávám rychle. Bydlení mám skvěle zařízené, kousek od tréninkového centra, z tohoto pohledu žádné problémy nemám. Soustředím se jen na fotbal.“
Z turistického hlediska nic moc, Wolfsbug je ryze průmyslové město. Jako český Havířov. Jak tu přežíváte?
„Tady je číslo jedna továrna Volkswagen, která sponzoruje fotbal. Jinak skoro nic. Chodím plavat, tím zároveň i rehabilituju. Jinak zajištění pro fotbal skvělé, to je pro mě nejdůležitější. Domek na důchod si jistě tady nekoupím, existují na světě hezčí místa.“
Nejsou pro vás takto plynoucí dny ubíjející?
„Je to těžké. Teď už jsem ale ve fázi, kdy jsem zdravý. Začátky však byly hrozné. Splnilo se mi vysněné zahraniční angažmá, jenže hned po příchodu jsem se zranil. Chtěl jsem se prosadit, hrát stabilně v základu… Zdraví neporučíte. Já ale budu bojovat dál.“
Z vašich slov vyplývá, že Wolfsburg berete spíš jako mezistanici za větším angažmá. Nemýlím se?
„Ne, že by mi německý klub nestačil. Je to skvělé mužstvo s výbornými individualitami, bundesliga je také skvělá soutěž. Ale já se v kariéře zatím nikdy neuspokojil, takže pořád myslím výš. Samozřejmě když budu na to mít a budu zdravý.“
Pořád Barcelona?
„Je to Barcelona. Jednou bych za ni rád hrál. Cesta je daleká a vím, že budu muset být excelentní. Ale říkám si – nevzdávej se.“
