Pamatuje doby, kdy se do nejproduktivnější desítky NHL vtěsnali klidně tři čeští hráči. Patrik Eliáš býval sám symbolem spolehlivosti. Právě té si cení i u Jakuba Voráčka. „Není to hráč, který boduje, jen když se prohrává, nebo naopak vyhrává,“ chválí krajana dvojnásobný vítěz Stanley Cupu a druhý nejproduktivnější Čech historie NHL. Flyers jdou z extrému do extrému, vlasaté křídlo však zůstává jednou z jejich jistot.
Po nějaké době se objevil český hráč mezi špičkou bodování ligy.
Jakub Voráček
se od začátku sezony držel v nejlepší desítce, po pondělku vyskočil na třetí místo.
„
Kuba
vždycky bodoval. Je spíš nahrávač, ovšem dlouhodobě je a vždycky byl důležitou součástí týmu, i když se mužstvu třeba nedařilo. Svoji práci odvádí, jak má. Když se na něj podíváte, je to tahoun, velký, silný chlap, šikovný s pukem, vytváří spoustu šancí. Co mají Flyers výborné, jsou přesilovky, ze kterých hráči taky hodně bodují.“
Dokazuje Voráčkovu herní sílu, že se mu daří i bez Girouxe a Couturiera?
„O jeho kvalitě svědčí právě to, že je schopen bodovat i po výměně spoluhráčů, s nimiž se mu dařilo a kde měl tu chemii. Teď nastupuje s Rafflem a Filppulou, boduje dál a tím pádem pozvedne i ostatní. Takoví hráči jsou cenní.“
Dřív dával góly téměř výhradně jejich útok. Mohl vyjít nápad roztrhnout ho i od hráčů?
„Kolikrát jsou tomu ti kluci naklonění. Když se nedaří, chtějí změnu. Není to jen o tom, že si přejí sbírat body. Člověk jich může dělat, kolik chce. Pokud nepřinesou vítězství, jsou k ničemu. Nikdo není sobec, ten cíl je, aby si to užívali, ale hlavně, aby vyhrávali.“
Sbírá Voráček i tak zvané důležité body?
„Přesně nevím, kdy boduje. Ale jestli nasadil takové bodové tempo a drží ho, je jasné, že něco dělá dobře. A ty body jsou důležité, i když někdy přinesou vítězství a jindy ne. Důležité je, že on pořád boduje. Není hráč, který boduje jen, když se prohrává, nebo naopak vyhrává.
Ovšem jakmile se nedaří, bude patřit k prvním, komu to budou podsouvat.
„Tak to je vždycky. Jenže on aspoň může argumentovat tím, že řekne: Hele, snažím se, dělám, co je v mých silách. Pak mu nemají co vyčítat. Není to, jako kdyby se trápil a byl bodově na suchu.“
Řekl jste, že Voráček je tahoun. Je taky lídr?
„Najde se plno lídrů, kteří třeba vůbec nedělají body, nejsou vidět ve statistikách. A naopak, pokud je někdo produktivní, ještě to neznamená, že bude lídrem. Kuba může být tahoun jen tím, že si vede dobře v ofenzivě, maká a chce vyhrávat. Ale neznám ho, nevím, jak reaguje v kabině, mimo led a tak dál. Ale už vzhledem ke svým zkušenostem nějaké slovo v kabině mít bude. V mužstvu a lize je přece jen delší dobu a patří k nejlepším“
Je těžké se do téhle role vypracovat?
„Ano. A jakmile někomu dají známku lídra, spousta kluků začne dělat víc věcí, než bývali zvyklí. Z vlastní zkušenosti to znám, když jsem se stal kapitánem. Najednou začnete řešit věci s médii, pořád se chcete do něčeho zapojovat.“
Může se mezi lídry vypracovat
David Pastrňák
, který je pořád ještě dost mladý?
„Ten to má ještě před sebou. Je kvalitní ofenzivní hráč, nebezpečný, umí dávat góly, má skvělou střelu, ale musí umět s tím pracovat. Nikdo nemůže očekávat, že bude hrát jako Bergeron, ale zodpovědnost tam musí být a myslím, že s tím měl ze začátku trošičku problém. Ale i
Ovečkin
a jiní se musí přizpůsobit a trochu dělat taky špinavou práci.“
Vidíte někoho z dalších českých hráčů, kdo má potenciál stát se v NHL lídrem?
„Líbí se mi Kuba Vrána, jak hraje. Konečně dostal šanci, je šikovný, ale taky zarputilý.
Faksa
má taky potenciál. To jsou bojovníci, kteří když si třeba najdou svoji roli, vyhrají se, můžou po nějaké době dostat nálepku lídrů.“
