Znají se od dětství. Kdysi vytvořili na ledě obávanou dvojici, každý se jich bál. Kolik gólů jim zase nasypou… Jaromír Jágr a David Čermák, současný kouč Rytířů. „Když jsem Jardu viděl v Budějovicích, byl jako tehdy. Když chtěl dát gól, dal ho,“ usmívá se trenér, který je zároveň v klubu sportovní manažer. Takže už přemýšlí, jak zvládnout extraligovou sezonu. A v čem byl jedinečný jejich mládežnický kouč Karel Beran?
Má od nejslavnějšího českého sportovce velkou důvěru. „Z toho mám radost, ale zároveň je to závazek. Nechci ho zklamat,“ říká kouč David Čermák, sám bývalý úspěšný útočník, jenž jinak zůstává rád v ústraní.
Jágr tvrdil, že věřil v postup od začátku sezony. Vy také?
„Tím, že se vrátil do Česka, byla šance mnohem větší. Jarda tomu hned od začátku opravdu hrozně moc věřil. Po minulé sezoně nám odešli čtyři klíčoví útočníci (Pekr, Tůma, Kloz, Přikryl), přišel vlastně akorát jenom Vampy (Petr Vampola). Takže jsem z toho měl malinko obavy, ale Jaromír furt říkal: Hele, neboj, já budu hrát, to dáme. Fakt se neboj!“ (usměje se)
Měl pravdu.
„Říkal, že pokud vydrží hráčům zdraví, což se naštěstí v baráži stalo, že to dáme. Takže to trefil.“
Tlačil jste na něj, aby v sezoně naskočil dřív? Začal hrát až v únoru.
„Občas jsem se ho šel zeptat, když už to vypadalo, že by mohl hrát. Když jsem k němu šel, hned na dálku na mě houknul: Jestli se jdeš zeptat, jestli jdu hrát, tak nejdu! (usměje se) Chtěli jsme, aby nastoupil co nejdřív, ale on chtěl naskočit, až bude opravdu připravený. Aby se hned nezranil. Přesně věděl, co dělá. Potom se každým zápasem zlepšoval. To každý viděl.“
Znáte ho dlouho, překvapuje vás vůbec ještě?
„Vím, jaký to byl hokejista. Znám ho od mládí. Na ledě si dělal, co chtěl. Když chtěl dát gól, tak ho dal. Tohle prostě dokážou velcí hráči v hokeji, ve fotbale. Rozhodnou vždycky nejdůležitější zápas. Ale že on to umí i v tomhle věku, když je mu sedmačtyřicet, to je pro mě neuvěřitelné.“
Před svým čtvrtým gólem se zdálo, že si opravdu řekl, že ho jde dát.
„A to už mohl skórovat i pár střídání předtím. Něco neskutečného. Jako Ronaldo. Když Juventus prohraje v prvním zápase 0:2, tak on to potom vezme na sebe, dá hattrick a jdou dál. Jarda to teď udělal podobně. Tohle mají ti velcí hráči v sobě. Věří si.“
A to ještě ho bolela třísla, že?
„Říkal, že ho táhnou, tak si je šel během první třetiny protáhnout. S tím, že si je nechce víc poškodit, aby mohl naskočit, kdybychom ještě náhodou hráli v neděli o všechno. Celkem dal čtyři góly, ale mohlo jich být i víc. Prostě neuvěřitelné.“
Vybavili jste si společné zážitky z dětství? Když jste soupeře válcovali?
„Jo, občas na něco narazíme. Teď jsme vzpomněli na našeho trenéra Karla Berana, který, bohužel, nedávno zemřel. Tak možná nám seshora držel palce i on.“
Hodně vás ovlivnil, že? Dal vám lásku k hokeji.
„Obrovsky. Řekl bych, že se úplně vymykal. V porovnání s ostatními trenéry, které jsme měli, byl jiný. Kamarádský. Nechal nás hrát. Nedávno jsme s Jardou vzpomínali, jestli na nás vůbec někdy vykřikl. A myslíme si, že ne. Nenadával nám, nekřičel na nás. Když nás chtěl popíchnout, tak si do nás ironicky rýpnul. Aby nás vyprovokoval. Ale nechal nás hrát. Jardovi to v té době hrozně pomohlo.“
Že ho nechal vynikat.
„On by byl i tak výborný hráč, ale je pravda, že mu to prospělo. Nenutil ho jenom, aby nahrával. Řekl mu: Jeď, projeď celé hřiště. Takže do něj dostával individuální dovednosti. Když teď koukám na mládež, tak děti si někdy podle mě až moc nahrávají, zbytečně to hrotí, že už odmala chtějí hrát týmově. Možná tím potlačujeme tu jejich jedinečnost. Když to někdo vezme na sebe, hned na něj rodiče řvou, ať přihrává.“
Vy jste tehdy hráli bez nervů, pro radost?
