Krupnová o životě ve Švédsku i jizvě na duši. Já a superstar? Neblázněte

V zpomenete si, co jste dělali zlatou adventní neděli? Eliška Krupnová na ni nikdy nezapomene. Kapitánka florbalového Pixba i české reprezentace se vracela na Vánoce z Göteborgu domů a během mezipřistání v Amsterdamu jí zazvonil telefon. Na druhém konci se ozval Magnus Fredriksson, šéfredaktor švédského Innebandymagazinetu: „Dobrý den, vyhrála jste naši anketu o nejlepší florbalistku světa.“ Pro ilustraci, hlasují trenéři reprezentací a týmů švédské superligy plus vybraní novináři.

Po florbalovém roce ve Švédsku a práci pro farmaceutickou firmu, která má v portfoliu mimo jiné vakcínu proti koronaviru, byla utahaná a malovala si, jak si užije klidné svátky, jenže během chvíle bylo všechno jinak. Následovala smršť dalších telefonátů a plánování na minuty, musela se narychlo nechat nafotit a z rozhovorů se jí točila hlava. „Mimochodem, víte, že jsem ještě ani nedostala žádnou trofej?“ usměje se.

Čím to?
„Pan šéfredaktor mi říkal, že měli trochu zpoždění s výrobou. Vlastně ani nemám představu, jak bude trofej konkrétně vypadat, ale těším se, až si ji vystavím. Doma v Göteborgu mám v předsíni komodu, kolem které často chodím. Odsunu pár starších ocenění a tuhle trofej si vystavím jako hlavní kus.“

Nedivím se, vyhrála jste ji jako první Češka. Připadáte si jako superstar?
„Vůbec ne. Není to tak, že by mě lidé zastavovali na ulici. Doteď to bylo spíš o mediální pozornosti, už jsem stihla asi deset rozhovorů v češtině a švédštině. Navíc florbal je kolektivní sport, sama bych tu trofej nevyhrála.“

Po předvánočním návratu do Prahy jste musela narychlo organizovat focení, pózovala jste před objektivem Barbory Reichové, bývalé fotografky deníku Sport. S trochou nadsázky: už vám Innebandymagazinet proplatil šampaňské a kytici, které jste si musela sama koupit?
„Kdepak. Ale tolik mě to zase nestálo. Na bublinkách jsem si pochutnala, byly součástí oslavy. A na kytku ve váze se hezky dívalo.“

Zůstane vám jako památka na rušné předvánoční dny?
„Dneska už to beru jako vtipnou historku, jenže když jsem musela všechno zařizovat a řešit do posledního detailu, bylo to stresující a hektické. V neděli odpoledne jsem se to dozvěděla, ale už v úterý ta zpráva měla jít ven. Všichni se chystali na Vánoce a já jim do toho volala, jestli by mě třeba nemohl někdo vyfotit.“

Co bylo dál?
„Na svátky jsem se těšila, chtěla jsem si trochu odpočinout. V Pixbu jsem před Vánocemi neměla dobré období a představovala jsem si, že doma vypnu a vyčistím si hlavu. Znáte to: změna prostředí, rodina, přátelé… Nakonec z toho bylo plánování na hodiny a méně relaxu, než bych chtěla. Ovšem za takový úspěch to stálo, nejlepší florbalistkou světa nejsem každý rok.“

ELIŠKA KRUPNOVÁ

Stihla jste to už oslavit s parťačkami v Pixbu?
„Vlastně ani moc ne. Holky mi psaly hned, když ta zpráva vyšla. Volali mi i lidi z klubu včetně šéftrenérky Kristiny Landgrenové, což je ve švédském florbalu pojem. Na velkou oslavu nebyl moc prostor: když jsem se po svátcích vrátila do Švédska, měli jsme trénink a hned třetího ledna zápas.“

Ale se spoluhráčkou Denisou Ratajovou, s níž bydlíte ve stejném domě, jste už slavila, ne?
„Taky ne.“

