Z ničeho nic vypadl David Rozehnal ze sestavy Lazia a už čtyři zápasy protrpěl na lavičce náhradníků. Dost špatná zpráva pro reprezentačního kouče Petra Radu před pokračováním kvalifikace MS 2010.
„Jsem rozčarovaný, protože nehraju,“ posmutněle říká obránce David Rozehnal.
Víte, proč jste vypadl ze základní sestavy Lazia Řím?
„Asi vám dám číslo na trenéra.“ (směje se)
Italsky bych si s Deliem Rossim moc nepopovídal. Zkuste to vysvětlit ze svého pohledu...
„Vše se zlomilo po reprezentačním srazu. Požádal jsem trenéra Radu, jestli můžu hrát v Maroku jen poločas. S Laziem nás totiž čekal další zápas hned v sobotu. Přijel bych unavený a neodpočatý přímo na trénink. Kouč mi vyšel vstříc. A já jsem letěl z Casablanky rovnou do Říma. Tím jsem si ušetřil cestu do Prahy. Kdybych se vracel přes Česko, tak bych vůbec nespal. Ve čtvrtek jsem s Laziem normálně trénoval. Ale najednou jsem byl mimo sestavu. Proti Turínu už jsem nenastoupil. Od té doby nehraju.“
Proč vlastně?
„To opravdu nevím. Z utkání na hřišti Fiorentiny, které předcházelo mému odjezdu k reprezentaci, jsem měl dobrý pocit. Přesto mě pak trenér posadil na lavičku. S Turínem jsme remizovali a následné dva zápasy jsme vyhráli bez inkasovaného gólu. Zvládli jsme také pohár s Juventusem, v prvním duelu semifi nále jsme zvítězili 2:1. A za tu jednu branku naši stopeři Siviglia a Cribari určitě nemohli. Nemůžu očekávat, že teď trenér změní sestavu.“
Mluvil jste s ním o své situaci?
„Zatím ne. Neřekl mi k tomu ani slovo. Nic mi nevysvětloval. Bavil jsem se pouze s klubovým manažerem. Vysvětloval jsem mu, jak to bylo. Všichni věděli, že jsem udělal maximum pro to, abych byl v Římě co nejdřív. Myslím, že se to doneslo i k trenérovi. Tak by to aspoň mělo fungovat. Na zápas jsem byl připravený. Cítím, že mám na to, abych nastupoval v základu. Týden dopředu jsem měl promyšlenou cestu zpátky, abych ztratil co nejmíň času. Trošku jsem se bál, abych nepřišel o místo v klubu. Ale bylo to všechno k ničemu.“ (posmutněle)
Jak to snášíte?
„Nechci vám lhát. Jsem z toho rozčarovaný. Ale nebudu to víc rozebírat. Mohlo by mě to poškodit. Troufám si však říct, že to není moje vina. Klidně jsem mohl doteď hrát. Nevím, proč jsem vypadl ze sestavy po vydařeném zápase. Vynechal jsem už čtyři utkání. Nedostal jsem se na hřiště ani na minutu, pouze jsem se dvakrát během hry rozcvičoval. Takže člověk už začíná přemýšlet o tom, že nastoupí aspoň za béčko, aby se udržel v zápasovém rytmu.“
Jak dlouho budete snášet odsunutí mezi náhradníky?
„Zatím tomu nechávám volný průběh. Nestanovil jsem si žádné datum, kdy to začnu řešit. Kouč nyní nemá extra důvod měnit sestavu, která je úspěšná. Musím čekat a makat. Na stoperu hrají dva kluci, kteří tam nastupovali před mým příchodem. A nedělají chyby.“
Takže se za Rossim nechystáte?
„Ale jo. Chtěl bych s ním mluvit. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál. Ještě počkám. Nerad bych strávil zbytek sezony na lavičce a koukal se, jak ostatní hrají. To pro mě nemá význam. Ovšem nejsem takový, že když párkrát nenastoupím, jdu hned za trenérem. Víte, jak to ve fotbale chodí. Vše se může rychle změnit. Až má situace překročí únosnou míru, budu ji řešit.“
Šel byste po sezoně jinam?
„Nechci jít pryč. Vždyť jsem teprve před rokem do Lazia přišel. Myslím, že tady můžu hrát. Rád bych se v klubu usadil na delší dobu. Ale nikoliv jen kvůli rodině. Musím být spokojený i fotbalově.“
Lazio nedávno prošlo těžkou krizí, čtyřikrát v řadě prohrálo. Jaké to mělo důsledky?
„Nebylo to dobré období. Hráli jsme špatně, dostávali jsme spoustu branek. Za tři utkání snad deset. To jsem nikdy předtím nezažil. Atmosféra nebyla ideální. Padali jsme v tabulce dolů. A fanoušci nám dávali najevo, že se jim naše výkony nelíbí. Chodili na tréninky a řvali na nás zpoza plotu. Nebylo to příjemné. Nejlepší je na ty lidi nijak nereagovat. Tak to prostě v Itálii chodí. Když se daří, jsou výborní. A když ne, jdou proti vám. Na druhou stranu jsme hráli proti silným soupeřům. Naštěstí jsme se v poslední době trošku zvedli.“
O víkendu hrajete v Neapoli. Tam vás asi čeká také pěkné peklo...
