Nevím, který jiný klub by měl takovou trpělivost s průšvihovými výsledky jako Litvínov. A zachoval se tak, že nechává hlavního trenéra v práci i přes poslední flek s nemalým mankem na ostatní. Radim Rulík má dál důvěru nadřízených. V extralize zřídka vídaná podpora. Rozumím jí. A nese ovoce, mančaft se očividně zvedá.
Verva dává najevo absenci paniky tam, kde by už ostatní zezelenali a roli kouče by předali klidně i rolbaři, jen aby lidem přednesli výstup z bídy. Rulík je však prověřená osobnost, fachman, jeden z architektů historického ligového zlata pro žlutočernou chemičku z jara 2015.
Takový trenér se vyhazuje jedině tehdy, když už žádné jiné řešení není v rukávu. Nedělní vzpurný výkon na bojišti rozmachujícího se Hradce či předchozí domácí výhry nad Kometou a Plzní ukázaly, že vytrvalá sázka na Rulíka a spol. má opodstatnění.
Litvínovský propad tabulkou má původ jinde. Jednak v přestupové politice. Bardi Hübl, Lukeš, Trávníček nebudou potit dres donekonečna, dávno měli přijít jejich uvažovaní následovníci. Klub si je měl vychovat. Ale nejsou. Anebo už zase odešli za lepším. Samozřejmě, že to stojí peníze, kterých pod Krušnými horami není zdaleka tolik jako jinde. Každou akvizici musí dvakrát, třikrát zvažovat, než se do ní pustí.
Další věc je mládež. Byly doby, kdy Litvínov patřil k nejúspěšnějším hokejovým továrnám na světě, produkoval jednoho bombarďáka za druhým. Ta éra je dávno pryč, odchovance s patřičnou kvalitou tam teď nenajdete ani s lupou. Sucho, prázdno.
Dokud v Litvínově nezvednou tenhle atribut, těžko se vyškrábou na úroveň, na jaké by si přáli být. V tomhle směru budoucnost není růžová. Nakonec tedy zjistíte, že penzum práce, jakou odvádí Rulíkův tým je v klubu to nejvíc…
Související články
