Pořádně dlouho se rychlobruslařka Martina Sáblíková vyhřívala v křesle pro nejrychlejší závodnici časovky na cyklistickém mistrovství světa. Kopcovitá trať jí seděla výrazně víc než loňská placka v Kodani, a tak se i mezi specialistkami probila do nejlepší desítky. Skončila devátá se ztrátou 119 vteřin na obhájkyni titulu, Němku Judith Arndtovou. „Nevěřila jsem tomu,“ říkala.
Rychlobruslařka Martina Sáblíková znovu dala svému trenérovi Petru Novákovi důvod spřádat i letní olympijské plány.
„Pro Rio určitě uděláme víc,“ míní Novák po 9. místě trojnásobné medailistky ze zimních Her, jež by jí loni stačilo k nominaci do Londýna. „Možná jo, možná ne,“ odvětí Sáblíková. „Letos mám naježděno o něco víc a tahle trať mi seděla.“
Pětadvacetiletá rychlobruslařka startovala do časovky o délce 24,3 kilometrů mezi prvními. Chtěla skončit lépe než na loňském 28. místě, jejím cílem byla dvacítka nejlepších.
„Nevěřila jsem tomu, že bych měla být v desítce. Ty holky mají naježděno strašně moc a tohle je mistrovství světa, tady jsou nejlepší z nejlepších. Nemohu sem jen tak přijít a říct: Hele, budu do desítky.“
Jenže teď už si může říkat, že ve dvou sportech patří do první světové desítky. „No paráda! Dobře se to poslouchá,“ odvětí Sáblíková se smíchem.
Podobně jako na rychlobruslařských oválech si vychutnávala nizozemskou atmosféru. „Diváci byli ohromní po celé trati. Když někdo zakřičel moje jméno, usmála jsem se. Trpěla jsem na Caubergu, ale jinak jsem si to užívala.“
Kopec ze slavné klasiky Amstel Gold Race jí pomohl i ji potrápil. „Do tři čtvrtě se mi jelo hezky, pak jsem si myslela, že budu zvracet. Až když jsem si zase odpočala, bylo to dobrý. Ale přechod na pozvolnější část mi dal hodně zabrat.“
Dlouho vedla průběžné pořadí a čekala, jak závod dopadne. „Seděli jsme v křeslech pro nejlepší tři, tam mi bylo dobře. Až jak přijížděla poslední patnáctka, začalo se to v křeslech střídat. Tak jsem seděla mimo a čekala, kolikátá budu.“ Obdivovala jízdu obhájkyně titulu, Němky Judith Arndtové. „Když jsem viděla, jak vyjela ten kopec, říkala jsem si: Hmm, tak ta bolest snad vůbec necítí.“
Marně pak čekala v cíli na verdikt z výsledkové tabule. „Ukázali jen nejlepší osmičku. Tak povídám: Super, a co já? Kde jsem? Nejdřív jsem myslela, že jsem dvanáctá, až pak mi přišli říct, že jsem devátá,“ líčila potěšeně.
V sobotu ji ještě čeká silniční závod s hromadným startem, délkou i silou pole zkouška, již dosud nezažila. „Jestli se těším? Teď mám úplně jiné myšlenky. Na sobotu zatím nemyslím. To bude zase něco jiného. Ale půjdu do toho, když jsem tady.“
