PŘÍMO Z LONDÝNA | Odvrátila dva mečboly, dvakrát nepovolila soupeřce dopodávat utkání. Tereza Smitková hraje v devatenácti letech první grandslam mezi dospělými, ale vede si jako mazák. Z kvalifikace postoupila 175. tenistka světa až do osmifinále Wimbledonu. A jakým stylem. Srbku Bojanu Jovanovskou rozplakala po třísetovém triumfu 4:6, 7:6 (5), 10:8.
V předešlých kolech jste si pochvalovala, jak chodíte na kurt bez stresu, hrajete s čistou hlavou a to pomáhá. Byl to i dnešní případ?
„Pořád to platí. Nemám co ztratit, užívám si příležitosti hrát ve Wimbledonu. Komu se to poštěstí? Je to skvělá zkušenost. Pravdou ale je, že v koncovce to bez stresu už nebylo. Nervy pracovaly. Když je postup tak blízko, člověk to chce dotáhnout do vítězného konce. Čistá hlava mi spíš pomohla po prvním prohraném setu. Říkala jsem si, že mám co zlepšit. Když vydržím s chladnou hlavou, mohlo by to jít. A povedlo se to otočit.“
V závěru jste se neskutečně přetahovaly. Zažila jste bláznivější koncovku?
„Asi ne. Bylo to nahoru dolů. Už se mi zdálo, že je konec. Pak jsem najednou byla na vlně já a vypadalo to, že už to dohraju. Pak zase nic…“
Říkáte o sobě, že jste nervák, ale zvládáte tady i brutální koncovky. Jak je to možné?
„No, dneska na mě musela být ta nervozita vidět. Ale zlepšuju se, trenér mě za to chválí. Dřív jsem se hodně rozčilovala.“
Jak vám zní Tereza Smitková, osmifinalistka Wimbledonu?
„Úžasně.“
Když jste doma balila na kvalifikaci, nač jste si myslela?
„Ani na tu kvalifikaci jsem si nevěřila. Nevydařily se mi předchozí turnaje na trávě. Za kolo v kvaldě bych byla vděčná. A dopadlo to takhle.“
Nehlásí už se po šesti vítězstvích únava? Třeba ta psychická? Nebo roste chuť?
„Teď mě čekají dva dny volna. Snad zase naberu síly. V koncovce už jsem cítila nohy. Byla jsem nedávno nemocná, takže tělo je vyšťavené. Po zápase jsem byla ve fitku a křeče mě braly snad do všech svalů na nohou.“
Čeká vás prostějovské derby s Lucií Šafářovou. Ale moc se neznáte, že?
„Ne. Trénovaly jsem spolu jednou nebo dvakrát. Maximálně se v Prostějově občas počkáme. Bude to zajímavé.“
Tvrdila jste, že v kariéře jdete krůček po krůčku. Ale teď jste neskutečně vyletěla. Tušíte, co to s vámi provede?
„Doufám, že mě to nakopne. Že se nezaseknu. Ale to k tomu patří. Pomůže mi to dost. Doufám, že se toho chytnu.“
Jaký jste měla cíl do konce sezony?
„Já si ani cíl nedávala. Asi před rokem jsem dávala rozhovor a říkala jsem, že chci být ve dvaceti ve stovce. Už jsem tomu nevěřila. Teď by se to mohlo povést. Byla by to nádhera.“
Související články
