Když v roce 2002 debutovala ve Fed Cupu, bylo jí sladkých šestnáct let a hned v téhle soutěži zazářila, když dvěma body pomohla v Přerově porazit Kanadu. Na další vystoupení před českým publikem ale čekala Barbora Strýcová dlouhých 13 let. Dnes je v devětadvaceti nejstarší hráčkou českého výběru a čerstvě rozvedenou ženou, která i přes životní turbulence stále stoupá vzhůru.
Povězte, má nějakou výhodu být v týmu nejstarší?
„Vždycky mám poslední slovo... (smích) A nemusím nosit vodu. To jsem musela tenkrát v Přerově. Teď už mě holky možná berou jako babičku. I když asi ne, Lucka (Šafářová) je jen o rok mladší.“
Pamatujete ještě na slavný přerovský triumf 5:0 proti Kanadě?
„Jako by to bylo včera. Hrála jsem proti Drakeové a vyhrála 6:1, 6:0, debla jsme taky zvládly. Ještě se na nás byl tehdy podívat hokejista Čechmánek. Bylo to fakt úžasné, můj první Fed Cup, fakt euforie. Skvělé vzpomínky.“
Od té doby se vám tahle soutěž dostala pod kůži?
„Jo, stoprocentně. Vždycky jsem měla ráda Fed Cup, ještě když to začalo takovým nástupem 5:0 s Kanadou. Je to něco jiného, nejsme na kurtu jen za sebe, ten týden je vždycky úžasný.“
Ve Fed Cupu máte výbornou bilanci 13:7, ale také jste musela dvakrát vstřebat zklamání z toho, že jste se nedostala do týmu pro finále, ačkoliv jste během roku významně pomohla. Naposledy přišel takový políček loni. Jak dlouho trvalo, než to přebolelo?
„Dlouho. To finále bolelo, ale už je čas to hodit za hlavu. Nevím, kolik to bylo dnů, ale bylo to celkem dlouho, mrzelo mě to. Ale to už je minulost, teď se musíme soustředit na tenhle zápas.“
Nejste typ, který by se zaseknul a už nechtěl Fed Cup hrát?
„Jak v čem. Jsem typ, který když se zasekne, tak se mnou nic nehne, jsem taková tvrdohlavá. Ale v tomhle ne, jsem ráda, že tady v Ostravě můžu být. Vyříkali jsme si to s Petrem (Pálou) jako dospělí lidé a je to za námi.“
Chápete jeho pozici?
„Jo, má to teď ohromně těžké, každá z nás hraje výborně, nemá to jednoduché. Ale lepší vybírat z dobrého než ze špatného. Ale zas je to pozitivum, protože tenhle tým má do budoucna velkou perspektivu.“
I vy vidíte stále svou perspektivu na okruhu. V 29 letech jste 23. na světě a šlapete na paty těm nejlepším.
„Pořád mám své sny, a to, že jsem 23. hráčka na světě ve svých 29 letech, je skvělé. Celou kariéru se snažím, abych se posouvala dopředu. Měla jsem i těžké chvíle, těžké roky. Jsem hrozně ráda za to, kde teď jsem.“
Někoho si najdu, až skončím...
Kdysi jste byly s Klárou Koukalovou jediné vdané na okruhu, teď už ani jedna nejste. Je to důkaz, že manželství s tenisem příliš neladí?
„Teď jsme obě singl holky... Tenis je v tomhle hrozně těžký. Máme sezonu leden až listopad, když je ten člověk tenista, váš trenér nebo přítel, který jezdí jen s vámi, tak to jde skloubit. Ale když je to člověk, který chodí do práce, je to hrozně těžké. Tak nevím, asi si někoho najdu, až skončím...“
Jak se na vás problémy v soukromí podepsaly na kurtu?
„Už jsem toho v životě řešila tolik, že jsem si nějak zvykla, že se pořád něco děje. Někdy to výkon ovlivňuje, ale už si myslím, že to dokážu hodit za hlavu. Rozvod už je za mnou, ten už na kurtu neřeším.“
A řešila jste ho? Jaké byly poslední měsíce?
„Rozvod není nic jednoduchého. S Kubou jsem prožila osm let. Pět let mě trénoval, zažili jsme spolu super chvíle i špatné chvíle. Nebylo to jednoduché, byl to trošičku stres, ale domluvili jsme se bez soudů, takže to dopadlo dobře a rychle. Nikomu jsem se nesvěřovala, chtěla jsem to nechat být, ale nějak jste se to dozvěděli... Teda ono to bylo jasné, když jsem si vyndala jeho jméno.“
Hrajete urputný tenis se spoustou bojovnosti a emocí. Je o to těžší se na kurtu vybudit k co největšímu výkonu, když se doma nedaří?
„Jo, ty vlivy kolem ovlivňují psychiku. Člověk trochu slábne, pak jde na kurt a musí být hrozně silný. Snažím se zabejčit a být ještě silnější. Ale někdy jsme jen lidi a prostě to nejde. Člověk se povolí a řekne si: už nemůžu, už je toho moc. Ale musím to brát, že tohle je moje práce, která mě baví. Když mám problémy, snažím se na ně nemyslet a bojovat tam jenom za to, že chci být prostě lepší a vyhrát ten zápas.“
I díky tomu se dá říct, že stále prožíváte nejhezčí fázi kariéry?
„Asi jo. Loni se mi dařilo, letos si myslím, že rok taky začal dobře. Jo, zatím je to fajn.“
Související články