Vážně?
„Denisa onemocněla, dlouho jsme se nemohly potkat. Ale se dvěma finskými spoluhráčkami máme v plánu opožděnou vánoční večeři, tak bychom k tomu mohly moji cenu připojit. Kdo bude vařit? Možná Finky, my bychom mohly přinést pití.“ (usmívá se)

Jsou na vás soupeřky tvrdší? Chtějí si vychutnat nejlepší florbalistku světa?
„Hned v prvním zápase jsem měla méně prostoru, než bych si představovala, ale možná to byla jen shoda náhod. Nemyslím si, že by si všichni najednou řekli: Wow, teď musíme Krupnovou víc hlídat. Soupeřky si mě hleděly už předtím, věděly o mně. Nemám pocit, že se teď něco výrazně změní.“

Co se změnilo u vás? Znamená pro vás trofej satisfakci v tom smyslu, že kráčíte po správné cestě?
„Rozhodně. Kvůli florbalu jsem kdysi dvakrát týdně dojížděla z Mariánských Lázní do Prahy, každý čtvrtek a neděli tři roky. Pak jsem se do Prahy přestěhovala a před šesti lety odešla do Švédska. Beru to i jako odměnu za to, jak k florbalu přistupuju, není to pro mě hobby na dva dny v týdnu. Nikdy jsem nevyhrála kanadské bodování ve Švédsku, ale věřím, že hlasující v anketě ocenili moji komplexnost a snahu pokaždé týmu přinášet maximum.“

Přemýšlela jste někdy o tom, co byste dělala, kdybyste se nerozhodla pro florbal a zůstala – nic ve zlém – obyčejnou holkou z Mariánek?
„Myslím, že by se to asi nestalo. Vždycky jsem byla sportovně založená: vyzkoušela jsem toho dost a nakonec se rozhodovala mezi golfem a florbalem.“

Už víme, co u vás vyhrálo.
„I kdybych se nedostala k florbalu, stejně bych asi skončila u jiného sportu. Pohyb je pro mě přirozený a baví mě. V dětství mě chytily i tenis a basket, což byly sporty, kterými bych si teoreticky mohla vydělávat. Jenže u basketu mě rychle zastavilo, že v Mariánkách nebyl holčičí tým. Relativně dlouho jsem držela krok s klukama, ale jednou se dostanete do bodu, kdy je potřeba začít hrát za holky. Dojíždění každý den na trénink by bylo úmorné.“

A tenis?
„Tam to bylo podobné. Odradilo mě obrovsky soutěživé prostředí a vysoké náklady. Asi jsem nebyla tak moc zapálená, abych rodičům řekla: Chci dělat tenis a dám tomu všechno. Golf byl jiný příběh, v něm jsem mohla pokračovat a byla jsem v něm docela úspěšná. Hrála jsem nejvyšší amatérskou soutěž v Česku, ale nakonec jsem se rozhodla pro florbal. Pohltil mě.“

Zahrajete si golf aspoň ve volnu?
„Málo. Ve Švédsku nemám hole, ale čím dál víc mi to chybí. Chtěla bych si zajít aspoň na driving range (cvičnou louku) a odreagovat se. Golf je příjemný sport v přírodě, a když je pěkné počasí, což ve Švédsku moc často není, je to super relax. Přemýšlím, že si pořídím nebo půjčím hole a půjdu si zahrát.“

Máte vynikající handicap, viďte?
„Můj nejlepší handicap v životě byl 2,8, jenže když jsem pak už kvůli florbalu tolik netrénovala, zvedl se na 3,2. Na tohle bych teď ovšem absolutně nezahrála. Trvalo by mi pár měsíců, než bych se znovu rozehrála a vrátila do formy.“

Zpátky k florbalu: je trofej pro nejlepší hráčku světa závazek, nebo motivace do budoucna?
„Bé je správně. Nemyslím, že je to něco, co by mě mělo svázat, ale naopak podpořit. Trvalo mi, než jsem pochopila, co tahle trofej znamená a jak velká je to věc. Nenapadlo by mě, že můžu skončit takhle vysoko. Nejdřív jsem to viděla jako velký závazek, ale teď věřím, že jsem si to zasloužila. Že je to ocenění za to, jak jsem pracovala a hrála.“

