Kdo zná Václava Prospala (40), měl hned jasno. Než mu trenér Josef Jandač stihl dovykládat o nabídce připojit se ke štábu národního týmu jako asistent na Světovém poháru, odpověď byla dávno na světě. „Je to pro mě neskutečná příležitost,“ říká dvojnásobný mistr světa v rozhovoru pro Nedělní Sport.
Vášeň, zarputilost, srdce. Tři aspekty, provázející hráčská léta budějovického rodáka, přikoply nové angažmá nynějšímu trenérovi dorostenců Tampy. Úspěšnému trenérovi, je na místě připomenout. S týmem Scorpions U16 se stal nedávno Václav Prospal národním šampionem.
Patříte k novým koučům reprezentace pro Světový pohár. Kolik doma padlo šampaňských?
„Šampaňské nepadlo žádné, ale to není důležité. Podstatné je, že jsem tou příležitostí poctěn, nesmírně potěšen a strašně se na tu spolupráci těším. Pro mě je to svým způsobem návrat do českého hokeje. Po konci mé kariéry de facto pro český hokej nic nedělám, s rodinou žiju na Floridě. Nakonec i vy sami jste psali, že trénuju americké děti… To však vůbec neznamená, že jsem na náš hokej zanevřel, právě naopak. Jak říkám, tohle je pro mě obrovská příležitost připojit se k něčemu krásnému a mým cílem je týmu co nejvíce pomoci. Moc se mi líbí, že se český hokej ubírá cestou zapojování bývalých reprezentantů, kteří pro naši republiku něco vyhráli. Kteří mají cit a chtějí to dělat. To podle mě nemůže být na škodu.“
Zarazil vás Josef Jandač svojí nabídkou?
„Velmi mile mě překvapil. Pepu znám od roku 2004, kdy jsem měl možnost pod ním hrát v Českých Budějovicích. Společnými silami jsme pomáhali vrátit Motor mezi elitu. Od té doby jsme spolu ve stálém kontaktu, přes léto se vždycky snažíme sejít. Je nás víc, my dva s Radkem Dvořákem, bývalý majitel Motoru Jarda David a další kamarádi. Najdeme si čas a sáhodlouze debatujeme o hokeji. Bývají to hodně živé debaty.“
Co jste si o jeho lasu pomyslel?
„Byl jsem okamžitě pro. Nedokážu si představit člověka, který by takovou pobídku odmítl. Pepa mi nastínil svoje vize a představy, rychle jsem věděl, že se dohodneme. Nevzít to? Musel bych být zbabělec, bát se. A já se nebojím.“
Ani různých názorů, proč zrovna vy?
„Vím, že si někteří lidé určitě položí otázku: Proč zrovna Prospal, který jako trenér ještě nic nedokázal? Na druhou stranu, není to tak dávno, co jsem skončil, takže mi z hokeje prakticky všechno zůstalo v hlavě. Něco jsem se naučil, 99 procent kariéry jsem odehrál v NHL. Mohl bych mít blíž ke klukům, co tu ligu hrají. Věřím, že jim i Pepovi budu mít co nabídnout. Že v nároďáku nebudu do počtu. Strašně moc si té důvěry vážím. Beru to jako neskutečnou příležitost. Ani na chvilku jsem nepřemýšlel o odmítnutí. Vlastně tím něco málo vrátím českému hokeji. Zároveň se budu učit. Od Pepy, od Jardy Špačka , Jirky Kalouse, Jirky Fischera. Růča bude u toho…“
Do NHL je dlouhá cesta... Ale dokážu plnit své sny
Radek Dvořák mi loni seriózně povídal o tom, že jednou budete koučovat v NHL. Věříte si?
„Bylo by to krásný, ale k tomu vede strašně dlouhá cesta. Ten můj příběh byl o velké touze a víře, na farmě jsem strávil čtyři roky a dokázal se dostat do míst, o nichž jsem vždy snil. Věřím, že v další části mé kariéry to může být obdobné.“
Jak vás naplňuje a obohacuje práce u týmu teenagerů, říkajících si Scorpions?
„Těm klukům je patnáct šestnáct let, ale já je beru jako profíky, plnohodnotné hráče. Sám do toho dávám všechno, celé svoje srdce. Stejné to bude i teď s nároďákem. Budu tomu dávat stejný zápal, energii a emoce jako hráč. Věřím tomu, že můžu být oživením, v jistém smyslu být plus pro trenéry a hráče. Něco navíc, co všichni uvítají.“
Právě Josef Jandač tvrdil, že pohled ze zámoří od bývalého hráče může být velmi užitečný.
„Jo, cítím to podobně. Strašně se mi líbí myšlenka, kterou rozvinuli v Kanadě. Ta vozí i na světové šampionáty silnou čtyřku trenérů, kteří jsou v NHL hlavními kouči a na mistrovství se všichni výborně doplňují. Pomáhají si, jejich ega jdou stranou, protože je spojuje jediný společný cíl. Je to správný trend. Víc očí víc vidí. Hokej se stává tak rychlým sportem, že dnes ani dva trenéři na střídačce všechny podněty nevstřebají.“
Zvýšený hlas není na škodu
Co když se budete názorově rozcházet?
