Jako první z českých fotbalových legionářů získala titul - a to je teprve říjen. Pavlína Ščasná (28) vyhrála s týmem LdB Malmö prestižní švédskou ligu a libuje si: „Byla to má nejlepší sezona.“ Zároveň však přemítá o tom, že v nejlepším se má přestat. „Napadlo mě, že bych ukončila kariéru,“ přiznává.
Mají se jako ve vatičce. Fotbalistky z Malmö prožily pohádkový konec sezony: na závěrečné utkání je klub oblékl do zlatých dresů a za prvenství obdaroval korunkami. „Bylo to překvapení, o kterém neměl nikdo vědět. Byly jsme za princezny,“ vypráví Pavlína Ščasná.
Jak probíhají ve Švédsku oslavy mistrovského titulu?
„Titul jsme získaly už čtyři kola před koncem v zápase s naším největším konkurentem z Göteborgu, stačil nám bodu zvenku. Náš klub na utkání vypravil tři autobusy fanoušků, kteří vytvořili úžasnou atmosféru. Všichni chtěli, abychom slavili už tam. Bylo to obrovské. Pak bylo něco připravené v Malmö. Hned po zisku titulu to bylo nejhezčí.“
A jak vypadaly přípravy na poslední, domácí zápas?
„V LdB se hodně dbá na marketing, takže udělali spoustu doprovodných akcí, včetně koncertů špiček švédské populární hudby přímo na hřišti. Měly jsme nejvyšší návštěvu ligy, asi 3600 diváků, což je neskutečné číslo. Po utkání jsme dostaly pohár pro vítěze a zlaté medaile.“
A taky slušivé korunky. To je místní specialita?
„Když vyhrály týmy Umea nebo Linköping, viděla jsem na fotkách, že hráčky měly zlaté kloboučky. LdB se do toho snaží dát víc ženskosti, takže nechali vyrobit korunky a udělali z nás princezny.“ (usmívá se)
Měly jste tušení, co se chystá, nebo to bylo překvapení?
„Snažili se utajit každý detail, aby o tom nikdo nevěděl. Já v marketingu pracuju, takže jsem byla o něco blíž zdroji, ale vždycky mě posílali pryč, nebo říkali, ať si dám na uši sluchátka. Jinak jsme na poslední zápas měli navíc vyrobenou speciální kolekci zlatých dresů. O těch jsme se dozvěděly den dopředu, ale mělo to zůstat v kabině. Neřekla jsem o tom ani mamince, která přijela. Chtěla jsem, aby byla u toho, přála jsem si dát jí to jako dárek za všechno, co pro mě udělala. Táta bohužel dorazit nemohl.“
Poslyšte, byly ty korunky opravdu zlaté?
„Hmotností ne. (směje se) Bylo to celé nádherné, budu si to navždy pamatovat.“
| 6 |
| Tolik titulů získala dcera kouče Zdeňka Ščasného ve své kariéře: pět se Spartou, jeden s LdB Malmö. |
Jak jste si titul užívaly večer?
„Asi s dvěma třemi sty pozvanými hosty jsme vyrazily na závěrečnou party. Bylo nachystané takové entrée, že jsme přišly zadním vchodem, aby nás nikdo neviděl. Vstoupily jsme za doprovodu chóru z Jihoafrické republiky, který s klubem spolupracuje na vzdělávacím projektu Star School. Sklidily jsme velký potlesk, všechny jsme byly v šatech a lidé říkali, že nám to sluší. Potom jsme šly na diskotéku, do baru a ještě dál. (směje se) Oslavy byly opravdu veliké. Dá se to srovnat s těmi, jaké mají v Česku muži, když získají titul.“
Jak se švédské spoluhráčky dokázaly při oslavách rozparádit?
„Švédové se obecně umí rozparádit pořádně. Vůbec nejsou chladní, jak se říká, rádi se chodí bavit, vyrážejí na večírky. Připravují se dlouho dopředu, aby dobře vypadali. A pak to někdy skončí tak, že dobře nevypadají. (směje se) Pokaždé, když jsem na nějaké akci byla, tak jsem jenom zírala, čeho jsou schopni. Nakonec jsem možná chladnější typ já. Mám určité meze, na to, co se dělo, si pamatuju ještě druhý den...“
Kdy jste slavení uzavřely?