A třeba i inspirace pro ostatní, potažmo pro celý zdejší florbal? Česko dlouhodobě patří mezi čtyři hlavní velmoci, ale váš sport je zatím pořád poloprofesionální.
„Chtěla bych, aby cena pro mě byla motivací nejen pro mladé, ale i pro starší v tom smyslu, že dřina, vytrvalost a správně nastavená hlava se vyplácí. Úspěchy nepřicházejí hned, někdy to trvá, ale pak to stojí za to. Tohle platí pro život i pro florbal.“

Eliška Krupnová byla vyhlášena nejlepší florbalistkou světa pro rok 2020

• 
• 
• 
• 
• 13 zobrazit galerii

Co vy a sociální sítě?
„Budu se snažit být aktivnější na Instagramu, ale nechci slibovat, že se ze mě stane královna influencerů. Pořád jsem v první řadě florbalistka. Na Instagramu jsem nově pod svým civilním jménem, otevřela jsem si profil a přibylo mi asi 1200 sledujících. Pokusím se být aktivnější, inspirativnější a přidávat zajímavé věci ze zákulisí, ale nebudu to tam vyloženě zahlcovat.“

Ve farmaceutické společnosti AstraZeneca, kde pracujete, se teď všichni soustředí na vakcínu proti koronaviru, přesto: vědí, že tam mají nejlepší florbalistku planety?
„Dostalo se to k nim. A byla jsem překvapená, jak rychle. Šlo to přes sociální síť LinkedIn, kde se sdílely příspěvky o mém vítězství v anketě, a postupně se to doneslo až k šéfce mojí šéfky. Lajkovali to i britští kolegové, kteří florbal poznali až díky tomu, že si mě vygooglili.“

Nemohla byste za odměnu dostat třeba přednostní očkování?
„Myslím, že ne přímo kvůli tomuhle. Spekulovalo se, že jako zaměstnanci dostaneme část dávek, což by bylo dobré i pro byznys, aby firma měla chráněné zaměstnance. Nic víc se ke mně zatím nedoneslo, vlastně bych o tom ani neměla moc mluvit. Je to citlivá záležitost.“

Chápu. Co vlastně děláte?
„Pracuju v oddělení takzvaného sourcingu, moje pozice se oficiálně jmenuje sourcing project manager. Dělám v klinických studiích a dodavatelském řetězci, jde přese mě balení, etiketování a distribuce. Pokud jsou léky ve vývoji a firma má slibný lék v klinických studiích, často se zmíněné tři aktivity dělají přes dodavatele. Mojí prací je uskutečnit to a zařídit, aby všechny dokumenty a servis byly, jak mají. Jsem taková spojka.“

Spojka na osm hodin denně?
„Přesně tak, mám plný úvazek. Pracovní prostředí ve firmě je moc fajn, můžu začít dřív i později. Ještě než byl před krizí běžný home office, mohla jsem si vzít počítač domů nebo do autobusu cestou na zápas. Podpora od manažerů a šéfů je příjemná, dovoluje mi to kombinovat práci s florbalem.“

Tohle místo vám sehnal klub?
„Nesehnal, což je neobvyklé. Studovala jsem na univerzitě v Göteborgu lékařský a farmaceutický průmysl, našla jsem si v Astře téma pro diplomku a pak i práci. Díky tomu se v pohodě uživím, i pro Švédy by to byl nadstandardní džob.“

Vážíte si toho?
„Jasně. Pracovala jsem už v dobách, kdy jsem studovala, abych mohla zaplatit nájem. Měla jsem částečný úvazek ve skladu sportovního vybavení.“

A co vaše švédština? Předpokládám, že když zvládáte rozhovory, zvládáte všechno.
„Zvládla jsem už i videopodcast, což byl pro mě velký test. Když jsem si představila, že mě celá země uslyší mluvit švédsky, měla jsem z toho respekt. Nebyla jsem si jistá, konzultovala jsem to s holkama v týmu i s šéfredaktorem Innebandymagazinetu. Říkal mi, že to určitě zvládnu a že si když tak pomůžeme. Nechala jsem se trochu ukecat, ale ostudu jsem snad neudělala.“

Proč Krupnová?

