Sednou si, objednají grilovaná kuřata a pěkně si pochutnají. Vítězství v Teplicích (1:0) chtějí brněnští hráči řádně oslavit. „Před týdnem jsme doma s Ostravou jenom plichtili, tak jsem jeli ven něco s tím udělat. A je z toho výhra, což je trošku nad plán. Famózní. V kabině křičíme, všichni jsou šťastní,“ říkal bezprostředně po zápase jediný střelec utkání Lukáš Zoubele.
Nejvíc šťastný ale musíte být vy, mám pravdu?
„Že jsem dal gól já, to je úplná třešnička. Rok jsem nehrál fotbal a teď skóruji proti klubu, kde jsem začínal, to je... Prostě mám radost!“
Přitom jste mohl nahrát volnému Markovičovi, možností bylo víc. Proč jste se rozhodl jít sám?
„Viděl jsem, že mi nabíhá, byla to akce dva na jednoho. Ale zkusil jsem to a naštěstí to vyšlo. Kdybych selhal, tak by mi (Markovič) asi vynadal.“ (usmívá se)
Vypsala vám kabina nějakou prémii?
„Určitě něco koupím. Třeba kuřata! Občas se kupují. Objednám je a dáme si. Po tréninku můžeme, to máme dovolený.“ (směje se)
Co výhra v Teplicích znamená v boji o záchranu?
„Strašně moc. Po remíze s Ostravou byl na nás trošku tlak, že jsme neodskočili, ale těmito třemi body jsme si hodně pomohli.“
Nelitujete vlastně odchodu z Jablonce, který hraje o titul, zatímco vy s Brnem o záchranu?
„Tam bych se neprosadil. Pan Pelta přivedl strašně moc nových kvalitních hráčů. Těch, co skončili, bylo po neúspěšné sezoně víc. Asi sedm lidí bylo vyřazeno z kádru. A protože jsem byl dlouhodobě zraněný, tak se ani se mnou nepočítalo. Byl jsem proto moc rád, když se ozvalo Brno. Bral jsem to jako šanci k návratu.“
