Tři a půl tisíce kilometrů vlastními silami za dvacet dní. Cyklisté na Tour de France překračují hranici normality. Za nesnesitelného horka strojově překonávají horské masívy i větrná pobřeží.
V čem tkví jejich nadlidská odolnost?
Pokud pomineme spekulace o dopingu, za vším stojí přesně vypočítané doplňování energie - tekutinami, cukrem a kofeinem.
V průběhu slavné Tour závodník spořádá až 9000 kalorií denně, což odpovídá dávce sedmnácti Big Maců. Obyčejný smrtelník funguje na třetinové množství. „Příjem energie odpovídá výdeji, který je u cyklistů srovnatelný s těžce pracujícími horníky. U člověka, který na to není zvyklý, by taková dávka způsobila nevolnost, zvracení a průjmy," potvrzuje extrémní hodnoty lékař Jan Hnízdil, který v roce 1993 působil v italské stáji Navigare.
Soutěžní den začíná jezdec bohatou snídaní, která se víc podobá obědu. Schválně vstává tak, aby po jídle nečekal dlouho na start závodu, ale také aby mu stačilo slehnout. Tomuto účelu nejlépe vyhovují potraviny bohaté na sacharidy. Sedminásobný vítěz Tour Lance Armstrong má před závody nejradši několik hrnků kafe s chlebem, k tomu malou misku pšeničných vloček a těstoviny smíchané s rozmačkanou omeletou.
Jeho menu hned po probuzení by asi leckoho odsoudilo k půldennímu funění na gauči. Americká hvězda si ale dopřeje ještě další chleba, tentokrát s marmeládou, medem nebo mandlovým máslem. Na rozdíl od tuků jsou cukry lehce stravitelné a jejich konzumace nejméně vyčerpává organismus, který musí v závodě fungovat na sto procent.
Foto Archív
„Život cyklisty je rutina. Při závodech jsem nažhavený a vstávám docela brzy. Tři hodiny před začátkem závodu posnídám cereálie, toust a těstoviny. Pak nás týmový autobus odveze na místo startu," popisuje začátek běžného dne Alberto Contador.
Podle Hnízdila jsou stravovací návyky sportovců různé, důležitý je ale nadměrný příjem cukru a kofeinu.
„Záleží na mentalitě a národnosti. Třeba Italové těsně před závodem hltají kýbly silného kafe, které mobilizuje metabolismus a rozproudí krev v těle. Dřív byl kofein na seznamu zakázaných látek, teď je součástí energetických nápojů."
Stejně důležitý je pitný režim. Při horských etapách cyklista zvládne až deset litrů tekutin, převážně povzbuzujících drinků. Aby vydržel zátěž, při které obyčejný člověk kolabuje, musí mít ve svalových buňkách dostatečnou hladinu glykogenu.
Tu si zajišťuje nepřetržitým zobáním potravin obsahujících cukr. Slupnout čokoládu těsně před spaním? Žádný problém. Během závodu má cyklista v kapse na zádech připravené malé sendviče, zákusky, želé a sladké ovoce, kterými se láduje v rychlosti 45 kilometrů za hodinu.
„Při etapě tělo potřebuje všechnu energii na výkon, na trávení už žádná nezbývá, proto musí jezdec konzumovat dobře stravitelné kousky v pravidelných dávkách," upozorňuje Hnízdil. Další zdroj nezbytné potravy představují týmové automobily, které doprovázejí peloton na trati. Pokud se některý z jejich svěřenců přiblíží, osazenstvo vozu ho nakrmí naporcovanými kusy jídla. Klíčovým zákonem o uchování energie je nedostat hlad.
Třetí možností, jak na trase něco spolknout, je pro cyklisty občerstvovací stanice, kterou zahrnuje každá delší etapa. Na vymezené ploše čekají týmoví „soigneurs" (opatrovníci), aby jednomu jezdci předali malý batůžek s energetickými nápoji a kousky jídla. Roznáška mezi všechny stájové kolegy už leží na bedrech domestika.
„Při tak enormním kalorickém výdeji, jaký etapový závod vyžaduje, je už nemožné hradit energii normálním způsobem," připustil Hnízdil. „Stravovací režim a různé podpůrné preparáty jsou běžné, ale jako doktor na Giro d'Italia jsem viděl cyklisty, jak okamžitě po závodu, ještě v zabláceném dresu, jdou na hotelový pokoj, kde jsou připraveny infuzní stojany s nitrožilní výživou."