„To není na škodu. Pořád je tam jeden člověk s rozhodujícím slovem a největší zodpovědností. A ten řekne: Bude to takhle a takhle!“
Nehrozí zároveň jistá roztříštěnost, respektive že myšlenkových proudů na střídačce bude až zbytečně moc? Aby neměl hlavní kouč příliš velkou hlavu ze všech nahrnutých informací.
„Ve čtvrtek byla teprve tiskovka, jsme na začátku cesty. Přesto si jsem jistý, že jsme všichni v týmu natolik rozumní, že si dokážeme sednout a dohodnout se. Jen ať se občas zvýší hlas, to není žádný problém. Vždy to bude ku prospěchu věci. Nikdo si nebude honit vlastní triko, předvádět se.“
Býváte na střídačce hodně vznětlivý?
„Prožívám to možná ještě víc než v roli hráče. Jde o to, že už nemám možnost ovlivnit děj zápasu přímo na ledě. Můžu ho pozměnit maximálně reakcí na průběh utkání, nasazením jiných hráčů a podobně. Podle mě ale není důležité, jestli jsem vznětlivej, tichej nebo hlučnej. Klíčové je, zda své roli dávám všechno. Vášeň, nadšení. To ve mně vždycky bylo a pořád zůstává. Na tom se nic nezměnilo. Vůle předat hráčům, co jsem se naučil.“
Řešil jste během své krátké trenérské kariéry nějaký krizový moment?
„Určitě. Vždycky se dostanete do fáze, kdy se domníváte, že se vám třeba rozpadá mančaft. Nebo že jde jiným směrem, než si přejete. Vím, že s těmi kluky pracuju tvrdě, někdy jim ta práce nevoní, ale jsou různé způsoby, jak v hráčích vyvolat vášeň a radost, že mohou být na zimáku s cílem se zlepšovat, makat víc než na sto procent. Bez toho to dnes nejde, každý je dobře připravený, každý umí bruslit, a proto rozhodují detaily. Zvlášť na Světovém poháru, kde se sejdou nejlepší z nejlepších. Výkvět toho, co světový hokej nabízí. Pro všechny to bude neskutečný zážitek na nejlépe obsazeném turnaji historie. Díky výběrům Evropy a zámořskému týmu do 23 let je maximální exkluzivita akce zajištěna.“
Výběr hráčů není takový, musíme mít partu
Známe dobře situaci českého hokeje v NHL, jakou šanci mezi giganty dáváte zdejšímu týmu?
„Jsem si jistý, že tomu dáme celé srdce. A když nás bude podporovat i veřejnost, čemuž věřím, proč bychom nemohli udělat skvělý výsledek? Před turnajem mají všichni stejnou startovní pozici.“
Nelze však nevidět postupný český ústup ze slávy v NHL…
„Bohužel. Nebudeme si nic nalhávat, je tomu tak. Výběr hráčů už nemáme tak široký jako dřív. Musíme být realisté, celkově je to na dlouhé povídání. Ale i tak si myslím, že dokážeme vybrat to nejlepší a že budeme konkurenceschopní. Hlavní je vytvořit soudržný celek, výbornou partu a od toho se bude vše odvíjet.“
Máte početnou rodinu, čtyři potomky. Nezmění vám podzimní akce zavedený rodinný režim?
„Přemýšlel jsem nad tím. S manažerkou Scorpions a mým asistentem si budeme muset ještě sednout a promyslet, jak to udělat. Budu se s tím muset nějak poprat, ale není to nic, co by nešlo vyřešit. Nevidím to jako překážku. Naopak, všichni lidé v klubu byli z té zprávy nadšení, drží mi palce. Pro náš klub v Tampě je to obrovská vizitka, pěkné vysvědčení. Jeden z jejich trenérů se dostane na Světový pohár… Manželce a mým dětem jsem moc vděčnej za podporu. Už teď se těší, až vyrazí do Toronta fandit.“
Budete se speciálně připravovat?
„Určitě se připravím co nejlíp. Aby si ode mě všichni vzali to nejlepší. Do září je sice spousta času, ale ono to uteče jako voda. Strašně se těším, až budu s týmem na ledě, začneme se pohromadě připravovat. A jak říkám, jsem obrovsky poctěn a děkuju Pepovi, že mi tuhle příležitost poskytl.“
Je možné, že se po World Cupu domluvíte se svazem i na dalších akcích?
„Vrátím se zpátky na Floridu s tím, že pokud bude oboustranný zájem pokračovat, nemám s další výpomocí sebemenší problém. Vždycky si svůj osobní program uzpůsobím tomu, abych byl českému hokeji po ruce.“
