A celkově to prožívám bez emocí. Snažím se, aby mě nic nevyprovokovalo. Ono není dobré být příliš nahoře, ani dole. Moc se neradovat, ani moc nesmutnit.
Jaromir Jagr: Crosby Harms Only Himself
Crosby o Voráčkovi: Nemám ho rád. Nikoho z nich nemám rád
"Jágr" krotí Crosbyho s Girouxem. Nejlepší fotky z Philadelphie
Jágr se posunul na deváté místo historické produktivity play off
VIDEO: Rval se za Crosbyho, Jágrova parťáka tahal za vlasy!
Aspoň u mě to takhle funguje, soustředím se jen na věci, které můžu ovládat a chci, aby moje psychika byla pořád vyrovnaná. Ať se děje, co se děje, člověk musí zůstat nad věcí. Jinak to nejde. To bych se během jednoho zápasu dvacetkrát smál a desetkrát bych brečel...
Vím, že jsou potřeba vznětlivější typy
Hodně se teď mluví o Sidneym Crosbym a o tom, co provádí na ledě. Někdo to řeší hodně, někdo míň. A já jsem člověk, kterému je to úplně jedno, nevšímám si toho.
Škodí si tím jedině sám sobě. Ale každý je nějaký, možná mu to pomáhá, aby se dostal do hry a hrál líp.
Víc to ale nechci hodnotit, fakt si toho nevšímám. Ani pořádně nevím, že se něco takového děje na ledě. Já se skutečně snažím soustředit na svou hru, abych co nejvíc pomohl týmu.
A že Vorasovi (Jakubovi Voráčkovi) odhodil hokejkou rukavici? No, tak si ji holt člověk sebere o kus dál...
Jasně, chápu, že ne každý to bere jako já. Což je správný. O tom je mužstvo. Každý hráč je jiný, tým potřebuje někoho, kdo to uklidní, ale na druhé straně i typy hráčů, kteří tyto věci emotivně prožívají.
Kdyby byli všichni jako já, tak by z nás měli akorát otloukánky. Jenže pokud by všichni byli naopak vznětliví, tak všichni pořád jenom sedíme na trestné lavici. Takže o tom je tým.
Osobně téma Crosby neřeším. Ani nevím, co se píše. Podle mě bychom se tím neměli zabývat, měli bychom si hrát náš hokej a mít stejnou výbornou partu jako celou sezonu. Nic neměnit.
Jaromir Jagr: Crosby Harms Only Himself
BLOG - Of course I’m happy we are up three to nil in the series with Pittsburgh. But I’ve seen a lot in playoffs and I know the end comes only when it’s really over… Which means…
Neřeším, jestli se mi povedla nějaká přihrávka
Hrajeme ve středu další zápas a nechci předvídat, jak to dopadne. Pochopitelně chceme vyhrát, ale nejdůležitější je, aby každý věděl, že odevzdal maximum. A věřím, že pokud budeme hrát svoje maximum, tak dokážeme vyhrát. Všechno záleží jenom na nás.
Pokud jde o mě, tak nekoukám, kolik sbírám bodů a jestli se mi povedla nějaká hezká přihrávka. Prostě se snažím hrát co nejlíp, to je vše. Navíc jsem ani moc nehrál, protože jak jsou samá vyloučení, nedostanu se tolik na led. Takže mi ani nepřijde, že je nějaké play off.
Ale nestěžuju si. Naopak věřím, že pokud se dostaneme dál, mohlo by mi to pomoct. Vždycky jsem byl totiž vyřízený po prvních čtyřech zápasech, kdežto teď vůbec. Ani mi nepřijde, že už play off začalo.
Šlapání na kole mě unavuje...
Akorát mi vadí, že vždycky po zápase musím ještě šlapat na kole, z toho jsem vyřízenej víc než ze zápasu...
Dřív jsem býval zvyklý hrávat 22 minut, takže když jich teď tolik nehraju, snažím se to dohánět minutovými sprinty na nejtěžší převod a na nejrychlejší možné obrátky.
Minutu jedu, minutu odpočívám. Podle toho, kolik hraju. Když hraju třeba těch dvanáct minut, dalších deset takhle sprintuju. Abych to dorovnal. Vím, že třeba přijde doba, kdy budu muset těch 22 minut odehrát. A kdybych si takhle nepřidával po zápase, nezvládnul bych to. Vím, že na to bych prostě neměl.
Proto jsem si zavedl tuhle svou metodu s tím šlapáním. Jenže těch sil, co to stojí! Horší než zápas... Když navíc vidím, že ostatní už jsou pryč. A já furt šlapu... Ale dělám to pro sebe a vím, že je to třeba.
