Málokdo z českých fotbalistů zažil tak pestré ruské dobrodružství jako Tomáš Čížek. Vždyť nastupoval za Kazaň, FK Moskva, Vladikavkaz a Novosibirsk. Velmi dobře si ale pamatuje i na dávný debut v domácí lize za Jablonec. „Hráli jsme doma proti Hradci Králové. Vyhráli jsme 8:0 a já si zlomil zanártní kůstku, na to se nedá zapomenout,“ usmívá se 38letý záložník. „Mým nejsilnějším fotbalovým zážitkem byl určitě ve Spartě zápas Ligy mistrů na Realu Madrid.“
„Byl jsem malinký, měl jsem asi pět let, když mě tenkrát do Kovostroje Děčín přivedl táta. Hráli jsme na škvárovém hřišti, nechali si mě tam. Na začátku kariéry jsem byl jenom útočník. Sice malý, ale rychlý. Celou dobu jsem hrál na hrotu a dával góly. Míval jsem z nich velkou radost, utkvělo mi v hlavě, že jsem jich dal v jednom zápase pět. V mládežnických kategoriích se mi střelecky dost dařilo.
Začínal jsem v Kovostroji Děčín, potom jsem byl v žácích na, myslím, roční zkoušce v Teplicích. Tam mi řekli, že jsem malý, tak jsem se vrátil zpátky do Děčína. Začal jsem trénovat a hrát ČFL za A-mužstvo. Vyhlédl si mě Jablonec, kde jsem nejdřív naskočil do dorostu, a poté už mě čekaly ligové štace: postupně jsem šel do Sparty, do ruské Kazaně, Moskvy, chvíli do Vladikavkazu, Novosibirsku a nakonec zpět do Jablonce. A naposledy jsem byl na Bohemce.
Na první ligový duel si pamatuju moc dobře. Hráli jsme doma v Jablonci proti Hradci Králové. Vyhráli jsme 8:0 a já si zlomil zanártní kůstku, na to se nedá zapomenout...
První gól jsem dal Českým Budějovicím. Myslím, že mi to Emil Holub sklepnul, a já balon uklidil levačkou podél gólmana na zadní tyč. Remizovali jsme 1:1, takže nebyl vítězný. Ale čekal jsem na něj celkem dlouho. Pořád jsem se nemohl trefit, podařilo se mi to až ve třetí celé sezoně.
Z Jablonce se mi vybaví ještě jedna branka z dávnější doby, proti Baníku Ostrava. To byl můj druhý ligový gól. Gólman na začátku vyboxoval balon někam do půlky hřiště, já se do toho z voleje opřel a poslal mu to zpátky. Pozdější hezké góly jsem dal Spartě a Teplicím.
Když jsem v roce 2002 přestoupil do Sparty, trefil jsem se hned v prvním utkání proti Hradci Králové. Na Letné to tenkrát byla velká euforie, prosadit se hned v úvodním zápase… Byl jsem rád, že jsem se o svůj gól, o tu radost, mohl podělit s fanoušky i spoluhráči. Gól pro mě znamená vyvrcholení práce celého týmu. Je to vždycky ohromná euforie.
Moje cesta ze Sparty vedla rovnou do Rubinu Kazaň, kde jsem zažil snovou první sezonu. Byli jsme nováčky v ruské lize a hned jsme skončili na třetím místě. Vydržel jsem tam ještě další dva ročníky, pak jsem přestoupil do FK Moskva, které se drželo v horních patrech tabulky. Pod trenérem Leonidem Sluckým jsme hráli jeden z nejhezčích fotbalů. On poté působil i u ruského národního týmu. V Novosibirsku jsem pak byl určitě spokojenější než ve Vladikavkazu. I herně mi to tam vycházelo.
Nejhezčí branku, asi nejkrásnější v kariéře, jsem dal Spartaku Moskva. Prohrávali jsme o poločase 0:3 a mohli jsme dostat i víc. Jenže ve druhé půli se něco zlomilo, vlétli jsme do toho a já jsem asi v 87. minutě srovnával krásnou střelou na 3:3.
Poslední dvě sezony jsem hrál v Ďolíčku. Jestli si vzpomínám na první branku za Bohemians? Jasně, to bylo proti Jablonci. Víťa Beneš nešťastně odkopl, nebo si přišlápl balon, Leonid Akulinin.
