
KOMENTÁŘ ŠÉFREDAKTORA LUKÁŠE TOMKA | Výkonný výbor Českého hokeje udělal ze svého pohledu tečku za estébáckou kauzou svého šéfa. 9:1 pro pokračování Tomáše Krále ve funkci. Překvapením takový výsledek není. A jen demonstruje současné nezdravé poměry ve vedení českého hokeje. Poměry, které v něm významně pomohl nastavit právě bývalý vojenský kontrarozvědčík.
Členy výkonného výboru k ráznějšímu kroku nezviklal ani spis StB, ani Králova zvláštní obhajoba. Přitom to druhé mi v konečném výsledku přijde snad ještě hroznější. Proč? Protože hokejový šéf se ke svému pochybení nebyl schopný ani na okamžik postavit čelem.
Tři měsíce měl možnost Sportu okolnosti svého selhání vysvětlit, když už to neudělal při nástupu do funkce, což bylo mimochodem vůči českému hokeji zcela nezodpovědné. Protože aktivní spolupráce s komunistickou StB v jakékoliv formě prostě zásadním selháním je a nyní vrhá nespravedlivě stín na celý hokej.
Neudělal to však před 13 lety a neudělal to ani nyní. Místo toho zprvu vysílal signály, které nás měly od zveřejnění kauzy odradit. Když jsme pak informace ze spisu publikovali, mlžil, kopal kolem sebe, kličkoval, měnil svá vyjádření. Nejdřív o spolupráci tvrdil, že plnil jen úkoly spojené s výkonem vojenské služby. Pak kontakty s kontrarozvědkou StB přiznal, ale většinu záznamů ve spisech označil za vymyšlené, přestože v řadě případů ladily s bonzováním jiných agentů. Na setkání s novináři se pak nevyhnul osobním útokům, celkově působil jako hulvát. Hrdě navíc hlásal, že nevidí jediný důvod k omluvě či rezignaci.
Nic z toho však členy výkonného výboru neodradilo od toho, aby Královi dali zelenou. A že to bude jen na necelý rok, a pak sám odejde? Slabá útěcha. Hokejovému bossovi navíc poskytnutý čas umožní jednu zásadní věc: připravit volby pro jím nastrčenou figuru, která mu v případě zvolení umožní třeba ještě fikanější zákulisní hru. Nejčastěji se v této souvislosti mluví o Milanu Hniličkovi, nedávno odvolaném šéfovi NSA.
Pokud by se to Královi povedlo, nic dobrého by to nevěstilo. Právník z Plzně totiž buduje český národní sport už řadu let na principech společenství, pro které jsou charakteristické autoritářský přístup, kamarádíčkování a velká uzavřenost před světem.
„Nepereme na veřejnosti špinavé prádlo,“ to byl od začátku panování Králův základní postoj, na který byl hrdý. Do určité míry může být i správný, jenže každý extrém škodí. A v hokeji to do extrému jednoznačně zašlo.
Teze o špinavém prádle pak má totiž najednou blízko k postoji typu: „Kdo nás kritizuje anebo si jen myslí něco jiného, než oficiálně prezentujeme, jde proti nám. A takového člověka je buď třeba jakkoliv získat na naší stranu, anebo umlčet, zdiskreditovat, postavit mimo, udělat z něj prašivou ovci, které se ostatní vyhýbají.“
Způsobů, jak to udělat, je řada. A Král je v těchto šachách mistr. Co se v mládí jako nadějný kádr komunistického režimu naučíš, nyní jako když najdeš. Problém však je, že tyto šachové partie dlouhodobě ničí český hokej. Morálně, vztahově a nakonec i výsledkově.
V českém sportu to přitom není poprvé, kdy ho pustoší diktátor s estébáckou minulostí. Všichni si asi hned vzpomenou na Romana Berbra, který si vzal na dlouhé roky za rukojmí fotbal. A byl tu ještě třetí muž do party - Aleš Hušák. A ten se na to podíval úplně z gruntu. Svým jednáním fakticky připravil český sport o loterijní společnost Sazka a s ní spojené obří příjmy. A jen tak pro pořádek: Tomáš Král byl jedním z jeho nejdůležitějších podporovatelů. Ne, tohle prostě nejsou náhody.
Dokud se sport takto nastavených lidí v klíčových pozicích nezbaví, nemůže logicky kvést. I kdyby od NSA dostal třikrát víc dotací. Za to bude intrikařit, potlačovat opravdové osobnosti a řešit prioritně politické věci místo těch sportovních.
Šance pro hokej tu ale přesto nyní rozhodně je. Jaká? Najít za osm měsíců osobnost, která ho z opevněného hradu Tomáše Krále vyvede. Lehké to i při pohledu na poslední výsledek hlasování hokejové vlády nebude. Byť jeden gól v Králově síti je určitě lepší než další vychytaná nula…