Pracovali spolu tři a půl roku, na Spartě se potkávali denně. Václav Kadlec jako talentovaná naděje a Martin Hašek jako trenér. „Nechci být za chytráka, který se po Vaškovi vozí, jen popíšu situaci,“ řekne současný kouč Bohemians. Připravte se na to, že o Kadlecovi promluví hodně otevřeně. „Existuje pro něj jediná cesta: totální změna myšlení.“
Až takhle radikálně? Koho by to napadlo, když Kadlece sledoval jako zázračné dítě.
„Taky na to vzpomínám... Vašek přišel do Sparty ještě přede mnou, pamatuju ho jako sedmnáctiletého. Když jsem ve Spartě začínal, potřebovali jsme se ze čtvrtého místa dostat na druhé, které znamenalo postup do kvalifikace o Ligu mistrů. To jsme i díky Vaškovým gólům zvládli, jeden zápas dokonce rozhodl sám.“
Proč zápasy nerozhoduje i dnes? Co se s ním stalo?
„Důvodů je víc. Myslím, že měl pověst většího talentu, než ve skutečnosti byl. V rámci Česka to byl nadprůměrný hráč, ale nemám pocit, že by patřil mezi nejlepší z ročníku 1992 v celé Evropě. Takovou měl auru, jenže ta byla daleko od pravdy. Tohle a příchod do Sparty v pouhých šestnácti letech kolem něj nafouklo bublinu, která má podíl na tom, že je Vašek v situaci, v které je.“
V kuloárech se mluví i o tom, že má špatně nastavenou hlavu. Že jeho přístup k fotbalu není stoprocentní. Souhlasíte?
„I kvůli tomu se jeho vývoj zastavil. Neměl hlavu nastavenou na to, že musí denně tvrdě dřít. Žil z talentu a pracoval, jak se mu zrovna chtělo.“
Přesto hrál ve Spartě, dostal se do reprezentace a ochutnal fotbal v Německu a Dánsku.
„Všechno běželo podle plánu, ale přístup k fotbalu se nedá ošidit. Je to problém spousty mladých hráčů. Je fajn mít talent, jenže k tomu je nutná dennodenní tvrdá práce, na kterou musíte být správně nastavený. To Vašek nebyl - a řekl bych, že čím byl starší, tím se to zhoršovalo.“
Jeho dnešní situaci vnímáte jak? Trenér Stramaccioni mu věnoval jen jeden poločas v Evropské lize plus devět ligových minut a spekulovalo se o odchodu ze Sparty.
„Vaškův talent je výrazně vyšší než jeho aktuální pozice a stav. Ale v klubu to není, hlavní krok musí udělat on sám. Mohl by si říct, že někde v novém klubu do toho šlápne, ale pak by zase mohl sklouznout tam, kde byl. Pak by se znovu řešilo, kam by měl nebo neměl přestoupit.“
Kudy z toho ven? Je vůbec nějaká cesta?
„Co se promarnilo, už nejde vzít zpátky, ale jedno řešení tu je: změna myšlení. Věřím, že se lidi můžou změnit, ale znám jen hodně málo těch, kterým se to povedlo. Aby se člověk změnil, musí většinou spadnout dolů nebo se dostat do nějaké hodně kritické situace, kde už není vyhnutí. Nemyslím si, že je to Vaškův nynější případ: je ve Spartě, což je sen tisíců fotbalistů v téhle zemi, peníze asi taky nemá špatné... Tohle není stav, který by ho nutil ke změně myšlení. Škoda, Vašek měl na víc. Třeba jeho příběh pomůže jiným mladým fotbalistům, aby se nedostali do stejné situace.“
