Bouřky a trať, která se změnila v bažinu. Craft 1000 Miles Adventure, nejnáročnější extrémní ultramaraton v Evropě bez zabezpečení byl v prvním týdnu silně poznamenán počasím. Pro triumf si jede loňský vítěz Zdeněk Kříž, jemuž chybí do cíle poslední kilometry.
Chcete vědět, co prožívá on i další účastníci na trase. Přečtěte si dojmy pořadatele Jana Kopky a závodníka Tomáše Saňi, 41letého právníka, jenž loni dojel na 19. místě.
Akce Craft 1000 Miles Adventure je drsný závod pro cyklisty, chodce a koloběžkáře napříč co nejméně obydlenými částmi Česka a Slovenska, jehož druhý ročník odstartoval 1. července. Trasa je dlouhá přes 1600 km. Start byl v české obci Hranice, cíl je v nejvýchodnější slovenské vsi nové Sedlice. Průběh sledujte na www.1000miles.cz
Očima organizátora Jana Kopky
(vítěz nejtěžšího bikového závodu světa Iditarod 2007 na Aljašce)
„Počasí bylo hlavně na začátku strašné. Každý den padají stromy kvůli bouřkám, je to drsňárna. Trasa je podmáčená, takže to není ideální. Bikeři musí často tlačit, a kdo si myslel, že český úsek bude jednodušší než Slovenské hory plné medvědů, tak se pletl. Naši traséři našli cesty, které jsou za sucha super, ale nyní jsou kvůli dešťům prakticky nesjízdné. Všemožné kombinace ztěžujících faktorů z toho dělají opět krutou zkoušku. Úseky jsou málo obydlené, cesty míjí vesnice a kdo si nevzal dobrou mapu, má to složité. Ve špatném počasí můžete uvíznout v přírodě, což se několika lidem stalo. Vzdalo už asi 25 lidí, další končí v půlce závodu v kratším cíli a celou trasu chce absolvovat asi jen 50 ze 114 účastníků. Na kontrolní stanoviště lidí často přijíždí zlomení.“
Očima závodníka Tomáše Saňi
(právník, 41 let, loni 19. místo)
„Letos je trať na českém území mnohem těžší než loni. Je to jízda pohraničním močálem, nejede mi to, za den dám maximálně 150 km. Cesty jsou podmáčené, v součtu to bere sílu. Hlavně úsek Nordkap ve Šluknovském výběžku byl jako pro kamzíky a ne pro cyklisty. Je to ubíjející i psychicky, když za šest hodin ujedete jen 45 km a dřete na sto procent.
Po loňské úspěšné účasti jsem si bláhově myslel, že to dojedu. Teď už si jistý nejsem, ale zkusím to. Tohle nejde jen tak vzdát. Když chci skončit, jsem naštěstí v pustině a tam zabalit nemůžu, Loni jsem jel 13 dní, letos to asi bude 16. Zavolám do práce a vezmu si další dovolenou, nebudu spěchat, čím pomaleji pojedu, tím více to bude utíkat.
Jestli se do cíle nedostanu, bude mě to celý život štvát, letos mám možná slabší hlavu, ale holt nic nejde jen tak, samo se nedojede ani do krámu pro rohlíky. Na Slovensko jsem zvědavý, vůbec nevím, co mě čeká. Řídím se ale heslem celého závodu. Nevěřte na zázraky, spoléhejte na ně. Doufám, že bude platit cyklistické pravidlo - čím hůř na trati, tím líp v cíli.“