„Obrovsky jsme si to užívali. Nebyl žádný stres. Prostě jsme si šli zahrát. Bylo jedno, jestli jdeme hrát i za jiný tým, nikdo to neřešil. Odehráli jsme třeba denně dva až tři zápasy. Teď jsou omezení, za víkend se nesmí hrát dvě utkání. Přijde mi to strašně svázané. Radost u dětí trochu chybí.“
Jak vám při vaší práci pomáhá, že jste s Jágrem kamarádi z dětství?
„Znám ho dlouho, beru jako kamaráda, takže ten vztah je trošku jiný. Určitě je to lepší.“
Ale zároveň je to pro vás větší zodpovědnost, ne?
„To asi jo. Vím, že mi věří, takže bych nechtěl zklamat jeho důvěru.“
Hodně pomohlo, že po návratu ze zámoří řídí klub přímo z Kladna?
„Určitě je to jednodušší. Jsme neustále v kontaktu. Když ještě hrával v NHL, soustředil se hlavně na sebe, dával tomu všechno. Takže jsme spolu nemluvili až tak často.“
Je to majitel, legenda. Dá se předpokládat, že mluví i do vaší trenérské práce. Nebo ne?
„Když hrál Martin Straka v Plzni, tak měl také obrovské slovo. Nebo Martin Erat v Brně. Všude to funguje, že velcí hráči si k tomu něco řeknou. A nemusí to být ani majitelé. U Jardy je to stejné. Domluvili jsme na stylu hry, řešíme i další věci. Ke spoustě věcí řekne svůj názor, ale potom nám poví: Já bych to udělal takhle, ale rozhodněte si to vy. Nechával to na nás. Ale určitě si nechám od takového hráče poradit. Stejně jako od Plekyho (Tomáše Plekance). Nebo Vampyho (Petra Vampoly). To dělají všichni trenéři.“
Také Tomáš Plekanec měl klíčový přínos, že?
„No jasně. Je to fantastický hráč i člověk. Jeho přístup k hokeji je příkladný. Je to prostě týmový hráč. Nekouká na svoje body, hraje pořád pro mužstvo. A nám to hrozně pomohlo. Když hráči viděli, co on je schopný ubránit v oslabení. Nebo že nevypustí jediný souboj, rve se. Hrozně moc to tým zvedlo.“
Je to mistr detailů…
„Ano, úžasně předvídá. Stoupne si tam, kam ví, že puk poletí. Jde tam dopředu. To samé i v oslabeních… Ví, kudy to půjde a jede tam. Proto je v oslabeních tak platný. Tohle možná fanoušci až tolik nevidí, ale celkově týmu hrozně moc pomáhá.“
Už se těšíte, až Plekance s Jágrem povedete i příští sezonu v extralize?
„No, uvidíme, jestli u toho budu i já.“ (usměje se)
Zaznívaly nějaké spekulace, že by tým mohl převzít kouč Vladimír Růžička, ale co jsem slyšel, není to pravda.
„Nevím, to je na Jardovi. Řeknu to takhle: Kdybychom pokračovali i my trenéři, samozřejmě by to byla velká výzva zahrát si v extralize. Už když se přijede na stadiony v baráži, je to jiná úroveň. Bude to motivace nejenom pro nás, ale hlavně pro hráče. Že si budou moct extraligu zahrát, protože v týmu nemáme tolik kluků, kteří by si ji zahráli předtím.“
Jágr tvrdí, že je to hlavně o tvrdé práci. A že i současný tým by dokázal v extralize obstát.
„Baráž se hrála proti dvěma nejhorším týmům z nejvyšší soutěže, takže srovnání s extraligou může být jiné. Naším vzorem by měla být třeba Olomouc. Nebo Zlín, Vary. Týmy, které to dokázaly uhrát i s týmem bez velkých jmen. Nebo s extra drahým rozpočtem. A hrají tam přitom důstojnou roli. Takže my budeme chtít v příští sezoně jít touto cestou.“
Už se o tom s Jágrem hodně bavíte?
„Probírali jsme to. Jarda sám řekl, že většinu týmu tady bude chtít nechat. Že si to kluci vybojovali. Navíc moc hráčů na trhu ani není, protože všichni je podepisují dřív, než by oficiálně měli. Ještě před koncem sezony. Někoho budeme hledat, ale tým se radikálně nezmění.“
Trh je velmi rozebraný, že?
„Manažeři nedodržují to, že by měli hráče podepisovat až po sezoně. Takže i teď během baráže se stávalo, že vedení jiných klubů volalo našim hráčům, aby šli k nim. I z těch, co hrály také baráž. To by se dít nemělo, ale bohužel se to děje…“
V neděli hrajete poslední domácí zápas, měla by to být hlavně rozlučka s fanoušky. Jak k utkání s Chomutovem, v němž už o nic nejde, přistoupíte?
„Právě kvůli fanouškům chceme, abychom podali odpovídající výkon. Lidi si to zaslouží, protože od play off vytvořili fantastickou atmosféru. Takže bychom chtěli nastoupit v kompletní sestavě. Možná až potom v úterý do Pardubic vezmeme mladší hráče. V neděli ne. Chceme, aby si to lidé pořádně užili.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
