Další Reichel v útoku hokejové reprezentace. Na sraz do Jihlavy přijel jedním autem s tátou Robertem, asistentem Miloše Říhy. Kristian Reichel může mít informace z první ruky, o nominaci se však od otce nedozvěděl. „Je trenér, ne? Napsal mi to jeden kámoš,“ líčil v neděli hráč Manitoba Moose v AHL, jenž v zámoří bojuje bez draftu o smlouvu v NHL. Jen tak se nevzdá.
V partě mladíků, které pozval Miloš Říha na tréninkový kemp na Vysočinu, jeho jméno zasvítí. Syn slavného otce, rovněž útočník s talentem. „Je to pro mě čest a motivace do další práce,“ okomentoval premiérovou pozvánku do seniorské reprezentace.
Jeden by řekl, že u Reichelů bouchalo šampaňské. Omyl, rodina přešla celou událost s ledovým klidem. Táta Robert, olympijský vítěz z Nagana a kapitán trojnásobných mistrů světa, prý úspěch svého potomka nekomentoval. Aspoň před ním ne. „Nebavili jsme se o tom. Jen jsem mu řekl, že jsem dostal nominaci,“ popisoval jednadvacetiletý centr, jenž si přes AHL razí cestu do nejlepší ligy světa.
O tom, že otec bude celý týden v Jihlavě jeho nadřízeným, nijak nedumá. Vypadá, že je mu to víceméně fuk. „Hlavním trenérem je pan Říha, já si neberu tlak na sebe. Chci ukázat, co ve mně je a hrát hokej, který umím,“ nastínil s nadhledem.
V minulé sezoně odehrál Reichel junior za Manitobu v AHL 55 utkání a dal jen dva góly. „Měl jsem hodně šancí, trefil jsem snad nejvíc tyček z týmu. Na to se ale nehraje,“ ví moc dobře. V koncovce musí přidat, jinak si o šanci výš neřekne. „Každému stoupne sebevědomí, když ty body má. Ale byla to první sezona a nehrál jsem moc. Chci být lepší,“ nakázal si.
Loňským draftem Reichel neprošel, musí to zkoušet jinak. A bude dál, návrat do Evropy zatím neplánuje. „Ono se říká, že kdyby se to povedlo hned, je to super. Jenže je to běh na dlouhou trať. Lepší je vydržet, to vám přinese ovoce, než kdybyste to uspěchal. Jsem trpělivý. Doufám, že jednou to vyjde,“ nevzdal se snu o NHL, kde má jeho otec velké jméno.
Šílené podmínky pro život
Za mořem je dva roky a cítí na sobě pokroky. Nejen herní. Před rokem mu vyšel světový šampionát do 20 let, za Česko nastřílel tři góly. Sedí mu užší kluziště, rychlá hra. „Vyzrál jsem jako hráč a zlepšil jsem se i do života. Získal jsem zkušenosti,“ pochvaluje si člen farmy Winnipeg Jets. Od klubu dostal na léto doporučení, co má zlepšit. „Nejtěžší je vyspět z juniorského hokeje do toho dospělého. Chtějí, abych se zaměřoval na přihrávky, na buly, na střely. Zaměřují se na maličkosti, které pak mohou hráči pomoct,“ uvědomuje si.
Minusy života daleko od domova? Velká zima v kanadské prérijské provincii. Občas se teplota smrskla na minus 50 stupňů. Docela šílené podmínky pro život. „V té zimě je nebezpečné někam chodit, všechno je daleko. Na druhou stranu je vzduch sušší, takže to není tak hrozné, zvyknete si. Když bylo minus, bylo to na lehčí mikinu. Většinou jsme jenom trénovali, jezdili na zápasy anebo jsem byl doma. Tři měsíce jsme byli na tripu. Nic jednoduchého,“ zavzpomínal na sezonu.
Navzdory útrapám v AHL pokračuje. A věří v další progres, větší důvěru. „Nebudu nováčkem v organizaci, chci hrát víc, dostat víc prostoru. Nic nemám slíbeného, musím si to oddřít. Když budu připravený do sezony, pak to budu potvrzovat i na ledě,“ nepochybuje útočník, jenž v Česku trénuje v Teplicích a na led chodí s áčkem v Litvínově.
Kemp v Jihlavě uvítal. Zase se dostane do jiného prostředí, vyzkouší si nové věci. „Zatrénuji si pořádně pět na pět, budu týden na ledě dvoufázově. Když jsem na ledě s kluky z Litvínova, tak se do toho moc nezapojuji,“ nachází pozitiva na reprezentačním srazu, v němž chybí přípravný zápas.
Oficiální reprezentační start si tak další z rodu Reichelů zatím nezapíše.
