Jméno Baťova města zopakoval několikrát. Zlín. Zaprvé zásadní soupeř jeho Pardubic v boji o záchranu fotbalové ligy. Zadruhé černá můra kvůli nedávné domácí prohře. „Po ní nám bylo nejhůř,“ přiznal třiačtyřicetiletý kouč Radoslav Kováč. Z direktu se mančaft nakonec sebral, poměrně v suchém triku zvládl baráž s Příbramí a nejvyšší soutěž uvidí východočeské derby v příští sezoně na dvou nových stadionech.
Byl jste po prohře, jež navíc přišla po velké chybě gólmana Florina Nity zničený?
„Aby to dobře vyznělo… Trochu ano, ale nedával jsem to najevo. Ztratíte zápas, přitom víte, že se z toho konečně můžete dostat, a na poslední dvě utkání se to zase srovnalo na bod. Do toho nepovedená tiskovka, kterou jsem předvedl.“
Co jste dělali?
„Šlo o nejtěžší okamžik, přesto jsme se nehroutili. Druhý den jsme přišli do kabiny a Míša Hlavatý říká: Vím, je to složité, ale my to zvládneme. Přitom jsme vlastně pětadvacet kol hráli jako finále Ligy mistrů, z každého zápasu museli vytěžit maximum. Hráči byli neskutečně silní, i když jich šest nebo sedm hrálo ligu první rok. Máme fantastickou kabinu, partu kluků, kteří mají talent a udělají díru do světa.“
Proto jste zvládli baráž celkem s přehledem?
„Při odvetě jsem byl trochu víc nervózní než v Příbrami. I když tam jsou vždycky nějaké pochyby, věřil jsem, že to zvládneme, sebevědomí jsme měli vysoké. Dávali jsme apel na to, že musíme hrát trpělivě, ale i náročně, abychom udrželi ligovou intenzitu.“
Odveta však byla nervózní, že?
„Je pravda, že jsme finální fázi nedohráli do kvality, možná chybělo i trošku štěstí. Tenhle zápas nebyl o tom, jestli ho odehrajeme dobře, nebo ne, ale o tom, aby byly Pardubice dál v první lize. Jsme strašně šťastní, chci poděkovat fanouškům. Bez nového stadionu bychom to určitě nezvládli.“
Je to úleva?
„Obrovská. A štěstí. Hrdinové jsou pro mě hlavně hráči a fanoušci, ale také realizační tým, všichni v klubu. Vedení nám dalo důvěru, přitom bylo první měsíc moc otázek. Proč zrovna Kováč, když spadl s Opavou? Byly tam pády, ale pořád jsme věřili. Když si vzpomenu, že jsme po deseti kolech měli tři body a po třinácti šest… Bylo to prostě neskutečně psychicky náročné, protože tam nebyl nikdo smázlý jako v minulé sezoně Karviná.“
Jak to nesli hráči?
„Nikdy se nevzdali, cítil jsem, že mají sílu. Hrozně si věřili. Oni samozřejmě nedávají najevo nějaký stres, protože to jsou vesměs mladí kluci, kteří si to moc nebrali. My jsme tady byli vždycky pro ně, měli jsme tu hlavu nahoře, ale musím přiznat, že po Zlínu spíš podrželi oni nás. Pracovali tvrdě, mají kvalitu, sebedůvěru, pro mě to jsou absolutní hrdinové.“
Například brankář Jakub Markovič celé jaro nechytal, ale po Nitově zranění musel zvládnout baráž. Měl to hodně složité, že?
„Porval se s tím skvěle. Když přišel před začátkem jara Florin Nita, tak to třeba měsíc úplně tak nevnímal, ale pro něj to bylo nejlepší, co se mu v kariéře mohlo stát. Najednou nechytal, i když byl předtím jednička. Jenže změnil nastavení, úplně jinak na sobě začal pracovat, na ten moment byl připravený. V bráně jsme najednou viděli jiného hráče, najednou tam stál chlap. Myslím, že si posledními třemi zápasy řekl o nějaké angažmá.“
Ano, měl by se vrátit do Slavie, poté zamířit do Baníku. Zmizí i další hráči, například stopeři. Jak zareagujete?
„Odejde jich pár, ne pár, spíš asi víc. Budeme muset doplnit tým, možná to zase stavět od základů. Musíme zlepšit konkurenci, přinést jednoznačně kvalitu, hráče, kteří nám pomůžou přímo v sestavě.“
Stoper Tomáš Vlček měl hostování ze Slavie na dva roky, ale do Edenu se vrací po jednom. Je to komplikace?
(usmívá se) „No, Vlčák nám svými výkony moc nepomohl.“
Nehodil by se vám třeba střelec Příbrami Tomáš Wágner?
„Je výborný, ve druhé lize dal sedmnáct gólů, ale my máme Páju Černého.“
