Nebyl to klasický rozhovor. Odehrával se v nezvyklých kulisách, pod dohledem. Deníku Sport zprostředkoval hokejový svaz setkání s někdejším majorem, na kterého podle spisů komunistické Státní bezpečnosti donášel Tomáš Král. Muž, kterého jsme při odhalení kauzy označili jako Lotr, i když známe jeho identitu, vystupoval pod podmínkou anonymity, odmítl fotografování. Krále se zastával. U interview s mužem, jenž byl dvanáct let ve svazcích StB rovněž evidovaný jako agent vojenské kontrarozvědky, asistoval mluvčí svazu.
Zapadlé místo mezi lesy severně od Plzně. Na návsi zaparkované svazové auto. Už na nás čeká Zdeněk Zikmund, tiskový mluvčí Českého hokeje, který Sportu rozhovor veřejně nabídl. Náš deník se přitom snažil „Lotra“ ještě před uveřejněním informací o Králově spolupráci s vojenskou kontrarozvědkou kontaktovat, dopis se k němu však podle jeho slov dostal pozdě. Když pak v novinách viděl dobové výpisy ze svazků a svědectví, jak na něj vlivný právník donášel, sám se svazovému šéfovi prý ozval. Že se ho zastane.
Jdeme do jednoho z dřevěných altánků u lesa, tam nás vítá chlap v červených montérkách. Podáme si ruce. Posadí se ke stolu, vedle něj usedne mluvčí Zikmund, který si rozhovor také nahrával, potom si vyžádal autorizaci. Někdejší major Královi, jenž ho udával, prý sám zavolal, aby se ho zastal. „Byl jsem tak nasranej, to si ani neumíte představit,“ říká.
Jeho odpovědi jsou plné podobných expresivních výrazů, vojenskou minulost nezapře. Sám chce udělovat pokyny, kdy se začne nahrávat a kdy rozhovor skončí. Víc otázek nepovolí. Tady jsou jeho autentická slova. Deník Sport zároveň upozorňuje na problematická místa ve výpovědích.
Kdy jste se s Tomášem Králem poznali?
„V roce 1987, když nastoupil k jedenáctému tankovému pluku. Přišel jako absolvent právnické fakulty k absolvování povinného vojenského výcviku. Vybral jsem si ho sám, aniž bych ho předtím znal. To říkám na rovinu.“
Vybral jste si ho kvůli jeho právním službám?
„Samozřejmě, Tomáš byl vystudovaný právník. Ještě jsem měl v téhle pozici ve štábu dva kluky, aby se prostřídali a předávali si zkušenosti. Já jsem u všeho být nemohl, i když k většině případů jsem jezdil. Když ke mně Tomáš přišel… Řeknu vám jedinou věc: schopnej, chytrej, inteligentní kluk, který se zapracoval perfektně. Vyšetřovaly se i mimořádné události, dělo se ledacos. Tihle kluci pak dávali našim výstupům právně správnou formu. Aby tam nebyly nějaké kraviny, když se třeba podávala trestní oznámení. Oni to pak nosili na prokuraturu.“
Jak do toho zapadá vojenská kontrarozvědka, s níž Král spolupracoval?
„Podle předpisů musely být o všem informovány orgány vojenské kontrarozvědky. Buď jsem tam šel já, nebo jeden z kluků, kterého jsem určil. Dodnes toho lituju, že jsem je tam posílal. Vy jste asi ani jeden nebyli na vojně… Byly to kurvy! Hned ty mladé kluky lovili ke spolupráci. Jako nezkušení na sebe ledacos řekli, oni toho hned zneužili. Museli vykazovat výsledky, to znamenalo vždycky lapnout nějakou duši. Dodnes toho lituju. Nedovedu si představit, že by ke spolupráci nezlákali i někoho jiného. Já si k sobě vybíral lidi z rodin, o kterých se vám ani nezdá. Byli to lidi, na které mohlo být absolutní spolehnutí. Tomáše ale asi blbým způsobem zlákali. Po vojně chtěl jít dělat právníka do plzeňského pivovaru, takhle jsme se o tom bavili. Tohle tam třeba mohl říct. Oni na to, že mu pak pomůžou. Něco za něco. Třeba nějak takhle chudáka kluka získali.“
Co udělal pak?