Jak moc je vlastně švédština těžká pro Čecha? Herec Miroslav Donutil jednou vtipkoval, že mu švédština zní, jako když se libovolný audiozáznam pustí pozpátku.
„Je to jako s každým cizím jazykem: musíte se chtít tomu věnovat, mít vůli a být otevřený. Švédština má zvláštní gramatická pravidla i výslovnost, která je někdy krkolomná. Slovní zásobu mám pořád celkem omezenou, nová slovíčka se učím každý den. Někdy mám dny, že to trochu drhne, a čím víc mluvím, tím víc cítím, kolik toho ještě nevím.“

Pilujete řeč i v práci?
„Nedávno jsem změnila pozici a teď mám docela dost britských kolegů. Zato v mém předchozím pracovním týmu byli jen Švédové, to mi hodně pomohlo. Byli rádi, že se snažím mluvit jejich řečí, a podporovali mě v tom. Bavili jsme se nejen pracovně, došlo i na pokec u kafe o různých tématech ze života. Od té doby, co pracuju z domova, už bohužel nemluvím švédsky tak často, jak bych chtěla.“

S životem na severu jste spokojená?
„Jsem tu pět a půl roku, líbí se mi tady. Stěžuju si snad jen na studené počasí, šedivé nebe a věčnou tmu. Slunce teď vychází o tři čtvrtě hodiny později než v Česku a o půl hodiny dřív zapadá, což je trochu depresivní. Ale společnost tady funguje dobře, v posledním roce se to ukázalo během pandemie.“

V jakém smyslu?
„Je tady zakořeněné, že lidé věří vládě a naopak. Politici nedělají žádné brutální zákazy, vydávají jen doporučení. Devadesát procent lidí to dodržuje, respektují vážnost situace. I díky tomu žijeme normální život, neměli jsme tvrdý lockdown. Restaurace i obchody byly otevřené. Nechodí se tolik do města, ovšem oproti zbytku Evropy to zvládáme. Zdaleka nejsme vysmátí, čísla jsou vysoká a zdravotní systém je přetěžovaný, ale jsem ráda, že tady jsem.“

Žádná panika?
„Švédové jsou ohleduplní, drží si odstup. Někdy možná až moc, ale pořád je to asi ta lepší varianta. Lidé se socializují jen v malé bublině se svými nejbližšími. A koronavirus ve florbalu? Máme štěstí, že se ve Švédsku pořád hraje, třeba naše Pixbo mělo odložené jen dva zápasy. Atmosféra a pohoda v týmu je nynější situací narušená a žijeme v nejistotě, ale takhle to teď mají všichni.“

Čistě hypoteticky, umíte si představit, že byste ve Švédsku zůstala?
„Zatím jsem otevřená všemu. Příštích pár let se vidím tady, i kdybych nehrála florbal. Není to ale tak, že bych si řekla: strávím ve Švédsku většinu života a basta. Když to vezmu florbalově, platí, že když něco dělám, dělám to naplno. Švédská liga je oproti ostatním mnohem výš, jinde bych už asi nehrála s takovými ambicemi. Nevím, jestli bych se někde dokázala dostat do stavu, že bych si šla jen tak zapinkat.“

Nelákala by vás časem ani exotika? Třeba Singapur má za dva roky podruhé hostit ženské mistrovství světa.
„Exotice bych možná byla otevřená. Singapur, Austrálie… Mám ráda teplo a po zimě ve Švédsku by to mohla být příjemná změna. Třeba bych tam mohla zkusit trénovat, kdo ví.“

Takhle si představuje svoji budoucnost?
„Začínám o životě po florbalu přemýšlet, ale zatím si nedělám pevné plány. Trenéřina by mohla být zajímavá, vidím se třeba u juniorek. Asi bych u nich měla respekt a mohla jim předat pár zkušeností. Ale nakonec to může dopadnout úplně jinak.“

