Když procházel mix zónou do kabiny, slušně odmítl ruské novináře a pospíchal k těm českým. A hned zvesela spustil posvém. „Já vás mám stejně nejradši, vy jste mi za poslední týden udělali takový jméno!“ rozesmál se Jaromír Jágr v narážce na pochvalné články komentující jeho výkony a přístup k reprezentaci.

My? Vždyť jste na ledě kraloval! Skoro ve čtyřiceti letech… Co cítíte teď, s bronzovou medailí na krku?
„Záleží, co si kdo bude pamatovat. Co vy novináři, co my hokejisti a co zůstane v hlavách fanoušků. Zlatá medaile je perfektní, na třetí místo si za pár let nikdo nevzpomene. Historie zná jenom vítěze. Na druhou stranu, nikdo nám nevezme pocit, že jsme odehráli výborný turnaj! Byli jsme výborná parta… Až na půlku zápasu se Švédy jsme tady byli výborní. Asi jsme ale narazili v ten den na lepší mužstvo. Hráli chytřejší hokej, my jsme se najednou ocitli v pozici, že prohráváme a moc brzy jsme to možná otevřeli. To byla naše chyba. Až na tohle to byl celkově vynikající turnaj.“

Takže co ve vás převládá: hezký pocit ze zisku medaile, anebo zklamání z promarněné šance na zlatou obhajobu?
(přemýšlí) „Ono jde hlavně o pocity a ty pocity mi říkají, že je škoda, že nemáme zlato. Jenže, vyhrávat pořád nemůžeme. Díky bohu se nám to povedlo před rokem, kdy to nikdo nečekal. Měli jsme neskutečný štěstí, které nám tady chybělo. Mít ho trochu tady, mohlo být všechno úplně jiný. Tohle ale nemůžete režírovat, jsou to životní situace, které přicházejí a odcházejí.“



Těšit vás ale musí fakt, že jste na mistrovství světa porazili třikrát po sobě silné Rusko. To je přece unikátní věc!
„Třikrát na mistrovství a ještě nedávno v Brně… Uvidíme, co na to řekne pan Holík. (směje se) To se ani jemu nepovedlo.“

Už loni, bez ohledu na výsledek šampionátu, jste nabádal hokejisty z NHL, aby podporovali svojí účasti na MS český hokej. Nakonec jste vyválčili zlato, letos bronz. Jak vidíte reprezentaci dál?
„Záleží, jak se na to budeme dívat. Jestli podle výkonů nebo umístění. Každý je jinýho názoru. Někdo tvrdí: Já radši uvidím špatnej hokej, ale vezmu zlato. Jiný poví: radši chci kvalitní hokej a beru bronz. Záleží, pro koho je co víc. Nejlepší je, když se to sejde, hrajete skvělý hokej a ještě máte zlato. Jenže takhle to fungovalo leda v osmdesátých letech, kdy existovala sovětská sborná. Ta věděla, že bude hrát výborně a bude za to brát zlato.“

Vás osobně tedy získaný bronz hodně hřeje?
„Nám se to nakonec sešlo, i když z toho nebylo zlato. Byla výborná parta, hráči z Ameriky, co přijeli, jsou vynikající borci. Těžko budeme mít lepší mančaft. V NHL do play off  nepostoupily týmy, v nichž působí naši nejlepší hráči. Patrik s New Jersey, Pleky s Montrealem, Havli s Minnesotou… To samé Židla, bráchové Michálkové.“



A co vy a národní tým v budoucnu?
„Já nejsem hráč, který by řekl, že jde o jeho poslední turnaj a pak to vzal zpátky. Teď o tom nepřemýšlím. Uvidím, jak se budu cítit a zda mě trenér vezme. Ale říkám si: Proč bych neměl hrát, když týmu můžu pomoct? Na věku vůbec nezáleží, to je přeci úplně jedno, kolik vám je.“

Kompletní rozhovor čtěte v pondělním vydání deníku Sport