„Byl takový frajer, že šel rovnou za mnou a říká mi: Náčelníku, já jsem udělal strašlivej průser. Nějakému P. (Pospíchalovi – pozn. redakce) jsem tam kývl na spolupráci. Říkám mu: Tomáši, ty vole, cos to udělal? Když budeš na vojně, z toho se už nedostaneš. Oni tě budou úkolovat. Tomáš mi řekl, že jeho úkol je donášet na mě a že to udělat nemůže. My jsme měli dobrý vztah, se všemi kluky jsem si tykal. Nebyli to vojáci, kteří lítali jako bigoši u pluku. Byli to inteligentní chytří lidi. Tomáš do toho spadl kvůli mně, že jsem ho tam já kokot poslal. Otevřeně říkám, že on jim ale jen předával informace, na kterých jsme se spolu dohodli. Abyste si nemysleli, Tomáš Král je charakterní, slušnej, rozumnej chlap.“
ROZPOR 1: Šance, že by se Král s majorem takhle dohodl, je minimální. Potvrzuje to i historik Petr Blažek. Sám Král byl vojenskou kontrarozvědkou odposloucháván, prověřovali si, jestli jsou jeho zprávy pravdivé. „Bylo prověřeno, že před objektem nebyl agentem Renátou dekonspirován zájem VKR,“ stojí doslova ve spisech.
Zůstali jste i po vojně v kontaktu?
„Samozřejmě! Před Vánocemi jsme se potkávali pravidelně. Znala ho i moje nebožka manželka.“
Teď vás kontaktoval Král, nebo jak se zrodilo, že tady spolu sedíme?
„Moje současná partnerka mi ve středu přinesla noviny, ať se podívám, co píšete o Tomášovi. Když jsem si to přečetl, moje první slova byla: cui bono? V čí prospěch, v čím zájmu to je? Kdo tuhle špínu na něj po pětatřiceti letech vytáhl?! (důrazně) Já tohle nepovažuju za normální. Navíc kdyby se mě někdo zeptal, já bych řekl, že jsem o tom věděl, ať toho kluka necháte na pokoji.“
Snažili jsme se vás minulý týden kontaktovat. Doma jsme vás nezastihli, nechali jsme vám ve schránce dopis. Na ten jste neodpověděl.
„Já žiju devět měsíců v roce na chalupě, ten dopis jsem dostal do ruky teprve včera (ve středu). Byl jsem tak nasranej, to si ani neumíte představit. Je to ale vaše práce, takhle to beru. Za Tomáše dám obě ruce do ohně. Když jsem od něj kdykoli cokoli potřeboval, vždycky to bylo bez problémů. Stýkali jsme se léta. Znal jsem skvěle jeho rodiče. Kdyby oni tohle věděli, tak by ho zabili! Byli to slušní lidi.“
Zpátky k minulé otázce, kontaktoval vás po otevření kauzy sám Tomáš Král?
„Ne, já sám jsem mu zavolal, co se to děje. Mám ho celá léta v mobilu. Nikdy jsem téhle známosti ale nevyužil.“
Jak to, že jste se tehdy takhle sblížili?
„Byl chytrý, inteligentní. S takovými lidmi se dobře dělá. Strávili jsme spolu spoustu času. Za týden jsem byl doma tak jeden den. Dělalo se v pátky, svátky. Nikdo se s námi nebavil. Měli jsme dost času se poznat.“
Říkáte, že jste věděl o všem, co na vás Král řekl vojenské kontrarozvědce. Je to tak?