Co chcete ještě stihnout jako hráčka? Posunout ženský florbal, který má v porovnání s mužským slabší reputaci?
„To je těžké. Pokud by se měl ženský florbal radikálně zvednout, muselo by se třeba pět zemí dostat na úroveň Švédska, které je momentálně výrazně výš než všichni ostatní. Pak by florbal byl pro širokou veřejnost daleko zajímavější. K tomu je hodně dlouhá cesta, tohle nezažiju jako hráčka a nejspíš ani jako trenérka.“

Když se bavíme o mezinárodním florbalu, věříte, že se na přelomu listopadu a prosince uskuteční mistrovství světa ve švédské Uppsale?
„Zatím můžeme jen věštit. Teď v lednu jsme měly hrát kvalifikaci, která se přesunula na květen. Můj názor: pokud se bude hrát kvalifikace, bude se hrát i mistrovství světa. Zatím je to složité, vývoj pandemie se nelepší. Vakcína by mohla pomoct, ale myslím, že bude dlouhá cesta k tomu, než se proočkuje zásadní část populace. Pokud se mistrovství světa odehraje, bude to v každém případě zvláštní turnaj. Příprava je minimální, kvalifikace může znamenat jediné letošní mezinárodní zápasy. Celý loňský rok byl pro reprezentace smazaný, snad to letos bude lepší. Za sebe bych pochopitelně byla moc ráda, kdyby se mistrovství světa mohlo odehrát podle plánu.“

I kvůli tomu, abyste mohly odčinit krach z Neuchatelu 2019? V závěru semifinále s domácím Švýcarskem vás postihl historický kolaps: ještě dvě minuty před koncem jste vedly o čtyři góly, přesto jste prohrály.
„Byla to katastrofa.“

Jak dlouho vám trvalo, než se vám na to povedlo zapomenout?
„Prvotní šok jsem vstřebávala tři měsíce, ale nemyslím, že se přes to někdy přenesu stoprocentně. Byl to tak silný a děsivý zážitek, že si to v sobě ponesu nejspíš napořád. Jako kdybych měla na duši jizvu.“

Ovšem i jizva se jednou může zahojit. Klidně už letos v Uppsale.
„Tohle si přejeme všichni. To, co se nám stalo v Neuchatelu, nás může obrovsky posílit. Na druhou stranu, tohle se snadno říká, ale hůř udělá. Ani sebelepší poučení z minula nám nedá žádnou jistotu, že to v Uppsale bude lepší, protože turnaj začne od nuly. Tři zápasy ve skupině, čtvrtfinále, semifinále, zápas o medaile. Bude to i o tom, jak to zvládneme v hlavách.“

Rok 2021 je pro vás zajímavý ještě z jednoho pohledu, každý zápas hrajete v pozici nejlepší florbalistky světa. Platí i v tomhle případě, že bude těžší trofej obhájit, než ji získat poprvé?
„Takové ocenění na každou hráčku vytvoří mnohem větší tlak, lidi se budou na moje výkony koukat jinýma očima. Bude složité tuhle trofej obhájit, ale pokud si udržím úroveň, neztratím formu a budu se dál zlepšovat, možné je úplně všechno.“

I to, že by vám před Vánocemi znovu zavolali z Innebandymagazinetu?
„Přála bych si úspěch s Pixbem i s reprezentací a na tuhle cenu bych myslela až potom. I když přiznávám, že je to velká výzva. Udělám všechno pro to, abych hrála co nejlíp a tu trofej si znovu zasloužila. Zkusím být nejlepší i letos.“

Florbal

22. prosince 2020 • 15:33

Češka je nejlepší florbalistkou světa! Šok, štěstí, největší věc, říká Krupnová

Florbal

8. prosince 2020 • 19:12

Čech dobývá TOP ligu a pořádali na něj sbírku: Ve Švédsku se hraje šílenství