Ve fotbale toho zažil hodně – JAROSLAV DOLEJŠ prošel už 36 kluby! V tom s pořadovým číslem 37 narazil na trenéra Martina Kubáska. „Chtěl jsem mu pomoct. Jeho osoba byla jedním z hlavních motivů, proč jsem do Šeberova šel,“ říká 37letý záložník.
Jaký je Kubásek trenér?
„Nic nepodcení, hrozně se fotbalu věnuje, všechno má připravené do puntíku. Navíc je pro nás obrovskou motivací. Jsem už starší hráč, ale pod ním neexistuje, že bych si stěžoval, že mě něco bolí. Když se podívám na jeho nohy, na celý ten příběh, jsem v pohodě. Vážím si každé minuty na hřišti.“
Projevuje se nějak jeho handicap na trénincích?
„Jen mu trvá delší dobu, než něco vysvětlí, nemůže to ukázat. Navíc má horší mančaft, pro většinu kluků je I. A třída strop, o to je jeho úloha těžší. Kdyby měl lepší kádr, klidně by mohl trénovat v přeboru. Tréninky má dobré, určitě to není tak, že bychom jen hráli fotbálek. Ukočíruje si to. Jen mi ho bylo líto v zimě, když byl třeskutý mráz. My se můžeme hýbnout, ale on tam sedí, ať prší, sněží... S týmem hodně žije.“
I proto asi nehrozí, že by u vás někdo něco vědomě vypustil, ne?
„Nikoho nemusí přemlouvat, aby chodil na tréninky, chodí nás dost. Minulý pátek byl ale zklamaný, trénink se zrušil, on by na něj přitom chtěl jet.“
Jakou má v kabině autoritu?
„Velkou. Rozhodně od nikoho neslyšíte ty klasické narážky, co to zase trenér vymýšlí za kraviny. Nikdo ani necekne. Navíc nám má co dát. Vždycky všem přesně a trefně dokáže říct, kde by měli přidat, co zlepšit. Nevytýká žádné blbosti, přesně dokáže odhadnout klady a zápory daného hráče.“
Dokáže vás seřvat?
„Ani nemusí. Naštvanost je na něm vidět. Ale nemá problém zařvat, je slyšet. Pořád burcuje, radí, má to v sobě. Máme připravené standardky, přemýšlí nad sestavou. Rozhodně to není tak, že by jen rozdal čísla a jdeme na ně. Všechno má svůj pevný řád. Jeho jediná potíž je s tou obratností.“
Prý se na jeho účet v kabině moc nevtipkuje.
„Velké srandičky a takové ty hecy na tréninku, na to on moc není. Spíš se dívá a přemýšlí. V kabině se normálně baví, ale tyhle věci ohledně jeho příběhu se nerozebírají, je to moc křehké. Z mé strany je tam respekt. Svým příběhem nám všem utváří motivaci. Každý si pak víc váží svého zdraví, které on ztratil.“
Nedávno jste mu aspoň udělali velkou radost, když jste porazili nabité Dolní Chabry, ne?
„Přesně tak, vychutnával si to. To jsou minuty, kdy je opravdu šťastný, měl tam rodiče, užíval si to. Já si sebe v jeho pozici nedokážu představit. Nevím, jak bych to zvládnul.“