„Ano, věděl.“
Takže jste souhlasil, že o vás nahlásí, že na pracovišti neustále pijete alkohol, že doma má navrch vaše žena…
(vstupuje mluvčí Českého hokeje Zdeněk Zikmund: „Takhle to ve spisu s alkoholem nebylo.“)
„Mně je úplně jedno, co si tam oni napsali, co si tam vymysleli po tom, co odešel. To je mi úplně jedno.“
Proč by měli příslušníci zájem si na vás nebo na třiadvacetiletého Tomáše Krále něco vymýšlet? Nikoho nezajímal, byl to obyčejný mladý muž.
„Přesně na takové kluky kontráši cílili! Dokázali toho využít. Napsali zápis o setkání, které třeba vůbec neproběhlo. Potřebovali vykázat činnost.“
ROZPOR 2: Že by si StB v tomto případě vymýšlela falešné zprávy, nedává smysl. Dějová linka a propletenec zpráv různých dalších agentů, kteří na majora rovněž donášeli, je totiž poměrně jasný. Všechny informace se vzájemně potvrzují a navazují na sebe.
Takže si podle vás major Pospíchal, který byl Králův řídící důstojník, zprávy ze setkání vymýšlel.
„To byl hajzl první třídy! Byl to člověk, který obcházel lidi po štábu divize a lovil ovečky. Jenže tam byli samí zkušení chlapi, kteří ho posílali do prdele. Pak tam byli ti mladí… Tomáš určitě neměl zájem mě poškodit. Choval jsem se k němu velice slušně.“
Tedy opakujeme: věděl jste o všem, co na vás hlásil?
„Heleďte se, co tam z něj potom vytáhli… On mi vždycky řekl, že jim řekl jen to, na čem jsme se domluvili. Že se na vojně chlastalo, chlapci, jo, to se chlastalo. Když tam budete týden v kuse nevyspalý a spát na zemi na karimatce… Když vám velitel řekne, že dokud nenajdete granáty, tak domů nepojedete… Takhle to hoši bylo, abyste věděli. Tomáš Král určitě neměl důvod, aby na mě žaloval a práskal. To ne! Za to dám ruku do ohně! (tluče rukou o stůl) Věděl jsem o tom, že jim kývl na spolupráci. Nikdo jiný by to neudělal. Kdyby se to bývalo profláklo, tak Tomáš skončil hodně špatně. Z toho si udělejte závěr, jaký chcete. Nevím, kdo se teď snaží vytáhnout takovou špínu.“
To je popis tehdejší reality na základě spisů. Nic jsme si nevymysleli.
„Ano, to byla bohužel realita tehdejší společnosti.“
Počítáme, že znáte svoji složku i složku Tomáše Krále, je to tak?
„No samozřejmě.“
Tak co potom říkáte na to, že vám podle spisu Král ukradl klíče, pomohl s instalací odposlechu, prohledával vám sako, kreslil plánek bytu…
„Nesmysl! To není pravda! Tomáš je levej jak turecká šavle, ten vám nenamaluje nic, natož aby vymýšlel plánek. Co si pamatuju, u mě v bytě byl Tomáš tak třikrát, čtyřikrát. Tyhle byty jsou postavený na jedno brdo. Jsou jeden jako druhý. Navíc nevím, proč by to Tomáš dělal. On neměl na rotě ani postel. Spal doma, abyste věděli. Jeho manželku jsem znal. To byla lékařka. Udělejte si z toho, chlapci, závěr, jaký chcete. Ale to je všechno, co k tomu řeknu. Já už se budu odvolávat výhradně na pana Zikmunda, tiskového mluvčího. Nikomu neposkytnu žádný rozhovor, jste jediná výjimka. Je mi sedmdesát let, už se nebudu rozčilovat s nějakýma čur..., kteří mi budou stát s mikrofonem před barákem.“
ROZPOR 3: Podle spisu se majorovi Král zdatně vetřel do přízně. Scházeli se velmi často i v soukromí. Mnoho setkání proběhlo v bytě majora, ale také na chalupě u Úněšova. „Mezi vánočními svátky (1987) byl agent s objektem v denním kontaktu, navštěvoval ho i v soukromí,“ psal Králův řídící důstojník Pospíchal.
