Exitus, linka EKG vypadá jako přímka, pacienta odvezte a hezky se za něj pomodlete. Přesně takhle vypadala diagnóza Chomutova po dvou zápasech. Oživit ho? Po 13 gólech ve dvou zápasech a reklamě na marnost? Prosím vás, kdo by to zkoušel? Škoda energie. Jenže Piráti zázrak zmákli. Vladimír Růžička ukázal, že pořád má nějaké trenérské střelivo po kapsách.
Když si vyložíme fakta, měl v rukou brankáře, kteří selhali. Obranu ukrutně pomalou. Útok, který měl hlavu zasekanou z Maxwellových zázračných zákroků. Celý tým jakoby najednou trpěl ztrátou paměti a neměl páru, kudy na Mladou Boleslav a že není tak úplně od věci myslet v play off hlavně na defenzivu. Bezstarostnost a vlastně i lhostejnost, jak všechno dopadne. To byly hlavní znaky sedmého týmu soutěže.
Vyhlídky nic moc.
Proti stál rozjetý soubor, kde řádili Hyka, Lenc, Musil, vidět byl Klepiš, ve druhé přesilovkové lajně ukazoval svůj přínos Vampola, Štich neměl jediný úlet, dokonale se koncentroval na bránění. Za tím vším exceloval Maxwell, pán puků. Boleslav vypadala tak rozpumpovaně, že klidně mohla dovolit hrát soupeři v šesti.
A stejně po výhrách 7:1 a 6:1 v Chomutově dokázala prohrát.
Nepřijde mi, že by byla na hrušce a myslela, jak je hotovo.
Ten obrat bych spíš hledal na druhé straně. V tom, jak se Piráti radikálně zlepšili a že ona na jejich progres nedokázala reagovat a pořád chtěla hrát to svoje, je už druhá věc.
Jen si představte ten tlak. Víte, že vás soupeř dusí, stačí jedna porážka a můžete listovat katalogem s dovolenými. To je na druhou stranu fajn, jenže u moře by vás stejně za chvíli začal děsně žrát pocit, že poražení jsou všem šumák a všechny zajímají jen vítězové.
A stejně se Chomutov z totálního hnoje dokázal vydrápat.
Osobně přisuzuji velký díl trenéru Růžičkovi. Z novinářských míst v SD Aréně na něj bylo docela dobře vidět. V zápase číslo jedna vypadal divně. Až moc klidně. Po debaklu prý ani nezuřil, v kabině nikoho nesepral. Tohle, že je ten Růžička, který se s nikým a ničím nemaže a vždycky si ví rady? Nevypadal.
Přišlo mi, že i on sám se musel probrat. Od třetího zápasu v Boleslavi týmem víc žil, běhal s tabulkou po střídačce, maloval, mazal, zahazoval ji, vztekal se i radoval. Objevilo se u něj víc emocí. A nechal v klidu brankáře Laca, i když se mu dva zápasy ani trochu nepovedly, rozházel spojení Huml+Vondrka, které celou sezonu Chomutovu tak prospívalo. Změnil styl hry. Skvěle hrál Rutta, viděl byl Růžička junior. Kouč pořád sázel na svoji slávistickou kliku, ale nechal hrát i mladíky Kašeho s Kämpfem, jejichž výborné bruslení proti rychlému soupeři tak moc potřeboval.
Po pátém zápase, který Piráti zvládli s nečekanou lehkostí, k němu přišel po tiskové konferenci v útrobách haly jeden starší pán a zavolal: „Výborně, Vladimíre!“ On se po něm jen kouknul a zamumlal, že jo jo a děkuje. Skoro, jakoby se za svůj příspěvek v sérii styděl...
Jeho parta na ledě se semkla, to bylo hlavní, začala hrát jinak. Ale on jí dal noty. Na to by se nemělo zapomenout. Takže? Ano, trenérské broky u sebe pořád má.
Chomutov - Mladá Boleslav: Euforie! Piráti otočili sérii a postupují do čtvrtfinále, čeká je Třinec
Video se připravuje ...
