Dva zajímavé hokejové rozhovory vyšly v nedělním, respektive pondělím vydání deníku Sport. Oba se týkaly práce s mládeží. O české povídali Marek Zadina a jeho talentovaný syn Filip. O finské se jen tak mimochodem zmínil Sami Kapanen, majitel klubu z Kuopia.
Bavili jsme se v minulém týdnu s reprezentačním trenérem Josefem Jandačem (rozhovor vyjde v pátečním, tentokráte hokejovém, magazínu deníku Sport) o loňském Světovém poháru a řeč přišla na finskou výměnu generací. Seveřané měli v Torontu problém vůbec vstřelit gól.
Jenže zároveň postavili extrémně mladý výběr doplněný pouze o pár protřelých lídrů, kteří měli předávat především psychické know how, jak se na velké akci chovat. Výsledek byl částečně obětován budoucnosti.
„Taková situace potká každou zemi, ale oni z téhle zkušenosti mohou za pár let těžit. Až se jim všichni tihle kluci otrkají…“ zamyslel se státní kouč, co přijde. Ano – pravděpodobně další úspěchy. Pak jsme pokračovali v inventuře vývoje tuzemského arzenálu. Nelichotivý kontrast.
Ostatně v minulém ročníku mělo v první padesátce bodování hráčů do 24 let Finsko šest zástupců, zatímco česká strana pouze Davida Pastrňáka , který ovšem zásadní část svého hokejového dospívání strávil ve Švédsku.
Ale zpět ke zmíněným rozhovorům ze stránek Sportu. Filip Zadina se snažil v uplynulém ročníku prosadit do sestavy Pardubic. Jenže existenční lapálie slavného klubu mu tak nějak sebraly čas na ledě a tím pádem i rok vývoje. Hrálo se v tu chvíli zkrátka o víc než o kariéru jednoho kluka.
Že nedostal moc prostoru je jedna věc. Že pak promluvil o svých hokejových souputnících je věc druhá. „Zažil jsem málo kluků, kteří byli ochotní pro hokej udělat cokoliv,“ všiml si. A jeho otec, který mládežnické týmy Východočechů vedl, přitakal.
Otázka je, zda jedno nesouvisí s druhým. Jestli nepotřebují už žáčci, dorostenci vidět ŠANCI, kterou dostanou mezi chlapy. Jestli nepotřebují vidět mladé kluky v tom „velkém“ extraligovém hokeji. Jestli i tohle nemůže být dobrá motivace.
Protože pak přijede finská Kalpa do Brna a její boss Sami Kapanen spustí: „Že bych dostal jednou trenérskou funkci v NHL? To je daleko. Snažím se koncentrovat na práci s našimi mladými hráči. To oni se musí dostat do NHL, já už tam byl.“
Tohle je hlavní ambice borce s více než osmi stovkami startů v nejlepší lize světa. Pomoci klukům z jeho města, aby se dostali na jeho úroveň. Nebo dál. Dokážu si představit, že pak možná dávají hokeji víc než jejich vrstevníci v Pardubicích (a jinde v Česku).
„Snažím se našim odchovancům pomoci, aby si jednou splnili sen a dostali se do Ameriky,“ zazní ještě. Ne, nebrečí se, že mládež je jen zátěž klubové kasy. Naopak. Mládež je základ. Protože v ní může vyrůst nový Kapanen (stalo se, Kasperi se prosazuje v Maple Leafs).
Noví Kapanenové, Strakové , Jágrové a nakonec i Břízové nebo Zábranští (a další) jsou pak ti, kteří jednou mohou organizaci péči a pomoc vrátit herně. A třeba i finančně či výchovně po skončení aktivní kariéry. Na což v tuzemsku málokdo myslí, věří.
Buďme rádi, že se sem tam objeví Dmitrij Jaškin, Tomáš Hertl nebo naposledy Martin Nečas s Filipem Chytilem. Ale takových je potřeba víc. A je pro to potřeba udělat maximum. Stejně jako v Kuopiu, které na jaře hrálo finále finské ligy s kádrem průměrného věku pod 24 let.
Kapanena pak kromě stříbra jistě potěšilo, že pár svých borců pošle do světa na zkušenou.
Stejný přístup potřebuje český hokej. Jinak vymře po meči.
Témata:
Česko, reprezentace, blog, mládež, jakub hlaváč, sport, národní tým, hokej, Filip Zadina, Sami Kapanen, Marek Zadina, Hokej na Heureka.cz
Související články