„Nikdy jsem tam nehrál. Ale co vím, tak jsou tamní fanoušci hodně horké hlavy. Mají velký temperament. A jsou nejspíš ještě drsnější než ti naši. Asi se máme na co těšit. Navíc se teď Neapoli nedaří. Má ještě horší šňůru, než předtím potkala nás. Když přijde hodně lidí, může to být dost zajímavé. (usmívá se) Ale nechci, aby se tam něco semlelo. Mohl by to být hezký zápas před skvělou kulisou.“
Nedávno jste si zahrál proti Davidu Beckhamovi z AC Milán. Jak na vás zapůsobil?
„Jako úplně normální člověk a skvělý fotbalista. Dával krásné dlouhé balony, nezkazil přihrávku. A lítal nahoru dolů. Prostě starý dobrý Beckham.“
Nemyslel jste si, že už má svá nejlepší léta za sebou?
„Upřímně řečeno, ano. I kvůli tomu, že zvolil přestup do Ameriky. Byl jsem zvědavý, jak se vyvine jeho hostování v Miláně. A on ukázal, že do AC nepřišel jen z marketingových důvodů. Na hřišti je velmi platný. Beckham musí být sám překvapený, jak mu to jde. Doufejme, že jej Milán získá na přestup.“
Proč v to doufáte?
„Přeju mu to. Je to pořád skvělý hráč. A pro celou Serii A je dobré, když v ní hraje taková hvězda jako je Beckham.“
Fotbalovou Evropu zaskočila po středeční porážka Interu Milán 0:3 v prvním semifi nále Italského poháru na hřišti Sampdorie Janov. Jak jste na ni reagoval vy?
„Kousek utkání jsem viděl. Inter nastoupil až na Ibrahimovice kompletní. Pro mě je ten výsledek velké překvapení, šok. Sampdoria na tom není v lize moc dobře. Pro nás by bylo lepší, kdyby postoupil do finále Inter. Když se tam dostaneme i my, tak máme víceméně zajištěný Pohár UEFA. Počítám s tím, že Inter půjde rovnou do Ligy mistrů. Takže v odvetě budu fandit Interu, ať to ještě zvrátí. Se Sampdorií by to byl ve finále boj.“
Jak se vám zamlouvá práce věhlasného stratéga Josého Mourinha v Interu?
„Mourinho je velký trenér, o tom není pochyb. Od působení v Anglii se moc nezměnil. Pořád je agresivní na lavičce i při rozhovorech. Pod ním Inter šlape. On moc dobře věděl, proč tu nabídku vzal a jak skvělé mužstvo bude mít k dispozici. Je to tým napěchovaný výbornými hráči. Já osobně bych jednou chtěl trénovat pod Mourinhem.“ (O Interu a Mourinhovi čtěte více na straně 6)
Poslední konfrontace italské elity s tou anglickou v osmifi nále Ligy mistrů dopadla pro zástupce Serie A neslavně. Inter, AS Řím a Juventus nevstřelili v soubojích s Arsenalem, Chelsea a s Manchesterem United ani jeden gól. Co jste na to říkal?
„Italská liga není moc na koukání. V Anglii se hraje jinak, zápasy často končí pro diváky krásným výsledkem. Třeba 4:3. Jenže když chcete studovat fotbalovou taktiku a strategii, zajedete si do Itálie. Seženete si nejvyšší možné místo na tribuně, odkud budete mít perfektní výhled na hřiště. Ty nejlepší celky mají taktiku fakt zmáknutou. Proto v zápasech Serie A nepadá moc gólů. Nemyslím si, že jsou anglické kluby lepší než italská špička. Kvalita je srovnatelná. Největší postupové šance dávám asi Interu. Ale bude to mít těžké.“
Za dveřmi je pokračování kvalifi -kace MS 2010 a Česko čekají dva důležité duely ve Slovinsku a proti Slovensku. Nebude vám chybět zápasová praxe?
„Na nároďák zatím myslím jen okrajově. Samozřejmě vím, o co nám jde. Myslím, že se dokážu dobře připravit, i když v Laziu nebudu pravidelně nastupovat. Podstatné pro mě je, že od trenéra Rady cítím důvěru a respekt. Když má respekt on ke mně, já mu ho dám zpátky. A mezi námi to tak funguje. Kouč má dobrý vztah s celým týmem. Kdyby za mnou Rada přišel a řekl mi: Nehraješ v klubu, proto dám šanci někomu jinému, tak to vezmu. Je to daleko lepší, než když někoho posadíte na lavičku beze slova. Ale doufám, že žádná z těchto variant nenastane. Trenér ví, co ode mě může čekat.“
Volali jste si?
„Mluvil jsem s ním týden po Maroku. To bylo tehdy všechno čerstvé. Až se bude kvalifi kace blížit, čekám jeho telefonát.“
Cítíte od Rady větší důvěru než za jeho předchůdce Brücknera?
„Tohle nechci srovnávat. I Brückner mě respektoval. Nestavěl mě jen proto, že jsem hrál za Olomouc, odkud pochází.“