Co vás vede k tomu, že promluvíte, i když anonymně? Jediná motivace je zastat se vašeho známého?
„Ne, to není jediná motivace. Ta je, aby vyšla pravda najevo. Aby z něj neudělali udavače, o kterým já jsem nevěděl! O to mi tady jde. Já bych se na to vykašlal… Jestli by šlo o to, že ho mají odvolat, řekl bych: Tomáši, udělal jsi nějaký průser, tak tě odvolali. Ale aby na něj někdo vytáhl, zrovna teď, v téhle době, takový věci? Mně se to nelíbí! V čím je to zájmu? Kdo si to objednal? Chápete mě, co tím chci říct? Tohle si prostě někdo objednal. Vy normálně cíleně nepůjdete po Tomášovi Královi… Ten je vám u prdele, stejně jako já.“
Je to šéf národního sportu. Zaráží nás, proč takhle přemýšlíte. Na čí je to objednávku… To také o něčem svědčí. My jsme si ten jeho spis prostě vyžádali. To nemůžeme?
„Vy si ho můžete vyžádat, já neříkáme, že ne.“
Proč by to mělo být na něčí objednávku?
„Je to můj názor. Já si to myslím. Nezlobte se na mě, já si můžu myslet, co chci.“
Ale to si myslíte v tomto případě špatně.
„Já si můžu myslet, co chci. Nebudeme o tom diskutovat.“
Mluvil jste v tomto duchu i s Králem? On si také myslí, že je to na něčí objednávku?
„Ne, ne, ne, Tomáš si nic nemyslí. On akorát chtěl, aby pravda vyšla najevo. My jsme spolu mluvili asi pět minut. To bylo všechno. Já jsem z toho byl sám v šoku, řeknu vám to na rovinu. Já jsem to ani neobjevil, ale přišla moje přítelkyně a říká: Podívej, co tady píšou o Tomášovi Královi. Já jsem si řekl: No to snad není možný!“
ROZPOR 4: Informaci, že major kontaktoval Krále jako první, nelze ověřit ani vyvrátit. Rozhovor s ním však kompletně organizoval hokejový svaz. Major se mohl Sportu ozvat sám, to neudělal. Vše proběhlo za dozoru svazu. Také autorizace rozhovoru probíhala přes mluvčího Zikmunda.
Vy jste byli v kontaktu i dříve, říkal jste, že jste si pomáhali. Co jste tím myslel?
„Když jsem potřeboval třeba právní služby, šel jsem za ním. Přišel jsem, vždycky mi vyšel vstříc. Vždycky. A nic za to nechtěl. Takhle to bylo, pánové.“
Tušíte, kolik na vás bylo nasazeno lidí, kteří měli donášet?
„Co já jenom vím, tak ještě jeden major… Určitě pak nejméně dva lidé z politického oddělení. Politruci. Hoši, vy si nedovedete představit, co to bylo za bandu. Kdyby v tu chvíli nebyli, měli jsme nejlepší armádu na světě. S jejich PŠM (politické školení mužstva) a dalšími píčovinami… Co vám mám povídat.“
Byl jste podobně domluvený i ostatními jako s Tomášem Králem? Že vám budou říkat, co o vás nahlásí?
„Ne, nikdo mi nic neřekl. On byl jediná výjimka. Heleďte se, i v tom VKR (vojenská kontrarozvědka) existovaly kanály, že jsem se to dozvěděl. Byl tam chlap, který na VKR normálně dělal. Bydlel o dva bloky dál, oslepla mu manželka, byl nešťastný, děti se na něj vykašlaly, opustily ho. Neměl nikoho. Tak mi vždycky zavolal, pojď se mnou na pivo. Leccos mi řekl. Nesouhlasil s tou politikou. V roce 1988 už se vědělo, že k něčemu v republice dojde. A tihle gauneři, kontráši a spol., to věděli. Ti už si tenkrát ukradli spoustu spisů, na základě kterých dodneška vydírají lidi. I mně se to jednou stalo. Protože jsem měl docela lukrativní zaměstnání, když jsem odešel z armády.“
Co jste dělal?
