Snaží se brát vše, jak přichází. „Vše, i to zlé, má nějaký smysl,“ říká Gabriela Koukalová a tenhle přístup se zdá být v její aktuální situaci to nejlepší, co může zastávat. Stále pokračující zdravotní trable s lýtky stály (a pořád stojí) za vážným tréninkovým mankem, a zatímco její rivalky už necelé tři týdny před startem Světového poháru dolaďují poslední detaily, ona horko těžko a stále ne úplně dohání, co dosud nestihla.
Není divu, že tyhle problémy musí neodvratitelně vést i k přehodnocení letošních cílů. Je víceméně jasné, že zmešká úvodní díl SP v Östersundu na konci listopadu a výrazný otazník se vznáší i ohledně možného zapojení v dalších dílech. Bude to dva týdny nato v Hochfilzenu? Těsně před Vánocemi v Annecy? Nebo až na úvod nového roku v Oberhofu? Nikdo pořádně neví. Spíš se čeká.
Čím pozdější návrat to však bude, tím výraznější bude její manko nejen z hlediska rozjetí, ale i z hlediska bodů. A v takovou chvíli by jí tuto sezonu ani nepomohl systém škrtání dvou nejnepovedenějších závodů, neboť by jen za absenci v prvním trimestru měla osm vynechaných individuálních závodů. Na druhou stranu je však otázkou, jak moc je to pro Koukalovou důležité.
Vedle toho, že hlavní prioritou je pro ni (pochopitelně) zdraví, není tajemstvím, že ani Světový pohár pro ni nemusí představovat takovou motivaci jako dřív – už ho jednou vyhrála a stejně tak má ve vlastnictví i všechny malé křišťálové glóby z jednotlivých disciplín. Co však nemá a co jediné jí v kariéře ještě chybí, zní: zlato z olympijských her.
Pod stínem aktuálního stavu tak může cíl letošní sezony upřít jen a pouze na tuto výzvu.
Pravda, oproti soupeřkám by neměla takovou závodní praxi, nicméně svůj čas může věnovat tomu, aby se dala co nejvíce do kupy (než zbytečně riskovat předčasným návratem), a naopak v klíčové fázi mezi ně vyrukovat zcela odpočatá a s novými silami. Ať už by se tedy do kolotoče závodů vrátila kdekoliv, SP pro ni může letos sloužit hlavně k účelu přípravy na OH.
Že by se toho dalo dosáhnout, bylo v minulé sezoně vidět například i na Darje Domračevové, která se vrátila po mateřské pauze v lednu v Oberhofu, a už v únoru na MS získala stříbro. A ohledně načasování formy a návratu po nemocích již pak Koukalová několikrát v kariéře dokázala, že i tuto dovednost ovládá.
Bude tedy zajímavé sledovat vývoj české naděje v dalších týdnech. Je jisté, že nic nevypustí a popere se s tím, jako se kdysi porvala s mononukleózou a ostatními zdravotními potížemi. Zprávy, které kolem ní létají, alespoň svědčí o postupném zlepšování.
Světový pohár, do jehož startu zbývají sotva tři týdny, skutečně ve vrcholné formě nestihne, ale do olympiády v Pchjongčchangu, výzvy, která má pro Koukalovou skutečně prioritní smysl, zbývají stále skoro tři měsíce. A to je ještě dost času vše doléčit a vybrousit.
Související články
