Už to tady jednou bylo. Hokejová Sparta utrápená, pomalu utopená. Chvílemi až odevzdaná. V sezoně 2005/06 na tom byla bídně, také ji přišel zachraňovat František Výborný. Také ještě kolem Vánoc teprve startovala. Jenže pak zabrala. A vyhrála titul.
Ano, najdeme pár poměrně patrných rozdílů. Ale také několik podobností.
Poslední dva duely proti Kometě Brno a Liberci totiž ukázaly, že současná Sparta je schopná vítězit. Že je schopná zakrýt nedobrou formu některých svých opor kvalitním týmovým výkonem, že je schopná společné práce a následné radosti.
Zaprvé se může stejně jako ve vzpomínané sezoně spolehnout na své fanoušky. I tehdy jich v době nejhlubší krize paradoxně začalo chodit více. Ukázali soudružnost se svým klubem, se svým mužstvem. Nepískali. Fandili.
To je nyní stejné. Ačkoliv i hráčům musí být jasné, že po řadě představení by si na jiných ligových stadionech odnášeli domů nepříjemný hvízdot v uších, Pražané zůstávají nad věcí. Určitě se jim řada věcí nelíbí. Ale ve své hale fandí. Slušně a pozitivně. I proto do arény chodí celé rodiny, které si užívají odpoledne či večery jako kulturní akci.
Proti Moravanům si sparťanští fanoušci užili obrovskou satisfakci, přes deset tisíc lidí přišlo i ve čtvrtek proti Liberci. Ano. Některé vstupenky jsou v průběhu sezony při nejrůznějších akcích rozdávány do škol, pracovníkům městských podniků, členům složek integrovaného záchranného systému či dárcům krve. Ale to ve finále tíží tak maximálně pokladnu Sparty. Výsledkem je, že se daří navázat na průměrnou návštěvnost z minulé sezony, kdy byla nejvyšší v historii klubu. I nyní stoupá nad osm tisíc lidí na zápas.
Dalším pojítkem může být příchod výrazné posily. Dobýt titul se v roce 2006 vrátil Jaroslav Hlinka. Na vrcholu sil, ve famózní formě. Ač se jedná o zcela jiné typy hráče, Richard Jarůšek pro současnou Spartu dělá podobnou práci. Táhne ji na ramenou.
Druhou osobností pak je a může být ještě výraznější Zbyněk Michálek. Duel s Tygry opouštěl se zraněními v obličeji a jeho návrat může chvíli trvat. Je to velká ztráta. Stejně jako byla ta, když si 13. ledna 2006 zlomil ruku nárazem do mantinelu střelec Petr Ton.
I tohle však tým semklo a snajpr se dokázal s pokroucenou kostí vrátit do posledního kola, do duelu se Slavií. V případě prohry mohlo rudé „S“ chybět v play off. Zvládlo ji. Stejně tak později i finále proti stejnému soupeři.
Posledním faktorem je brankář. Bez něj se neobejdete. I Petr Bříza si přes všechnu svou gloriolu jistě vzpomene, že v onom roce nebyly jeho výkony vždy stoprocentní. Jenže pak se našel. A zavřel dveře. I Sami Aittokallio v posledních zápasech ukazuje v posledních zápasech, že to umí.
Byl by to velký zázrak, kdyby se historie měla opakovat. Ale František Výborný tomu jde v posledních dnech naproti.
Když usedl do své milované kanceláře v holešovické hale, přál si od svých svěřenců především nasazení a agresivitu. Přál si, aby diváci odcházeli domů s pocitem, že jejich miláčci ze sebe vymáčkli všechno.
Věděl, že pak budou ochotni přehlídnout a přejít i to, že hokejově to zatím trochu skřípe.
Přesně to se stalo v posledních dvou případech. Našlapaná hala slavila své hrdiny, byla jim vděčná. Nejen Výborný musel být spokojen. I partneři a pan majitel viděli po delší době svůj tým šlapat v maximálních obrátkách.
Šichta ovšem teprve začala a bude dlouhá. Tuze dlouhá.
Sparta - Liberec: Kat Liberce! Jarůšek vstřelil v dnešním zápase hattrick, 3:0
Video se připravuje ...