„Zástupce anglicko-holandské firmy, která měla na starost hrací automaty, kulečníky, flippry. Velice lukrativní záležitost, dělal jsem to pro ně pětadvacet let. Byla jediná podmínka – že nesmíte krást. Ale za ten plat by to člověk ani neudělal. Dalo se to všechno zkontrolovat.“
Podle svazků jste byl vy sám dvanáct let spolupracovníkem vojenské kontrarozvědky StB. Jak se k tomu stavíte?
„Bez komentáře. To s Tomášem Králem nijak nesouvisí.“
Zpátky k tématu. Takže to, co na vás hlásili ostatní, jste nevěděl?
„Ne. Jediný to byl Tomáš. Proto jsem si ho tak hrozně moc vážil. Přitom on sám riskoval. Kdybych se někde zmínil nebo někomu řekl, že mi to povídá, nedovede si představit to tóčo, které by následovalo. Hele… Kontráši měli tak strašnou moc, že když chtěli, sebrali vám prověrku. A u mě všichni, kteří pracovali, museli mít prověrku na přísně tajné. Když řekli, že mu ji seberou, nemuseli to zdůvodňovat. To je stejný jako dneska.“
Všechny zprávy o vás však na sebe navazují, nejsou tam žádné faktické rozpory v dějové lince. Zdá se, že jste musel být domluvený i s nimi. Jinak vaše verze nepůsobí věrohodně.
„Já o žádných dalších agentech nevím, já se to jenom domnívám.“
Pokud znáte svoji složku, tam jsou jejich zprávy.
„Heleďte se, já se o svoji složku zajímat nebudu, mně je to jedno. Mně je sedmdesát, já si chci v klidu dožít svůj život. Ať mi všichni vylížou prdel. To vám říkám na rovinu. Jestli jim to pomohlo, no dobře, no… Protože já jsem se s nikým nesral. Tehdy to jinak nešlo. Když se režim změnil, tak vám řeknu na rovinu, že předtím byl bordel, ale to, co bylo potom, to bylo něco óbr… Co předváděli naši mocipáni. Tak, poslední otázka.“
ROZPOR 5: Výše major potvrzuje, že svou složku zná. Teď najednou tvrdí, že ne. Jinak o příslušnících vojenské kontrarozvědky StB mluví jako o gaunerech. V této souvislosti je jen dobré připomenout, že pro ně dvanáct let pracoval jako agent.
Podle spisu Tomáš Král udal i jednoho vojína. Jeho jméno necháme v tajnosti, říkejme mu třeba Adámek. Pamatujete si na něj?
„Ne, to nepamatuju.“
Prý měl styky do kapitalistických zemí, proto byl vyřazený ze štábu.
„Heleďte se, to si nevzpomenu, to bych vám lhal. Kdybych měl rejstřík osob, které tam sloužily, našel bych ho tam. Ale to určitě nebylo z Tomášovy hlavy! Vždyť on se s těmi vojáky ani nesetkal. On na tý rotě nebyl! To si vymyslel P. (Pospíchal, pozn. redakce), strčil to tam a bylo to. Tak si to myslím. Víc nemůžu říct. Já jsem se tady chtěl vyjádřit jenom k osobě Tomáše Krále. Takhle si to napište.“
Zmínil jste, že i vás chtěli vydírat. Jak a proč?
