+
Nenechte si ujít nejnovější
zprávy ze světa sportu.
Sledujte nás na Facebooku
a dozvíte se vše jako první.
21. ledna 2016 • 14:17

MŮJ PRVNÍ GÓL: Povedl se mi na bránu kotle, hřeje Sňozíka

Autor:
MŮJ PRVNÍ GÓL: Povedl se mi na bránu kotle, hřeje brankáře Sňozíka
TOP VIDEA
NEJ ligové otazníky: Uspěje italská Sparta či plzeňské retro? A udrží se Baník se Sigmou? NEJ ligové otazníky: Uspěje italská Sparta či plzeňské retro? A udrží se Baník se Sigmou?
Měli byste odvahu? Navrátil se na MS ze 27 metrů vrhl do bazénu Měli byste odvahu? Navrátil se na MS ze 27 metrů vrhl do bazénu
VŠECHNA VIDEA ZDE

Když Radek Sňozík v deseti letech začal s fotbalem, rovnou si to namířil k trenérovi gólmanů – a branku už neopustil. Dlouholetá jednička Bohemians 1905 přesto dokázala jeden ligový gól vstřelit. „Byl první a zároveň poslední,“ vzpomíná na dávnou penaltu proti Zlínu. „Povedlo se mi to v Ďolíčku, který miluju. Navíc na bránu u kotle.“



„Jako fanoušek v Ďolíčku prožívám zápasy o dost emotivněji, než když jsem na hřišti. Člověk nemá šanci ovlivnit to. Teď už góly nedávám, akorát je dostávám ve Štěchovicích. A za Real Top Praha hrajeme systém 2-8, kdy já a Míra Bosák bráníme a zbytek útočí, takže ani tam se přes půlku moc nepouštím.

Gól je koření fotbalu. Jsem radši, když zápas skončí 5:4 pro nás, než aby to bylo 0:0. S fotbalem jsem začal relativně pozdě, protože mě k němu přivedl asi v deseti letech kamarád. Hned jsem začal chytat, protože i kamarád byl brankář. Neprošel jsem žádnými začátky v poli, ale hned se mě ujal trenér brankářů. První gól jsem tedy nevstřelil, ale dostal. (smích)

Jako brankář jsem se vždycky cpal do pole. I na trenéra jsem tlačil. Když jsme hodně vedli nebo prohrávali, zahodil jsem rukavice a šel hrát. V Tachově jsme hráli mraky přípravných zápasů s Plzní, ale první kontakt s větším fotbalem byl v Rakovníku, kam si mě vytáhl trenér Plass. To byla tehdy špička třetí ligy. Pak následoval návrat do Tachova a až potom cesta do ligy, do Příbrami.

MŮJ PRVNÍ GÓL: Povedl se mi na bránu kotle, hřeje brankáře Sňozíka

První gól v mužské kategorii jsem vstřelil v Tachově. Začal jsem tam hodně brzo chytat divizi, to mi bylo, myslím, šestnáct let a neměl jsem nárok kopat penalty. Fungovalo ještě takové to správné mazáctví. Ale chodil jsem druhý den hrát za béčko a tam jsem měl bilanci deset zápasů a dvanáct gólů.

Na první ligový gól si vzpomínám samozřejmě velmi dobře. Byl první a zároveň poslední. Proti Zlínu. Povedlo se mi to v Ďolíčku, který miluju. Navíc na bránu u kotle a ještě proti trenérovi (Pavlu Hoftychovi), kterého mám hodně rád. Dával jsem ho Víťovi Barankovi na jeho pravou ruku, byl na 1:0. Fanoušci řvali jako tygři, jako při každém gólu, který Bohemka vstřelí. Tenkrát jsem si vyskočil, docela vysoko, jelikož v té době jsem měl ještě pořádný odraz. Ale ten zápas jsme prohráli 1:2 a tím byla radost zkažená.

První nulu jsem vychytal hned při svém druhém ligovém startu. Bylo to v Příbrami, když jsem asi v 60. minutě proti Baníku střídal Jardu Blažka za stavu 1:5. Trenér Kotrba mě svléknul a řekl, že jdu chytat. To jsem byl pos…. Já jsem ten zápas 1:0 vyhrál, ačkoliv jsme 2:5 prohráli. Ale hned na začátku nové sezony jsme hráli doma s Brnem. Nastoupil jsem od začátku, takže můj první celý zápas v lize byl s nulou.

Pro mě byl hodně důležitý poslední zápas v Ďolíčku. Hráli jsme s Kladnem a potřebovali bod, abychom nespadli. Zápas skončil 0:0 a nějaké zákroky jsem měl. Každý byl emotivní, protože pak jsme se stěhovali do Edenu. Člověk byl rozpolcený: zachránili jsme se, ale s Ďolíčkem se loučilo.

V případě exekutora penalt je moje bilance hodně pozitivní. Krásná byla za Bohemku ve druhé lize s Žižkovem. Vyhráli jsme 4:1. Oba týmy už před zápasem postoupily. My slavili do čtvrtka, Žižkov asi do středy a pak jsme o víkendu hráli fotbal. (úsměv) Byl to hezký uvolněný fotbálek a já dával na bránu u tramvaje penaltu Peťovi Bartalskému.

Mraky penalt jsem proměnil a jen pár jich nedal. Neúspěchem jsem se nenechal odradit a kopal jsem dál. Ale v případě chytacího umění je to tristní. V lize jsem chytil snad jen jednu v Českých Budějovicích. Ale bylo to hodně důležité. Za stavu 1:1 a v poslední minutě. Pepa Jindřišek mi ukázal, ať jdu na svoji levou ruku, a já tam šel. Kopal Petr Benát, chytil jsem mu ji. Po zápase jsem se Pepy ptal, zda Benáta zná, a on, že si to jen myslel. (smích) Skoro jsem ho chtěl zabít.“

 

Dejte nám like a sledujte nás!

.
instagram