Finsko na mezinárodním poli zazářilo. Českého brankáře Dominika Hrachovinu to však nepřekvapilo, protože tamní prostředí zná. Jednadvacetiletá česká naděje vyhrála s Tapparou nejvyšší tamní soutěž. Z pozice dvojky zasáhla i do bojů v play off . „Prožil jsem životní sezonu,“ neskrývá Hrachovina, který z českého prostředí odešel před šesti roky.
V uplynulém ročníku vylétl jako kometa. Brankář Dominik Hrachovina dostal ve finské lize poprvé větší prostor a v polovině února se vyhoupl i do čela brankářských statistik celé soutěže. A pár měsíců nato slavil jako dvojka triumf. „Kdyby mi někdo před sezonou řekl, že budu mít titul v nejvyšší soutěži, tak bych tomu nevěřil. Spíš bych ho označil za blázna,“ smál se.
Přitom loni v létě to nevypadalo moc dobře. Po letní pauze musel zpátky do nižší ligy. „Přiznám se, že to jednoduché rozhodně nebylo. Ale když se něco takového stane, tak se tím člověk nemůže zabývat, protože by to nedělalo dobrotu. Snažil jsem se být optimistický, navíc jsem pořád chytal a šanci jsem se pokoušel vybojovat. A nakonec se to povedlo,“ vzpomíná.
Hrachovina vyrůstal v Brně, ale prostředí v českém mládežnickém hokeji se mu moc nezamlouvalo. A tak hledal jiné cesty. Ty ho nakonec zavedly právě do Finska. „A byla to nejlepší volba, rozdíl byl úplně ve všem. Už jen vyrovnaností a systémem soutěží. Finská dorostenecká liga se hraje geniálním způsobem, v první fázi sezony je dvacet týmů, pak se podle výkonnosti rozdělí na dvě skupiny. Hráči pendlují mezi oběma úrovněmi, všichni chtějí být v té první, je tam vysoká konkurence… Ten první rok byl fakt neskutečný, kluci, proti kterým jsem hrával, jsou nyní v NHL. A to i díky tomuto systému,“ říká.
Laineho charakterově popisovat nechci
Výsledky finské výchovy už jsou vidět. Reprezentace Suomi vyhrála mistrovství osmnáctek i dvacítek, v seniorské kategorii skončila druhá. Úspěchy sbírá i na draftu. Před dvěma lety byl celkovou dvojkou Aleksander Barkov. Nyní se toto umístění očekává od Patrika Laineho, mimochodem spoluhráče Hrachoviny. Tento osmnáctiletý mladík se stal nejužitečnějším hráčem play off finské ligy i mistrovství světa v Rusku. „Hokejově je neskutečný, má skvělou střelu i cit pro hru. Výtečně bruslí… Zkrátka je ve všem vynikající. Loni v létě musel odvést spoustu práce, protože se hrozně zlepšil. A je to jen o jeho hlavě, jestli to prodá, nebo ne, charakterově bych ho ale moc popisovat nechtěl,“ přiznává Hrachovina. Laine je znám komplikovanou, ale i neobvykle sebevědomou povahou.
Laine ovšem nebyl jediný, kdo ve finské lize dostal šanci. Takových mladíků je víc. Jesse Puljujärvi, Sebastian Aho a další… „V Česku to je třeba tak, že se trenéři bojí dávat mladým šanci, i proto nikdo nikoho nevychovává, ale je to nastavené vším okolo, tlaky sponzorů a podobně. Vše souvisí se vším. Kolik hráčů muselo skončit kvůli přitroublým tabulkám! Ty nejsou nikde jinde na světě. Ve Finsku, když někomu končí smlouva, tak jde dál. Český hokej škodí sám sobě,“ zlobí se Hrachovina.
A obrazně se rozhlédl po šatně mistrovského celku. „Když si spočítám, kolik má mistrovský tým mladých odchovanců, tak jich je jedenáct ze základního kádru. A s talenty se systémově pracuje podobně všude po celém Finsku, úspěchy jeho reprezentací nejsou náhodné,“ připomíná.
A tak je vděčný za to, že je právě ve finském prostředí, ačkoli začátky v něm neměl lehké. Musel se naučit řeč i pochopit odlišnou povahu Finů, přesto návrat do Česka v nejbližší době úplně neplánuje. Jeho cíl je jiný: ukořistit post jedničky v Tappaře.