„Končily jsme k ránu. Některé hráčky vydržely déle, ty méně „trénované“ kratší dobu. Poprvé jsem slavila titul při zahraničním angažmá, do té doby jsem měla jen pět prvenství s pražskou Spartou. Ve Švédsku to bylo o několik kategorií výš, už jen proto, že ženy Malmö získaly titul po šestnácti letech. Všichni byli ohromně nadšení. Muži FF Malmö nás pozvali na svůj domácí zápas, kde bylo dvacet tisíc diváků. O přestávce nás vyvolali na hřiště a lidé nám aplaudovali. To bylo také moc příjemné.“
„Malinko jsem měla svalové problémy, které mě přibrzdily. Vždycky jsem jim říkala, že sice dokážu hrát ze zálohy, ale jsem útočnice. Zkraje roku trenér sázel v útoku na Australanku Kate Gillovou a Holanďanku Manon Melisovou, já jsem hrála na levé záloze. Pak Melisová v květnu plnila reprezentační povinnosti a v Malmö pochopili, že jsem jim říkala pravdu. Kate už jsem do útoku nepustila...“
Týmu Sunanna jste dokonce nastřílela hattrick...
„Zajímavé je, že v tom utkání jsem se necítila moc dobře, protože jsem si asi týden předtím poranila koleno. Celkem jsem dala devět gólů, asistencí jsem měla asi dvanáct. I když do statistik mi jich napsali méně, protože si mě často s někým spletli.“
Dostala jste za takový střelecký kousek nějaké ocenění?
„Byla jsem vyhlášena nejlepší hráčkou utkání. Vždycky se předává nějaká cena od sponzorů, každý zápas má jednoho hlavního. V mém případě to byl výrobce různého pečiva a sladkostí, takže jsem dostala celou tašku chlebů a podobně. Jindy se vyhrává poukázka na sportovní oblečení nebo kosmetika či elektronika. Jednou to byla i GPS.“ (směje se)
Vynahradil vám titul ve Švédsku zklamání z toho, že vám nevyšlo angažmá v USA?
„Já jsem to možná brala jinak, než si lidé myslí. Nebylo to pro mě obrovské zklamání, vzala jsem to prostě jako fakt. Začala jsem se hned hrozně těšit do Malmö. Tým změnil trenéra, cítila jsem obrovskou šanci nastupovat v útoku. A věděla jsem, že jak přijde, tak už ji nepustím.“
„Teď jsem hlavně musela absolvovat operaci menisku. Dohrávala jsem s tím ligu, byla jsem ráda, že už je konec. Je dobře, že nemusím nikam spěchat, švédská nebo americká liga začínají až v dubnu. Smlouvu v Malmö mám do konce roku. Klub má zájem, nějaké náznaky jsou i z Ameriky, ale nevím, jak to dopadne. Uvažuji i o konci kariéry, i když si myslím, že ještě rok budu pokračovat.“
Jak to, že už vás napadají myšlenky na konec kariéry?
„Do zahraničí jsem odcházela v devatenácti a strávila v cizině devět let, to je obrovský kus života. Dalo mi to spoustu zkušeností, naučila jsem se řeč, vyhrála titul, ale cítím, že už by mi fotbal nemusel dávat tolik, co od života očekávám. Fotbalové sny jsem si splnila, říká se, že v nejlepším se má přestat. Mám i jiné plány, jednou bych chtěla mít rodinu a nechci čekat do pětatřiceti.“
Je to tak, že návrat do české ligy už vás vůbec neláká?
„Chápete to správně. Nechci ji podceňovat, ale jsem zvyklá na jinou úroveň, chci hrát s maximálním nasazením. A u nás bych viděla, že budu dobrá i bez něho. Nechci dohrávat jen tak, ráda bych skončila na vrcholu.“
| Narozena: 3. dubna 1982 v Praze Stav: svobodná Kariéra: Sparta Praha (1996-2001), Bayern Mnichov (2001-2002), Philadelphia Charge (2003), Bayern Mnichov (2004-2006), KIF Örebro (2006-2007), LdB FC Malmö (2008-?) Bilance v reprezentaci: 50 zápasů, 24 gólů Největší úspěchy: 1. místo ve švédské lize s LdB Malmö (2010), pětinásobná mistryně Česka se Spartou Praha (1996-2001), pětinásobná česká Fotbalistka roku (poprvé v roce 1998 jako šestnáctiletá) |
