Nazvěte si to, jak chcete: bylo to vymodlené, upocené, vynervované, ale přesto úspěšné. Čeští basketbalisté se probojovali na evropský šampionát a „boj“ je třeba třikrát podtrhnout. Do bezproblémové kvalifikace ME totiž mělo představení národního týmu daleko.
A hlavně díky faktu, že Gruzie v předposledním střetnutí rozmetala Maďarsko o dvacet bodů, si mohli Češi dovolit luxus (byť ho zneužívat nechtěli) v závěrečném duelu v Maďarsku o patnáct bodů prohrát. Už jen tím, že chyběly dva body (68:83) od vyřazení, se sluší říct cosi o odřených uších…
Nebylo to ideální, ale upřímně, jiné to asi nemohlo ani být – celá kvalifikace se nesla na takové zvláštní vlně. Tým se vyrovnával s absencemi, souhrou, zraněními, válčilo se s houževnatými soupeři. Takhle vydřený postup je určitě o to cennější.
A ptát se, kdo si po kvalifikaci nejvíc oddechl? Jednoznačně kouč Ronen Ginzburg, jenž po loňském EURO nahradil Pavla Budínského a případný propadák by jeho renomé pošramotil. Takhle může spokojeně tvrdit, že jde o největší úspěch kariéry, k němuž se nepřibližují ani prestižní výhry na lavičce Nymburka.
Je však férové zmínit, že ani on neměl lehkou situaci. Navzdory tomu, že se snažil před kvalifikací objíždět hráče a sjednat si s nimi spolupráci, Jan Veselý či David Jelínek se mu nakonec omluvili. Zvláště v případě Veselého to bylo citelné.
Nová posila Fenerbahce podle mnohých fanoušků neukázala sounáležitost s českým basketbalem a připočteme-li i jeho absenci v kvalifikaci 2012 (tehdy se omluvil kvůli přípravě na druhou sezonu v NBA, což bylo pochopitelnější), těžko se teď bude zbavovat nálepky hráče, který se dostaví, jen když se mu to zrovna hodí a líbí – tedy na vrcholné akce.
Byť se Veselý nezachoval, jak by si možná všichni přáli, v případě zájmu by měl být do reprezentace na EURO povolán. Kvalifikace ukázala, že hráč jeho typu je pro současný nároďák těžko nahraditelný.
Na druhou stranu on sám ale musí vědět, že všechny plusové body a zásluhy, které si Satoranský a spol. nyní vydřeli, se ho netýkají…
Související články