„Jistě, protože jsem měl prachy. Dost peněz. Tak se za mnou objevil člověk, který dříve dělal na správě budov. A že ho posílá plukovník K., že by se mnou rád mluvil. Tak jsem mu vzkázal, ať mi vylíže prdel. Takhle jsem jim to řekl. A už mě pak nekontaktovali. Protože to byl šéf toho bordelu.“
(do rozhovoru vstupuje mluvčí Českého hokeje Zdeněk Zikmund: „Tady už padla poslední otázka. Tak jestli se nebudete zlobit, končíme.“)
Úplně na závěr. Informace, které o vás Král sdělil, StB ověřovala. Byl dokonce odposloucháván. To jste se spolu mohli těžko domlouvat, ne?
„Byli jsme denně spolu, všude nás odposlouchávat nemohli. Tenkrát už to bylo kousek do revoluce. Tihle lidi byli hodnocení jenom podle toho, kolik sehnali oveček. Právě proto se i dneska objevuje tolik spisů, protože oni ty lidi jenom znali a založili je na ně. Proto je tolik falešných spisů, proto se tolik lidí brání tomu, že nebyli u StB. Oni si to na ně vymysleli. Řady lidí se potřebovali zbavit. Tak to vždycky bylo, je a bude. Jestli si myslíte, že tihle lidi se v nový době ztratili, tak kulový hovno. Furt někde sedí. Protože žádný stát se bez udavačů a těch, kteří rádi poslouchají cizí řeči, neobejde. To vám garantuju. Tak to bylo, je a bude. I když mě to sere. Tak to je. Ale Tomáš Král, to vám garantuju, vám nelhal. Tady v tom ne.“
ROZPOR 6: V prvním vyjádření, které Král poskytl Sportu k úvodnímu textu celé kauzy, nepíše vůbec nic o tom, jak spolu s majorem údajně převezl celou vojenskou kontrarozvědku StB. Proč to na svou obranu neřekl rovnou a místo osobního vysvětlení či rozhovoru na toto téma zvolil jen strohé prohlášení? Proč v něm tuto skutečnost zatajil a přišel s ní až ve chvíli, kdy Sport zveřejnil všechny detaily? Zásadní otázka, která zůstává nezodpovězená.
Rozhovor končí. I když bývalý major interview sám uťal, dává se s námi do řeči. Zapálí si cigaretu, nám také nabídne, zjišťuje, odkud jsme přijeli. Vypráví, jak má rád hokej a že bychom někdy mohli zajít na pivo… „Chápu, že děláte jenom svoji práci,“ říká mimo jiné. Nezdá se, že by v tu chvíli až příliš chvátal.
Při rozloučení ještě dodá: „Tu vaši obálku si nechám na památku.“ Zmiňuje tím dopis, v němž ho redaktor Sportu žádá o rozhovor. Tiskový mluvčí se s námi loučí, pak se vrací do altánku, kde spolu s dalším pracovníkem hokejového svazu, jenž ho na místo rozhovoru přivezl, pokračují v konverzaci s Lotrem.
Co byl zač major Lotr? |
|
Major byl příslušníkem Československé lidové armády. Už ve 20 letech však začal podle spisu spolupracovat s vojenskou kontrarozvědkou. Agentem byl dvanáct let. V roce 1984 byla jeho spolupráce ukončena pro „neserióznost a alibismus“. Celou jeho složkou se táhne alkoholová linka. Kromě Tomáše Krále na něj bylo během let nasazeno mnoho agentů, deník Sport má k dispozici agenturní zprávy celkem pěti dalších. Pro vojenskou kontrarozvědku byl objektem zájmu, protože údajně udržoval vztahy s výjezdáři a vízovými cizinci v NSR. Byl také členem KSČ, podle názoru příslušníků StB však do strany vstoupil účelově, ve prospěch vlastní osoby. Jedna ze zpráv ho označuje za „křiváka, nečestného a chamtivého člověka, pro kterého není nic svaté, aby dosáhl vlastního prospěchu“. Ve spisu rovněž stojí, že měl major sklony ke krádežím. V roce 1986 ho chytili v restauraci Balaton, jak kradl karton amerických cigaret. |
