Tomáš Vrábel
14. července 2016 • 18:45

Revoluce v NHL dostala jméno Corsi. I hokej má svou tiki-taku

Tým Sidney Crosbyho nový trend dovedl do úspěšného konce

Hokej je jiný než dřív. Revoluce odstartovala v minulých letech na ledech NHL a stále probíhá. Na aspekty, na kterých se hra dřív zakládala, dnešní doba pohlíží jinak. Ubývá rvaček, hity a zblokované střely se nyní hodnotí z určitého pohledu i negativně. Proměnu sportu popisuje například údaj Corsi. Na významu nabývá analytika či statistika. To je moderní hokej.



Hru kanadské reprezentace z loňského šampionátu v Praze si každý pamatuje. To byla asi největší dominance, jakou moderní historie pamatuje. Podobným stylem válela i na letošním mistrovství světa v Rusku. S ne tolik hvězdným výběrem, ale systémově velmi podobně. Pár týdnů nato Pittsburgh získal Stanley Cup způsobem, o němž se mluví jako o pokrokovém. Hrál rychle, jednoduše, s častou střelbou. Dokázal se udržet v útočné třetině i tím, že bleskově napadal, čímž získával ztracené puky. Žádné vyčkávání. „Možná že tenhle hokej prolomil bariéru a napodobí ho další týmy,“ píše Matt Larkin z prestižního kanadského magazínu The Hockey News.

Kanada i Pittsburgh hrají velmi podobně tomu, co statistici a analytici označili jako nejpravděpodobnější cestu k vítězství. K triumfu jim samozřejmě pomohly i skvělé individuální výkony, ale řeč je o týmovém pojetí, systému.

Nové statistiky:

Corsi: Stejná statistika jako hodnocení plus/minus, jen sčítá střely na bránu, mimo i ty zblokované. Existuje přímá úměra mezi ziskem bodů a úspěšností Corsi. Lze porovnávat celé týmy, ale i jednotlivé hráče, vždy se však srovnává při hře pět na pět. Při přepočtu na procenta se považuje za poměr držení puku. Čím lepší Corsi, tím jde tým vítězství naproti. Dobrý hráč v dobře fungující formaci dokáže víc zaměstnat brankáře soupeře než toho vlastního dostat pod palbu střel.

Zavezení puku do útočné třetiny: Zavezení do útočné třetiny Tendence je co nejméně nahazovat, nebo alespoň záměrně tak, aby tým získal kotouč zpět. Doba bezmyšlenkovitého odpalování puku za branku soupeře a následné dojíždění je pryč.

Střelecké pozice: Zaznamenává se, odkud se střílí. Co největší tlak je na zakončení, tečování či dorážení z předbrankového prostoru či z osy hřiště, odkud padá nejvíc branek.

Corsi je příkladem toho, v čem by měl vynikat vítěz. Jde o podobný údaj jako hodnocení plus/minus, jen sčítá střely na bránu, mimo i ty zblokované. Na několika sezonách NHL se matematicky zjistila přímá úměra mezi Corsi a ziskem bodů, proto má takový význam. Přepočet na procenta pak udává hokejovou podobu držení míče známé z fotbalu. Proto spojení s tiki-takou, s níž dominovala Barcelona či španělská reprezentace. Jeho přidanou hodnotou v hokeji však je to, že už jde o samotné střely, kdežto v kopané lze procento zvyšovat i držením balonu na vlastní polovině.

Z posledních osmi šampionů Stanley Cupu jich bylo šest v nejlepší čtyřce v Corsi v celé NHL. Když v této statistice vybereme dva nejlepší celky posledních sedmi let, jsou jimi Los Angeles a Chicago. Kings ve zmíněném období získali Pohár dvakrát, Blackhawks dokonce třikrát.

„Tyto střelecké převahy s námi trenéři řeší. Kdo se dostává pod tlak a kdo naopak dokáže hrát ve třetině soupeře. Hodně jsme rozbírali i pozice, odkud týmy a hráči střílí, jak to bránit a naopak jak se my můžeme zlepšit,“ přiblížil Tomáš Hertl, útočník poraženého finalisty ze San Jose, který rovněž hrál až do poslední série velmi ofenzivně a soupeře dokázal přehrávat.

Držení puku je plus, hitů ubývá

Proto držení puku neboli Corsi vládne hokeji. A proto zpochybňuje význam některých zavedených statistik. Co totiž znamená vysoký počet hitů a zblokovaných střel při hře pět na pět? Že je tým či hráč často bez puku. I takový je negativní pohled na tyto údaje, které dosud byly jen vyzdvihovány.

Zpět k Pittsburghu, při pohledu na jeho statistiky v play off neměl jediného hráče v nejlepší třicítce hráčů s největším počtem hitů. Málo jich rozdal, hodně jich přijal, ale měl puk na hokejkách častěji a slavil triumf. Podobně dokráčelo na vrchol v minulých letech i Chicago. Role bitkařů se také za poslední roky výrazně snížila. Racionálních příčin je několik, tou nejdůležitější je zdraví hráčů. Další věcí je, že čistokrevní bitkaři zabírají místo v sestavě hokejistům schopným soupeře přehrávat. Penguins měli asi nejlepší třetí útok v soutěži (Hagelin-Bonino-Kessel), který dokázal rozhodovat zápasy. Rozložení ofenzivní síly bylo jeho silnou zbraní.

Spolu se střeleckou převahou souvisí i další trendy, které v NHL nabývají na významu. Týkají se toho, jakým způsobem hráči opouští obranné pásmo a jak vstupují do toho útočného. Doba bezmyšlenkovitého nahazování je pryč. Ve většině případů vede ke ztrátě kotouče. A to není cool. Opět to souvisí s držením puku, s tím, kdo hru režíruje. Protože ten jde vítězství naproti.

Pohled autora:
Pokročilá statistika či analýza hry není nic víc než jeden dílek puzzle. Vítězný obrázek se skládá z několika aspektů: dovednosti, kondice, psychiky, taktiky, atmosféry uvnitř týmu… I s nejlepším matematikem na světě tým neuspěje, pokud jedna z věcí nebude fungovat. Odpůrcem analytiky je třeba John Tortorella. Poukázal i na to, že hvězdný Toews má „špatné Corsi“. Nevzal však v potaz třeba to, že je velmi často nasazován na buly do obranné třetiny, tudíž má mnohem víc defenzivních úkolů než produktivnější Kane. Když podobných dinosaurů bude víc, o to větší výhodu získají ti, kteří analytiku vnímají jako cennou informaci navíc.

Analytika je tak novým směrem NHL, který buď určuje, nebo alespoň popisuje hokejový vývoj. Arizona například jmenovala generálním manažerem 26letého Johna Chayku, statistického odborníka, podobnou úlohu má i nový šéf Floridy Tom Rowe. Týmů, které tento obor prozkoumají či dokonce podle něj skládají mužstvo, je stále víc. Na toto téma v polovině července proběhne ve Vancouveru i rozsáhlá konference se členy klubů NHL.

Zámořské týmy tak hledají detaily, ve kterých můžou vyzrát nad soupeři. A analytika je považována za nástroj, jak je najít.

Témata:  sporthokejNHLPittsburghcorsistatistiky